Shinsuke Fujii Architects právě takoví netradiční projekt v neméně netradičním rodinném domě zpracovávali. Hned do startu se vyplatí říct, že po praktické stránce jeho naplnění dopomohla legislativa staveb, která je v Japonsku odlišná od té naší. Nároky na provozování pohostinství jsou u nás jiné, v Zemi vycházejícího slunce je těch nezbytných podmínek k umístění provozovny do rodinného domu méně. Jinak je to ale záměr neobvyklý i ve formátu Japonska. Dům je tu považován skoro za chrám, posvátné místo rodiny. Své soukromí a domácí zázemí si Japonci dost hlídají. Jenže klienti architektů, mladý bezdětný pár, přemýšleli trochu jinak. Pořízení domu je tam velmi nákladnou a zatěžující záležitostí (pozemek - stavební parcela - je často dvakrát dražší než sama stavba). A tak chtěli, aby jim hotový dům vydělával a pomohl umořit půjčky. Ten záměr na „kavárnu“ je ale svým způsobem – vzhledem ke kulturním a společenským odlišnostem – docela promyšlený a chytlavý. Jde o to, že těch bezdětných a solitérů je ve městech spousta, samota jednotlivce je tu dost velký problém. A lidé jsou tu ochotni si připlatit za to, že si vlastně dají kafe v prostředí, které jim může být po dobu konzumace jakýmsi náhradním domovem. Split House, jak se projekt jmenuje, je koncipován tak, aby ve svém sníženém přízemí a svrchním podlaží nabídl bydlení pro dva mladé obyvatele, zatímco na úrovni prvního patra/přízemí poskytoval služby domácí kavárny. A tato kavárna pak může být po letech – až naplní svůj účel a přispěje ke splacení nákladů na výstavbu – přestavěna na další obytné místnosti. Klíčové je tu rozdělení a propojení. Tedy spíše Rozdělení a Propojení, velkými písmeny, protože jde o určující principy stavby. Ta je totiž vertikálně rozdělená, doslova rozříznutá. Prosklení tuto ránu kryje, propouští do interiéru světlo. Patrné je to zvláště na straně ulice, kde bylo vytvořeno velké okno. V patře je můstek, který propojuje místnosti obyvatel, a současně se tím navazuje na přízemí. Návštěvník kavárny uvidí „živé lidi“, jak třeba z ložnice prochází do koupelny. Do ložnice a koupelny tedy nevidí, to by byl asi trochu jiný typ podniku. Zásadní je ale tzv. doma. Tedy tradiční (v této podobě ale spíš netradiční) obytná podlaha v přízemí. Je to víceúčelová podlažní plocha, která může být jen koridorem, ale může být i obývacím pokojem, místem k posezení, poležení. Rozdíl mezi doma a tatami je ten, že při vstupu na doma si nemusíte zouvat boty. Takže z ulice přijdou lidé, posadí se na plošinku podlahy a paní/pán domu jim v kuchyni uvaří kávu. Okénkem do kuchyně je přitom hosté mohou pozorovat. Je to obyčejná kuchyň, domácnost je taky taková obyčejná. Tahle domáckost prostředí je ale to, co hosté vyhledávají. A to je vlastně celé. Ze stavebního řešení jsou ještě zajímavá kamna na dřevo, napojená na centrální „výhřevný“ komín. Kamna jsou umístěná ve sníženém přízemí, a vyhřívají celou domácnost – včetně doma, určené k sezení. Vypadá to poněkud nezvykle, ale oba obyvatelé domu si nestěžují. Mají pro sebe své bydlení, jak si vždycky přáli. A byť má Split House užitnou plochu jen okolo 90 metrů čtverečních, je dost velký na to, aby si na svůj provoz dokázal vydělat. Zdroj: Shinsuke Fujii ArchitectsFoto-kredit: Tsukui Teruaki
