A ano, naše legislativa to nikdy moc nepomáhala ujasnit a vaše práva a povinnosti napřímit. Až do roku 2009 Zákon o pozemních komunikacích (13/1997 Sb.) ukládal za povinnost majiteli nemovitosti péči o odstraňování závad ve schůdnosti komunikace, a také odpovědnost za škodu způsobenou závadami ve schůdnosti. Když uděláte první chybu a nad těmi paragrafy se zamyslíte, zjistíte podstatnou mezeru v jejich logice. Teoreticky totiž nemusí jít jen o sníh a náledí. Ne že by Čechům chyběl zápal do fortelné práce, ale přeci po nich nikdo nemůže chtít, aby svépomocně opravovali chodník vlastním dlážděním, ne? Zvlášť, když není na jejich vlastním pozemku. Novelizační zákon z roku 2009 tuhle nejasnost zkusil prosvětlit a odpovědnosti za škody majitele nemovitostí zbavit (a přenechat je majitelům komunikací), nicméně tak učinil poněkud neobratně. Přesněji: „Vlastník nemovitosti, která v zastavěném území obce hraničí se silnicí nebo s místní komunikací, odpovídá za škody, jejichž příčinou byla závada ve schůdnosti na přilehlém chodníku, která vznikla znečištěním, náledím nebo sněhem, pokud neprokáže, že nebylo v mezích jeho možností tuto závadu odstranit; u závady způsobené povětrnostními situacemi a jejich důsledky takovou závadu zmírnit.“ Z takové formulace mohou mít radost jen právníci. Takže co? Jinými slovy, až si někdo před vaším prahem na zamrzlém chodníku zláme nohy, budete možná stejně nakonec přizvání k vysvětlení, proč vlastně nemáte odhrnuto a posypáno. A budete nejspíš muset argumentovat nočním blizardem, který vám znemožnil sníh či led odstranit, jeho následky zmírnit, nebo na ně nějakým předepsaným způsobem upozornit. Třeba cedulkou, že to zrovna klouže. Jednotlivé obce a města, tedy majitelé pozemků, se to zprvu pokoušely znovu celé hodit na majitele nemovitostí formou nejrůznějších místních vyhlášek. Ale narazily na základní Listinu práv a svobod. S tím, že vybízení k nucené práci se prostě nedá takhle vymáhat. Pořád záleží hlavně na tom, komu chodník skutečně patří. Zda je součástí pozemku majitele nemovitosti, anebo obce/města/správce komunikací. Pokud tedy chcete frakturu proměnit ve fakturu, a na soudech vydělat, upadněte tam, kde chodník prokazatelně patří řekněme třeba majiteli parkoviště nebo nákupního centra. Protože běžní majitelé nemovitostí se budou tvrdošíjně hájit kritickou frází, oněmi „mezemi možností“. Ty totiž nejsou nikterak definovány. A když za sebe prohlásí, že nemají už ani na kilo posypové soli, těžko je kdo bude přesvědčovat o opaku. Jste tedy z obliga a sníh na chodníku před svým domem můžete s klidem ignorovat? Ne. Pokud jste majitel bytového domu, na vašich bedrech totiž pořád a vytrvale leží zajištění přístupových komunikací. Chodníku na jeho pozemku, schodišť, výjezdů z garáží. A za přístupové komunikace do vlastního rodinného domu odpovídá majitel rodinného domu. Byť by mělo jít jen o ten ve sněhu proházený pruh ke dveřím a poštovní schránce, případně o výjezd z brány. Minimálně na nich nesete odpovědnost za úklid sněhu (ale také spadaného listí a dalších forem znečištění) vy sami. Takže šornu, frézu na sníh nebo lopatu úplně v zimě neodkládejte. O chodník jako celek ať se postará obec nebo město, majitelé chodníku. Ale když už jednou máte lopatu v ruce a jste venku v zápalu práce, je škoda to nedotáhnout do konce, ne? Není to zase taková zlovůle zotročujícího systému, spíš obyčejná lidská slušnost. Moment, kdy vy uděláte něco pro ně. Utužíte sousedské vazby, procvičíte tělo. Proč? Protože záhy můžete vy potřebovat pomoc od nich. Dočista jinou dimenzi problému totiž představuje sníh a rampouchy. Jejich odstraňování a zabraňování rizik spojených s padajícími lavinami totiž ze zákona plně leží na vlastnících nemovitostí, na vás. A s odstraňováním rampouchů a shazováním sesouvajícího se sněhu si většinou sami neporadíte. Tady by vám obce a města, jejich technické služby, zase mohly na oplátku pomoci.Klasický citát připomíná, že: „Právo je minimum morálky.“ Snaha uchopit právními definicemi a výkladovým názvoslovím něco tak obyčejného, jako je sněhová závěj před domem, prostě naráží. Práva a povinnosti jsou jedna věc, slušnost a rozum jiná. Kdybychom více používali to druhé, možná bychom potřebovali méně nejasných a komplikovaných zákonů. Obecná slušnost a rozum se těžko vymáhá zákonem, chce to ji nosit všude s sebou. Když nasněžilo, tálo, mrzlo, nejspíš to bude venku klouzat. A to, že jsme upadli na kostrč, je největší měrou naše vlastní zásluha. Měli jsme si víc dávat pozor. A aby k tomu nedocházelo, a chodník – ať už patří komukoliv – před naším domem, bychom možná měli udržovat příhodně udržovaný a neklouzavý. Přeci jen, slouží všem, ne?A když bude upravený, nikdo si nebude stěžovat na nikoho. Odhrnout hromadu sněhu z chodníku je vlastně radostná práce, po které vidíte výsledky. Stranou teď raději nechme, kam takový odhrnutý sníh z chodníku shromáždit, abyste neomezovali průjezdnost vozovky. Jen naznačíme, že sníh na krajnici vozovky už váš problém není, ale zrovna tak dobře s ním může zaizolovat rostliny na vaší předzahrádce. Problematičtější je to s „údržbou“ chodníku, proti namrzání. Což obvykle řeší posyp. Popel, sůl kuchyňská i vápenatá, škvára, písek, štěrk či keramický zimní posyp mají tu společnou vlastnost, že všechny fungují v rámci možností dobře. Pravda, funkčnost štěrku snižuje další sněhová nadílka, jemný písek zanáší kanalizaci, popel špiní a sůl je receptem na znečištění vody a zasolení půdy. Proto jejich použití různě omezují místní vyhlášky. Než tedy začnete vyklepávat zbytky z krbu nebo sůl na chodník, informujte se o tom, co se u vás smí. Abyste se pak nedivili. Typicky pak obce na území Chráněných krajinných oblastí posypové soli zapovídají, stejně jako města aplikaci popele.Zdroj: ČeskéStavby.cz, Zákon č. 13/1997 Sb.Zákon o pozemních komunikacích, Zákon č. 97/2009 Sb.Zákon, kterým se mění zákon č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění pozdějších předpisů Zdroj foto: Shutterstock
