Ve Spojených státech kouzlu vína propadl kde kdo. Nejen tedy kvůli alkoholu. Mít doma sklep s ročníkovými víny dodávalo majiteli společenskou úroveň, do archivních lahví se skvěle investovalo, hezky se o tom vyprávělo. Spousta lidí pojala představu, že vyrábět víno je vlastně skvělá příležitost, jak si slušně vydělat. Vinohrady chápali jako soukromé tiskárny na peníze. Proto se také v Kalifornii, kde panují skvělé podmínky k pěstování vína, před lety rozjel boom „bydlení na vinici“. Rodinných domů, obklopených vinicemi. Ne vyloženě zemědělských usedlostí, ale moderních obydlí, jejichž program byl uživatelsky rozšířen o sklepy, lisovny s presem, skladovací prostory. To aby si jejich vlastníci mohli vyrábět skvělé víno sami, a spokojeně na jeho produkci mohli bohatnout. Jenže tenhle nový americký sen byl krátkověký, přišlo z něj vystřízlivění. Jak se ukázalo, sama výroba vína není nic těžkého, ale výroba dobrého vína už je opravdový kumšt. A péče o vinici byla mnohem větší dřina, než se podle snadné zbohatnutí slibujících katalogů na první pohled zdálo. Dříve tolik žádané objekty rodinných vinařství se po tom procitnutí staly o dost méně poptávané. A dopadem té krátkodobé mánie byl výrazný vzestup počtu prodávaných nemovitostí - usazených mezi vinice – které už nikdo moc obdělávat nechtěl. Projekt ze San Franciska je příkladem rekonstrukce vedoucí k zobytnění jednoho takového domácího vinařství. Z nějž bylo třeba udělat obyčejné bydlení na vinici. Architekti tu přepracovali onu hurá produkční vinařskou usedlost do podoby relativně normálního víkendového/prázdninového domu. Který je sice vinicemi pořád obklopen, ale spíše jako krajinnou kulisou.Primárně už slouží jen k pohodovému bydlení, a ne k výrobě vína. Z manipulačních prostor, lisovny, se stala perfektní garáž a přidružené prostory stodoly byly přeměněny ve skladovací. Betonová nádrž, určená k jímání dešťové vody pro závlahu vinohradu, si ponechala své funkce, ale nyní slouží jako přírodní (chemicky neudržovaný) bazén. Podstatnou součástí projektu byl krajinářská řešení, která uvolnila prostor pro novou zástavbu - například panely vyskládané spojnice cest – a postarala se o „bezúdržbovou“ zeleň teď už jen esteticky působící vinice. O příjemný a přitom moderní vzhled obytné stavby se postaralo recyklované dřevo. Červeně vybarvené sekvoje tu patří k tradici, jsou odolné a vypadají opravdu hezky. Architekti také zařadili několik pasivních prvků, které přispívají k udržitelnosti (například profil střech) a minimalizují potřebu údržby a dalších mechanických zásahů. Výsledkem těch zásahů je pak moderní rodinné obydlí, které se perfektně hodí k dovoleným anebo k trávení prodloužených víkendů na venkově – lepší chata – která je romanticky obklopená vinicemi. Na nichž už ale nikdo dřít nemusí. Je to jen pohodové bydlení na vinici.Zdroj: MDaFoto-kredit: Joe Fletcher
