Chata, která se umí vyrovnat i s opravdu pořádnou zimou. Takovou, jakou zažijete na březích jezer u kanadského Wentworthu pravidelně. Přesto ale dostatečně útulná na to, aby v ní nalezla zázemí rodina s početným příbuzenstvem, která tu společně tráví svátky a dovolené.
Chystáte se doma na velké malování? Máte v plánu pustit se do toho svépomocně, anebo si na pozvat malíře pokojů, či celou firmu? Tak či onak, nejspíš se v rámci příprav terénu chystáte na velký úklid, předčištění stěn. Dobrou zprávou je, že čistit stěny sice můžete, ale většinou nemusíte.
První český dům postavený z kombinace podhoubí a dřeva nese jméno SAMOROST a připomíná dvě mladé bedly rostoucí v přírodě. Samozřejmě není vizuální podoba s houbami náhodná. Právě tento svéhlavý sympaťák posouvá ještě nedávné sci-fi do reality. Demonstruje různé způsoby využití podhoubí v udržitelném stavebnictví, například zateplení obvodových zdí z mykokompozitu a nenosné konstrukce domu, stejně jako vnitřní vybavení nábytkem. Mykokompozit eliminuje tepelné mosty, má však i vynikající zvukově izolační a další vlastnosti.
Je to úspěch, který nepotěší. Z fenoménu vyvýšených záhonků se v posledních pár letech stalo něco, čím asi nikdy být neměly. Jsou praktické a mají řadu výhod, to ano. Ale přičinlivý marketing je teď doprovází tak nehorázně pochvalnými a smyšlenými legendami, až se to snášet nedá. Všechno jen proto, abyste si jednu takovou bedýnku do zahrady jako stavebnici za pár tisíc koupili.
Pro mladé lidi je získání samostatného bydlení čím dál složitější a často se bez pomoci rodičů neobejdou. Ceny nemovitostí jsou tak vysoké, že je ze začátečnického platu těžké našetřit i těch 10 % z ceny bytu, které většina bank pro poskytnutí hypotéky požaduje. A pak nového majitele nemovitosti ještě čeká třicet let splácení vysoké hypotéky.
Sucho, přívalové deště, silný vítr, vlny veder, na takové projevy klimatické změny se snaží připravit 77 projektů přihlášených do šestého ročníku soutěže Adapterra Awards.
I když to tak z prohlášení čínských politiků vypadat nemusí, o tom, jak bude vypadat budoucnost, si v Pekingu nedělají iluze. Tamní populace totiž stárne a je nahloučená ve městech při východním pobřeží, zatímco zemědělská produkce je situována do vybydlených severozápadních regionů. Takový stav je dlouhodobě neudržitelný. A protože zatím stranické plány na podporu porodnosti čínským kormidelníkům nevychází, snaží se alespoň inovovat zemědělskou praxi. Přiblížit místa produkce potravin místům spotřeby.
První polovinu dubna léto, příroda se přitom začala probouzet už v teplém únoru. A pak náhle návrat zimy a to takové, že si zahrádkáři, zahradníci a sadaři lámou hlavu, co s tím. Existují sice způsoby, jak ochránit i rozkvetlé ovocné dřeviny, ale smysl dávají jen ve velkém a za určitých teplot, navíc musí zasahovat někdo, kdo má již bohaté zkušenosti, aby nenapáchal ještě více škody.
Vypadají jako ta nejobyčejnější zelenina pod sluncem, ale skutečně je dopěstovat až k chutné úrodě není zdaleka tak snadné, jak se může zdát na první pohled. Snad proto se s nimi pojí pěkná řádka pochybných návodů, mýtů a polopravd, které dělají z okurky seté velkou mimořádnost.
Kdo si ještě pamatuje z děsivé dětské četby o Ferdovi mravencovi s rudým šátkem na krku, jak byl málem uloven a pozřen krtonožkou, možná se při tomto slově i po desítkách let prapodivně zapitvoří. Zahrádkář ale zavětří a řekne si: „Jakože žere mravence? A k tomu ještě larvy? No skvělé, jen houšť...“
Pro někoho ukázka nevkusu a kýče, pro jiného roztomilá součást dotvářející milý charakter zahrady. Sošky trpaslíků, které tu a tam vykukují zpoza plotů, nejsou ve světě žádnou novinkou. Mají předlouhou a překvapivě působivou historii.
Kde se narodíme, to vážně moc předem ovlivnit nesvedeme. Ale kdyby to přeci jen trochu šlo? Pak by tu existovalo pár zajímavých kandidátů, zemí světa, kde prý je štěstí se narodit. A Česko, byť není z nejlepších, si v globálním srovnání rozhodně nestojí špatně. Tolik alespoň podle vždy sporných statistik.
„Někdo nám tu zobal,“ řekne lesník, když zjistí, že z úhledné hromady dřeva ubylo. Aby se hned poznalo, jestli na konkrétním místě někdo “zobal“, označují se hromady dřeva barvou ve spreji. Jak ale označit stromy podél silnic, kterých každým rokem ubývá, a které nejsou dostatečně nahrazovány novou výsadbou? Podél silnic se totiž v Česku “zobe“ často a rovnou po celých stromech, statisících stromů. Fyzicky je přitom barvou označen každý, ale v jiném smyslu než lesnickém.
Někomu může přijít nehotový, nedokončený. Surový ve svém odhaleném materiálu. Obyvatelé rodinného domu v Sa Pobla si ale lepší místo k životu představit neumí. Obydlí, které bylo vystavěné na podlouhlém pozemku a vmáčknuté mezi dvěma zdmi sousedních objektů, je pro ně dokonalým domovem.
Přiznat vlastní chybu není snadné, ale je to třeba. S rašelinnými tabletami jsem se vážně netrefil. Za lákavě snadné řešení teď platím zahradou znečištěnou odpadem, který se zjevně moc rozkládat nechce.
Prudké srážky a bouřky dělají majitelům bazénů vrásky na čele. Předně se za bouřky nesmí koupat. Ovšem silný déšť také kontaminuje bazénovou vodu nečistotami především z ovzduší, které do bazénu spláchne. Zvyšuje to náklady na údržbu bazénové vody, dá se tomu však bránit. Na druhou stranu je ale dokonce možné napustit bazén dešťovkou, její úprava a údržba však bude zpočátku velmi problematická a dosti nákladná. Vše je o tom, jak o bazénovou vodu pečujeme.
Opuštěné průmyslové budovy jsou všude kolem nás, a i když to tak často na první pohled nevypadá, můžou se pod rukama šikovného architekta proměnit v jedinečné luxusní bydlení. Jednu z takových zdařených proměn zrealizovalo architektonické studio Modijefsky v nizozemském Zaandamu.
Bájný mytologický pták Fénix se proplétá napříč národy a kulturami. Zajímavé je, že má vždy společnou svou smrt spálením a následné zrození ze svého popela. Tato symbolika nemůže být náhodná, Fénix je patrně jakožto univerzální symbol zrození jedním z archetypů lidstva. A když si představíme, jak udiveně lidé zírali na rychlou obnovu krajiny po požáru již před tisíci lety a mnohem dříve, je nasnadě, že symbolika vzniknout musela. A právě to se nyní děje na spáleništích lesů (požářištích) v Českém Švýcarsku. Obnova zde probíhá neuvěřitelně rychle.
Japonští zahradníci jsou proslulí po celém světě podobně jako třeba holandské tulipány a květinová burza. Japonci jsou vůbec zvláštní národ, vymysleli a zdokonalili umění pěstování bonsají, jejich proslulé zahradnické nůžky a pilky si kupují zahradníci napříč kontinenty, milují však také mechy, rozkvetlé okrasné třešně (sakury) a navíc vymysleli neuvěřitelný způsob, jak dostat na malé plochy více stromů. Totiž techniku daisugi. I když v tomto případě jsou vynálezci vlastně lesníci.
Pohled do mapy odhalí, že nejvýznamněji rozšířené jsou písčité půdy na jihu Moravy a pak na východě Čech. Mimo tyto dva regiony na ně narazíme ještě tu a tam v nivách řek a dalších geologicky podmíněných lokalitách. Podstatné je, že nikde je zahradníci, natož pak agronomové či zemědělci, nevítají s nadšením. Písčité půdy jsou totiž jiné.