Na Islas Baleares (tedy na Mallorce, Menorce a Cabrera) byste jich napočítali stovky. Možná i tisíce, protože o jejich existenci už často nevědí ani sami místní. Řeč je o malých domečcích a nepatrných staveních, roztroušených napříč krajinou, od nejníže položených údolí až po vrcholky hor. Prapůvodně byly stavěny, jako pevné kamenné úkryty lidí před nepohodou počasí. Domky a útulny sloužily zemědělcům, obhospodařujícím sady na svazích hor nebo terasovitá políčka. Využívali je i ovčáci, sezónně ženoucí stáda do kopců. Přespávali v nich lovci, sběračky bylin, dřevorubci. Většinu těchto stavení nenajdete v mapách, a jen některé dodnes přežívají v paměti místních. Řadu dalších už pohltil les. Pořád tu ale jsou, protože byly ve své jednoduchosti vystavěny opravdu pečlivě. S průměrnou výměrou užitné plochy kolísají od 5 do 20 metrů čtverečních, ale tyhle kapesní parametry nejsou na překážku. Tedy za předpokladu, že na Mallorcu nevyrážíte kvůli plážím a hotelovým resortům (které jsou, upřímně řečeno, stejné v celém Středomoří), ale kvůli zdejší krajině. Která je skutečně unikátní. Pak klidně snesete i trochu zdánlivého nepohodlí, a vezmete zavděk i ubytováním v jednom z takových izolovaných kamenných úkrytů. Architektka Mariana de Delás se rozhodla, jako pilotní projekt, jednu takovou potenciální turistickou útulnu oživit a modernizovat do současné podoby. S tím, že v místě udržela vše, co k takovému úkrytu patří. Tedy i chlad surového kamene a stín košatých stromů. Ponechat vnější obálku netknutou, zanechat původní střechu - ale vnitřně poupravit a uzpůsobit interiér k trochu pohodlnějšímu obývání, zajistit širší prostupnost světla. To poslední se ukázalo být nejdůležitější, protože v obydlí s plochou 15 metrů čtverečních se ukázalo být světlo limitujícím faktorem pohody. O ostatní se pak postaral chytrý multi-funkční nábytek, odolné kombinované prvky, vyspravený krb a atmosféru dokreslující tradiční řemeslné součásti a zdobení. Na to vše teď jde vidět, díky vsazenému tělesu rámového - posuvného okna, které je vsazeno do uzavřeného boxu v průniku stěny. Zvenku si kolem stavení můžete užít ještě improvizovanou sprchu děravého kbelíku, nebo stáj pro jízdní kolo. V jehož sedle jste sem pravděpodobně dorazili. Vedro na Baleárách umí být skutečně úmorné, a pokud se nemůžete svlažit v moři, je zde pobyt až nepříjemný. Naštěstí tahle miniaturní útulna bojuje s horkem jednak masivem teplo interiér izolujících a přirozeně chladících stěn, a také stropním ventilátorem. Že jste ale nikde cestou neviděli dráty vedení elektrického proudu? To máte pravdu, elektřina sem, na rozdíl od vody z místního vrtu/pramene nevede. Ale neznamená to, že byste tu museli trávit večerní čas potmě. Lampy tu jsou. Energii k jejich provozu získáte z malé solární elektrárny, vybavené několika fotovoltaickými články, doplněnými o bateriový systém. Provozní háček je v tom, že domek vydatně těží ze své pozice pod zastiňujícími stromy, a tak by tu střešní elektrárna neměla zrovna valný výkon. Proto jsou panely instalovány na pojezdu zahradnických koleček, a na vás je jen to, abyste je vyvezly na prosluněný palouk. Třeba než vyrazíte na túru. Po návratu z cest už máte „nabito“ a nic vám v tomto obydlí neschází. Ne, není to laciný komfort hotelových resortů, ale ubytování, které vám umožní více se sžít se zdejšími končinami. Pokud tedy nefandíte all-inclusive, je tenhle ztracený dvanáctivoltový domek přesně to pravé pro vás.Materiály: Mariana de DelásFoto-kredit: Tomeu Canyellas
