Zatímco Česko zažívá poměrně jednosměrnou migraci obyvatel z vesnic do měst, ve Španělsku je tento trend opačný. Domy roztroušené po vesničkách totiž představují nemovitosti za hubičku a bez hypoték, a nějaké to pohodlí člověk chvilku oželí. Dům z vesničky Muros (poblíž Miraflores) by ale za dobrou koupi neoznačil ani hodně sebevědomý optimista krmený antidepresivy. Stavení s celkovou rozlohou (včetně přilehlých zemědělských budov) mělo plochu 219 metrů čtverečních a charakter naprosté ruiny, ve značném stupni rozkladu. Tento stav byl ale typický pro celou horní partii místní vesnice, která jen v obrysech hrubých nezhroucených staveb vypovídala cosi o dávné slavné minulosti zemědělského sídla. Zatímco dole u moře funguje Muros jako letovisko, v kopcích se někdejší obec stala minulostí. Zarostlé sady, někdejší terasovitá pole přehlušená dvoumetrových plevelem, rozvaliny sýpek a sušáren. Říct, že tato torza staveb v sobě odráží ryzí galicijskou architekturu venkova, by chtělo víc než jen fantazii. Přesto se mladý klient studia Fuertespenedo arquitectos rozhodl, že tohle bude to pravé. Odvaha nechyběla jemu, ani architektům. Projekt rozsáhlé rekonstrukce přitom odráží část místních stavebních tradic, ale i novodobé trendy. Ideu, kdy hlavními místnostmi galicijské domácnosti byla kuchyně a stáj. V dnešní přestavěné stáji už sice nepodupávají koně, ale stala se obytnou místností. Napojení na myšlenkový celek tu zachované je. Původnost odráží i kuchyně, kde nechybí kamna a trouba, a spousta zvonivé mědi. Jako za starých časů. Jen doplněná o kuchyňskou linku a dřez, za který by se nemusela stydět žádná moderní domácnost. Novinkou je ale přepažení, vytvořené „třetím objemem“, dodanou boční přístavbou. Ta překrývá někdejší společenskou a zemědělskou část, dává prostor k vyniknutí pokojům. Z nichž se nabízí famózní rozhled do okolí. Dům je totiž usazen do příkrého svahu, a toto vyvýšení jej doslova pozvedává na novou úroveň. Pravidelná geometrie přístavby se sedlovou střechou přitom nerozbíjí původní měřítka, jen rozvádí naznačený profil. Na to, jak nová část je, nepůsobí vyloženě kontrastně. S hladší fasádou doplňuje kamenné obložení původního objektu, koresponduje s ní svým vlastním odstínem šedi betonu. Širokými okny se upíná k zálivu, a přitom se přidržuje jádra domu, s nímž teď tvoří nerozbornou jednotu. Stará i nová část byla překryta společně zinkovou střechou, exteriéry a vnější zídky zůstávají v nasucho skládaném kamenivu. Interiér, dříve nahloučený, stísněný, tmavý a skromný, se dočkal razantních úprav. „Je to jako cesta spojitým prostorem, kde můžete podniknout výlet nejrůznějšími patry a pokoji, částmi domu, a užívat si unikátní charakter jednotlivých místností,“ popisuje Óscar Fuertes Dopico, jeden ze dvou autorů celého ambiciózního projektu. Architekti si tu pohráli s měřítky stavby, s vizuálním napojením a hrou světel, takže v rámci objektu a jeho nových rozšíření vytvořili velmi variabilní set podmínek. Které ladí s nepokojnou povahou klienta. Interiér prohřívají a polidšťují dřevěné prvky, obklady a nábytek z pravé galicijské borovice, důmyslně řešené světlovody a světlíky vsazené do stěn. Rekonstruovaný (architekti dávají přednost termínu rehabilitovaný) dům se z někdejšího hospodářského stavení v pokročilém stadiu rozkladu stal velmi lákavým a líbivým obydlím, ve velmi současném duchu. S jeho novým obyvatelem se do horní části vesnice znovu vrátil život, a dá se očekávat, že další lidé budou brzy následovat. Možná nás tahle španělská vesnice brzy překvapí znovu. Materiály: fuertespenedo arquitectos Foto-kredit: Héctor Santos-Díez
