Především ochrana domů před zatékáním shora, kondenzací vzdušné vlhkosti a vzlínáním vlhkosti ze země je klíčová pro eliminaci dřevokazných škůdců. A pokud k tomu dojde, je třeba zasáhnout v závislosti na rozsahu poškození. Někdy stačí dodatečné ošetření dřeva impregnací a nátěrem, jindy je třeba nahradit poškozené dřevo novým, zdravým. A to již bývá dosti nákladná záležitost a nakonec i pracná. Dřevokazné houby jsou velmi zákeřné. Jejich spóry totiž dovedou přežívat v latentním stádiu i desítky let. A jakmile se vyskytnou vhodné podmínky, mají pro svůj rozvoj „dveře otevřené“. A stačí třeba jedna prasklá střešní taška. Zatékající voda v kombinaci s teplem a špatným větráním pak vytvoří ideální podmínky pro rozvoj dřevokazných hub. Pokud je dřevo například zasypáno stavebním odpadem, se kterým se kdysi stavebník již nechtěl zabývat, je problém na světě. A takové podmínky vyhovují nejen dřevomorkám, ale i dalším druhům dřevokazných hub. Dřevomorka domácí je nejobávanějším škůdcem především jehličnatého dřeva. Zaručeně způsobí intenzivní destrukční hnilobu dřeva, rozkládá přitom i papír, textilie a poškozuje i zdivo. Dřevo napadené dřevomorkou se postupně zbarvuje do hnědé barvy, ztrácí pevnost a rozpadá se hranolkovitě a na lomu je hladké a lesklé. Při napadení dřeva dřevomorkou je třeba nejprve odstranit zdroje vlhkosti. Napadené dřevo se odstraní až do vzdálenosti 0,5 až 1 metr od místa viditelného napadení všemi směry, čili v případě trámů dvěma, u dřevěných povrchů je třeba odstranit větší plochu. A například v případě napadených podlah je obvykle nutné vytrhat celou podlahu včetně souvisejících konstrukcí. Zdravé dřevo je poté třeba důkladně mechanicky ošetřit a až nakonec přistupujeme k chemické ochraně stávajícího a zabudování a chemické ochraně nově zabudovaného dřeva. Nátěr ochrannou látkou je přitom třeba několikrát opakovat a pokud je to možné, je dobré dřevěné díly v chemickém nátěru máčet až několika dní. Blízkou příbuznou dřevomorky je outlovka, která se též pouští nejčastěji do krovů. Méně nebezpečné jsou houby tzv. ligninovorní, které se živí ligninem a způsobují bílou hnilobu dřeva. Narazit můžeme též na konioforu sklepní, která napadá především dřevo, jež je v kontaktu s vlhkým zdivem a podlahami. Způsobuje hnědou hnilobu dřeva, které se zcela rozpadá. Dále je nebezpečná trámovka, která sice netvoří plodnice, ale její mycelia se rozvíjejí v trhlinách dřeva a také způsobují hnědou hnilobu dřeva a to je houbou rozežíráno zevnitř. Pornatka Vaillantova se stejně jako dřevomorka specializuje především na dřevo jehličnanů s vlhkostí vyšší jak 30 %, na povrchu dřeva vytváří bílá mycelia této houby jakési „ledové květy“. Pornatka a trámovka jsou houby tzv. celulózovorní, které se živí celulózou. Ať se již setkáme s kteroukoli z dřevokazných hub, způsob jejich likvidace se neliší. Napadené dřevo je třeba zlikvidovat, čili odvézt na skládku, která je k tomu určena a nebo bezprostředně po odstranění spálit. Manipulace s napadeným dřevěným materiálem musí být opatrná, abychom si neroznášely spory dřevokazných hub dál. Při neodborném zacházení se vám může snadno podařit rozšíření dřevokazné houby po okolí. Nejlepší je s napadeným materiálem vůbec neprocházet domem, z půdy či okna jej pak nesmíme shazovat, ale opatrně „vyskladnit“. I samotné spalování napadeného dřeva je dosti nebezpečné, jelikož se při hoření mohou spory rozšířit po okolí. Ideálně je takové dřevo spalováno v dřevozplynovacích kotlích, kde se nejdříve spálí dřevo a poté i plyny, které z hoření odcházejí. Vůbec nejlepší je přivolat specializovanou firmu, která napadený materiál opatrně demontuje a odveze. Navíc vám navrhne i způsob likvidace hub a sanace dřeva. Poškozené části dřeva se vyřezávají a očišťují drátěným kartáčem, v případě rozvlákněného dřeva se odstraňuje celá napadená část cca na vzdálenost cca alespoň půl metru od místa napadení na všechny strany. Poté je celá plocha dřeva ošetřena chemicky a až nakonec se po chemickém ošetření vsadí dřevo nové. Postupů je více v závislosti na místě napadení, materiálu a rozsahu napadení, ovšem likvidace napadeného dřeva je nutná vždy. Tesařík krovový, červotoč proužkovaný, dřevokaz čárkovaný, pilořitka velká a dřevokazní mravenci, to jsou nejznámější druhy dřevokazného hmyzu, které v našich domech najdeme.Tesařík krovový je brouk dlouhý 10 až 20 mm. Barvu má smolně hnědou a se dvěma málo zřetelnými příčnými pruhy ve středu krovek. Napadá dřevo jehličnatých stromů, kdy samička klade 80 až 200 vajíček do spár. Vylíhlé larvy pak vyhlodávají chodby pod povrchem dřeva, přičemž vydávají charakteristický vrzavý zvuk. Dřevo napadené tesaříkem se nakonec rozpadá až na prach. Červotoč proužkovaný je brouček dlouhý 3 až 4 mm, barvy tmavohnědé a s deseti řadami rovných a zřetelně tečkovaných rýžek na krovkách. I červotoč napadá především jehličnaté dřevo, vzácněji však i listnaté. Neopovrhne ani nábytkem, okny a hudebními nástroji a například trámy napadá pouze na vnitřních stranách, ty venkovní nepoškozuje. Larvy vyvrtávají ve dřevě podélné chodby a jejich hlavní část se soustředí do letokruhů jarního dřeva. Dřevokaz čárkovaný je taktéž dlouhý pouze 3 až 4 mm. Jeho hlava a štít jsou hnědožluté až načervenalé, krovky bledě žluté a s postranním tmavým podélným okrajem. Do dřeva se dřevokaz dostává ve stadiu larvy a nebo přezimujících brouků.Pilořitka velká klade vajíčka do poloopracovaného dřeva a její larvy se v něm vyvíjejí 2 až 3 roky. Obvykle se kuklí teprve až po opravení dřeva. Vylíhnutí dospělci se pak provrtávají ven a zanechávají po sobě kulatý výletový otvor o průměru 5 až 7 mm. Pokud je opracované dřevo přikryto jiným materiálem, který stojí líhnoucímu se brouku v cestě, bývá poškozen i tento materiál (koberce, tapety apod.). Dřevokazní mravenci žijí ve dřevě a pronikají nejčastěji do rekreačních chat a jiných budov stojících na okrajích lesů. Dokonce žijí v symbióze s červotoči a tesaříky, přičemž přenášejí do dřeva houby a plísně (jejich spóry). Zkázu dřeva tak urychlují a vlastně jde o nejhorší hmyzí škůdce dřeva. Pokud se při výstavbě a údržbě budov a jejich dřevěných konstrukcí a povrchů neproviníme nedodržením technologických postupů a pokud budeme udržovat klima, které je příjemné pro nás a nikoli pro škůdce dřeva, neměli bychom mít problém. Použité stavební dřevo je třeba impregnovat a případně i ošetřit nátěrem, u dřevěných povrchů platí totéž. Pokud pak zamezíme pronikání vlhkosti ke dřevu a udržujeme vzdušnou vlhkost v rozumném rozmezí, nemůžeme udělat víc.Nejčastěji se setkáme se škůdci dřeva u starých budov určených k rekonstrukci a sanaci. Zde se dokonce i vyplatí nechat odebrat vzorky dřeva a v laboratoři určit, jaká houba zde hrozí, tedy pokud vůbec nějaká. Prostě ji vypěstují v agaru a většinou, i když jde o viditelně zdravé dřevo, se skutečně zárodky nějakých hub objeví.Na červotoče, který je nejčastějším hmyzím škůdcem dřeva v budovách, zabírají přípravky jako Lignofix, Pentalidol, Xylamon a Červostop. Je dobré injekčně vstřikovat chemikálii přímo do děr po červotoči, zabere to však dost času. Obecně se prodává chemie určená k ošetření napadeného dřeva jakýmkoli hmyzem a nutnost zásahu se opravdu nevyplatí podceňovat.Zdroj použitých fotografií: Shutterstock
