O titul nejteplejšího místa planety Země usiluje každoročně několik tradičních lokalit. Hned s dvaapadesáti stupni Celsia se k ambicí na dobytí rekordu hlásí saudsko-arabská Džidda, mexické Mexicali, které ovšem překonává pákistánský Turbat s 53,7 °C, irácká Basra a kuvajtský Mitribah. Že to jde ještě o něco tepleji pak názorně dokládá naměřených čtyřiapadesát stupňů v izraelském Tirat Isvi, iránském Ahvazu a tuniském Kebili. Ten čestný titul pak zpravidla putuje do amerického Údolí smrti, kde naměří i 56,7 °C, ale zrovna o tomhle rozpáleném šampionovi teď řeč nebude. Jde spíš o to, že na světě existuje opravdu předlouhá řada míst, kde teploměr často ukazuje padesátku v plusu, a přesto tam trvale žijí lidé. Jen ve výčtu těch lokalit, které jsme zmínili – s výjimkou vítězného Údolí smrti - jich pobývá dohromady kolem deseti milionů.Takže by se na první pohled mohlo zdát, že ani ukrutných 50 °C není překážkou existence. Jenže ono je to celé trochu složitější. Lidské tělo je samo o sobě fascinující „stroj“, který je schopen přizpůsobovat se rozmanitým podmínkám, umí fungovat v extrémním klimatu. Protože k tomu disponuje spoustou užitečných adaptací. A jednou takovou naprosto zásadní vychytávkou lidského těla pro život v horkém podnebí je pocení. Není třeba se jakkoliv ošívat, vždyť je to skoro super-schopnost. Geniálně jednoduché a přitom naprosto funkční uzpůsobení, které nám umožňuje regulovat tělesnou teplotu sebe-chlazením. Když na nás udeří vedra, zapne se v nás tahle specifická forma klimatizace, jež na povrch těla začne vylučovat pot, tvořený převážně vodou. Ta se postará o termoregulaci, respektive ochlazení povrchu těla. Pot totiž zabrání svým odpařováním přehřívání jádra, a udrží naši tělesnou teplotu v jakémsi optimu. Samozřejmě, aby to dobře fungovalo, musí mít tělo dostatek „vody v nádrži“. Ale to už je jen takový provozní detail. Dokud nám funguje tahle superschopnost pocení – a tělo si díky němu vnějším chlazením udržuje svoje fyziologické optimum - na okolní teplotě zase tolik nesejde. Protože si děláme svou vlastní teplotu. Celý tenhle mechanismus se ale může snadno rozsypat, když se k té vysoké teplotě přidá i zvýšená vlhkost. S rostoucí vzdušnou vlhkostí se totiž snižuje míra evaporace vody. Čím více vlhkosti je v ovzduší, tím menší je tendence k odpařování. Pot, který tělo vylučuje na svůj povrch – aby se ochladilo – se při zvýšené vlhkosti vzduchu odpařuje málo až vůbec.Rázem je jedno, kolik té vody máme v nádrži a jak moc se potíme, protože vnější chlazení přestalo fungovat. Začneme se přehřívat a můžeme poměrně rychle zkolabovat. A to i za teplot, které se zdaleka neblíží rekordům z blízkého Východu či Ameriky.K tomu, kdy se vlastně začnete kriticky přehřívat a „jak horko už je moc horko“ se dosud přistupovalo spíše teoreticky. Mělo se za to, že ty pořádné trable nastanou při pětatřiceti stupních a stoprocentní vzdušné vlhkosti (anebo při pětačtyřiceti stupních a padesátiprocentní vlhkosti). Aktuální výzkum ta odhadovaná čísla teď trochu vypolstroval několika laboratorními experimenty.S výsledky, které zrovna nepotěší. Protože limity ke zvládání tepla (za zvýšené vlhkosti) posouvají ještě níž. Mladý, fyzicky aktivní a zdravý člověk by se podle všeho mohl setkat s prvními problémy už při 31° C (v prostředí s 50 % vlhkostí). Ty problémy mají podobu pozvolného přehřívání, při němž srdce pumpuje intenzivněji – aby teplo nějak rozptýlilo. Což se ale moc nedaří, a výsledkem může být pořádný úpal. Život ohrožující, vyžadující rychlé ochlazení a lékařské ošetření.Ten teplotní/vlhkostní práh je pochopitelně do značné míry individuální. Ale dá se odtušit, že pokud s ním má problémy mladý a zdravý člověk, někdo ne až tak mladý nebo vitální bude mít problémy dříve. Ostatně, 80 – 90 procent všech obětí vln veder bylo starších 65 let.A právě s těmito podmínkami – teplo a vyšší vzdušná vlhkost – se v posledních letech setkáváme častěji. Stávají se novou normou. Která může být brzy skutečně nesnesitelná, i když nebude extrémní. Zvládat s pocením padesátistupňová horka v suchých pouštích je totiž překvapivě snazší, než se vyrovnávat s parnými třicítkami u nás doma. Šetřit se, nepřehánět to s fyzickou aktivitou. Aktivně vyhledávat stín a způsoby, kterými můžeme průběžně snižovat svou tělesnou teplotu. Doplňovat tekutiny. A nepřeceňovat své vlastní síly, protože s přehříváním těla není žádná legrace.Zdroje: TheConversation.com, nbcnews.com, ajph.aphapublications.org, MedicalNewsToday.com, PNAS.org, ScienceFocus.com
