Papriky pochází z Jižní Ameriky a do Evropy se dostaly spolu s mnoha dalšími rostlinnými druhy díky světoznámému počinu mořeplavce Kryštofa Kolumba. Ten si chtěl, jak je všeobecně známo, zkrátit cestu do Indie a přitom objevil Ameriku a její původní indiánské obyvatele. Kdyby si chtěl zkrátit cestu do Číny, indiánům by se zřejmě říkalo číňani. Zároveň byly při jeho výpravách objeveny i rostliny, které později zachutnaly celému světu. A právě papriky mezi ně patří. Údajně je měl do Evropy poprvé dopravit v roce 1493 lékař Diego Álvarez Chanca, účastník druhé Kolumbovy výpravy do Karibiku. Z Haity rovnou do Španělska, čímž spustil nevědomky celosvětové paprikové šílenství. Chuť skvělá, někdy sladká, jindy pálivá, dokonce až extrémně pálivá, předpoklady pro pěstování dobré především v teplejších oblastech. Jenže papriky mají jeden velký problém, jejich pěstování je velice obtížné. Kromě tepla, sluníčka, výživné půdy a spousty vody také potřebují neustálou ochranu před chorobami a škůdci. Jeden by myslel, že exotické druhy nenajdou v novém prostředí mnoho nepřátel, v případě paprik to ale neplatí a nikdy neplatilo. Někdy se zdá, že mají úplně všechny. Prvním rizikem je padání klíčních rostlin, tedy problém houbového původu, který nás může notně otrávit a naše snahy o rychlení dost zkomplikovat. Obvykle se to totiž stává v době, kdy je již na další výsevy dost pozdě. Vegetační doba paprik je opravdu dlouhá a od konce léta nám většinou chybí ještě několik dalších letních měsíců, aby úroda paprik byla taková, jakou bychom si přáli. Padání klíčních rostlin je výsledkem aktivity jednoho nebo více druhů patogenních hub (především Olpidium brassicae, Moniliopsis aderholdi, Botryotinia fuckeliana, Fusarium ssp., Rhizoctonia solani a Thielaviopsis basicola). Samozřejmě musíme těmto houbám, které společně způsobují takzvané komplexní houbové onemocnění, umožnit páchání zla. Jednak nevhodným výběrem nekvalitního osiva, dále nevhodným a houbami zamořeným substrátem a pak podmínkami při klíčení a následném pěstování titěrných rostlinek. A to je obvykle důvod hlavní. Zapomínáme totiž, že potřeba takřka tropického klima platí jen po dobu klíčení. Jakmile se objeví prťavé běloučké jazýčky, ze kterých se rozvinou první dva děložní lístky, je třeba snížit vlhkost a dostatečně větrat. Navíc je třeba udržet stabilní klima, kolísání denních a nočních teplot je také velmi rizikové. Ano, můžeme sice použít preventivně vhodný fungicid, ale ten nebude nic platný, když sazeničky jednoduše utopíme, udusíme, usmažíme. A jako lék na počínající padání klíčních rostlin jsou již fungicidy zbytečné. Tak pozor. Zapotřebí je také dostatek světla, aby se sazeničky příliš nevytahovaly a tvořily silné stonky již od začátku. I tak riziko padání klíčních rostlin omezíme. Mšice a molice jsou na paprikách problémem po celou dobu pěstování. Tyto drobounké savé bestie nejenže způsobí svým sáním kroucení lístků paprik, až rostliny doslova dorazí, ale také přenáší především virové choroby. Pečovat o sazeničky paprik je vlastně podobně náročné jako péče o lidská miminka. A čím mladší a menší sazeničky, tím snáze je saví škůdci zlikvidují. Vůbec nejčastějším škůdcem jsou přitom právě mšice! Na paprikách dokonce ráda hoduje mšice řešetláková (Aphis nasturtii), ta potvůrka, která srdnatě odolává nejvhodnějšímu selektivnímu přípravku proti mšicím jménem Pirimor 50 WG. Proti mšicím proto musíme nasadit jinou kanonádu: Actellic 50 EC, Dursban 480 EC, Mospilan 20 SP, Tribute Trigger a Sumithion Super (ochranná lhůta je 21 dnů!, nepoužívat proto Sumithion Super v době zrání paprik a sklizně). Použít lze také obzvláště u mladých sazeniček zálivku hodně ředěnou kopřivovou jíchou na list. Úplně nejlepší je jíchu ředěnou značným množstvím vody pořádně přecedit a pro aplikaci použít postřikovač. Snažíme se, aby se postřik dostal beze zbytku na celou rostlinu. Tolik rada pro milovníky přírodního pěstování. A věřte, že když neuděláte vůbec nic, budete mít po paprikách, aniž by vůbec mohly začít kvést. Z živočišných ochránců lze nasadit několik druhů mšicomarů (blanokřídlé parazitoidy rodu Aphidius) a dravá slunéčka (Coccinella). Velmi těžko hubitelným škůdcem jsou pro papriky také molice (Aleyrodoidea). Tyto titěrné bílé mušky, jakési létající tečky, popílek či hvězdičky, dovedou škodit stejně či alespoň podobně jako mšice. Z chemických přípravků lze proti nim dnes použít pouze přípravek Applaud 25 WP, případně výše zmíněnou kopřivovou jíchu. Z hmyzu pomohou konkrétní druhy parazitických vosiček a dravé klopušky (Miridae). Molice poznáme tak, že když sazeničkou lehce zatřeseme, vypadá to, jako by se z ní začal uvolňovat bělostný prášek či drobné hvězdičky. A právě to jsou molice. Na paprikách škodí i svilušky, především sviluška chmelová (Tetranychus urticae). Typická je pro tohoto škůdce tvorba jemných pavučinek na rostlinách. Použít lze kromě přírodní kopřivové jíchy přípravky Omite 30, Omite 570 EW a Talstar 10 EC. Z predátorů pak dva druhy dravých roztočů.Sviluškám je příbuzný i nový škůdce, který má pouze latinské jméno: Hemitarsonemus nebo také Polyphagotarsonemuslatus. Způsobuje kožovitost (resp. korkovitost) plodů. Na paprikách bohužel škodí i třásněnky (Terebrantia patřící pod řád třásnokřídlí – Thysanoptera). Jde o velmi složitý řád čítající mnoho druhů, které na rostlinách poznáme podle drobných kupiček černého trusu na poškozených částech rostlin. Na třásněnky lze použít přípravek Talstar 10 EC, zkusit lze i již opakovaně zmíněnou univerzální kopřivovou jíchu, která je zároveň hnojivem, z predátorů pak dva druhy dravých roztočů a dravé klopušky. Výše zmínění škůdci se na paprikách mohou vyskytovat v podstatě v jakékoli jejich růstové fázi. A jelikož si ze zahrádkářů zakoupí konkrétní dravé predátory jen málokdo, nezbude nic jiného, než spoléhat na jejich přirozený výskyt a biologické či chemické postřiky. Mezi další škůdce paprik, kteří se zaměřují především na plody, ale i listy, patří můra zelná, můra kapustová, osenice ypsilonová, kovoleskle gamma (dříve můra gamma), zavíječ kukuřičný, kovolesklec jižní a černopáska bavlníková. Především housenky těchto drobných motýlů vykusují otvory v plodech, načež zevnitř vyžírají jejich obsah. A škody způsobují i okusem listů. Plodící rostliny jim prostě chutnají celé. Vůči těmto škůdcům lze použít přípravky na bázi draselné soli přírodních mastných kyselin, například Neudosan a Neudosan AF. Ke škůdcům můžeme připočíst ještě plzáky a jiné slimáky a plže, různé druhy hlodavců, například hraboše a nakonec i ptáky. Dlouhý výčet škůdců lze ukončit sousedem, který k vám ze závisti přeleze přes plot a otevře si pod rouškou noci skleník. Zralá zelenina byla příliš lákavá. Nejzávažnější z fyziologických poruch paprik je nekróza květních konců plodů, kterou způsobuje nedostatek rostlinami přijatelného vápníku. To znamená, že půda sice může být vápníkem zásobena dostatečně, ale v takové formě, kterou papriky nepřijmou. Například už jen proto, že půda je nedostatečně zalévána. Dalším důvodem může být nadbytek draslíku a dusíku v půdě. Důležité je proto pravidelné a rovnoměrné zavlažování, vyrovnaná výživa a kořeny paprik nesmí nikdy přesychat.Poruchu poznáme tak, že najdeme na květních koncích plodů (od poloviny délky plodu až k jeho konci) nekrotické vodnaté, či naopak suché skvrny. Špatnou zprávou je, že lze tuto poruchu snadno zaměnit za sluneční úpal, který vypadá podobně, vyskytuje se však obvykle poblíž stopky a na osluněné straně plodů. Vápník je v případě nekrózy květních konců plodů třeba dodat na list. Použít lze 0,5 % roztok chloridu vápenatého, případně vhodná hnojiva obsahující vápník.Setkat se můžeme i s různými deformacemi plodů, ty jsou však obvykle genetického původu (genetické poruchy a problémy při opylování – chlad či horko v době květu, příliš deštivo, nedostatek opylovačů, neprášivý pyl). Z virových chorob (viróz) je nejčastější virus mozaiky okurky (CMV). Plody jsou stále menší a deformované, listy mají hnědé skvrny. Nebezpečná je také virová bronzovitost rajčete, způsobující zpomalený růst a úhyn rostlin. Na plodech zároveň najdeme různobarevné rozptýlené skvrny. Ochrana funguje jediná, všechny virózní rostliny musíme zlikvidovat! Z bakterióz je nebezpečná bakteriální skvrnitost. Způsobuje skvrnitost a opadání listů spolu s výraznými nekrotickými skvrnami na plodech. Ty nakonec popraskají a rychle hnijí. Nejčastějším zdrojem šíření houbových chorob jsou hlavně mechanicky poškozené rostliny. Často jsou v místech poškození napadány šedou hnilobou, případně bílou (sklerotiniovou) hnilobou. Běžně se vyskytuje i padlí. Použít lze například přípravek Ortiva. Vyskytovat se může i hniloba kořenů a kořenového krčku, které jsou příčinou fytoftorové hniloby nebo fusariového vadnutí. Bránit se lze pouze střídáním plodin na záhonech a odstraněním napadených rostlin i posklizňových zbytků. Pomůže také vyrovnaná výživa a vhodný způsob desinfekce půdy. Bránit se lze též preventivně máčením kořenového balu sazenic při přesazování v roztoku s chytrou houbou.Zdroj: hobbyzahrada.cz, mendelu.cz, Wikipedia, ČESKÉSTAVBY.cz, agromanual.cz, incact.cz
