Likvidace plevelů ve spárách je podobně zábavná, jako luštění křížovku bez legendy. Udělat to jde různými způsoby, z nichž některé jsou snadné a jiné i fungují. Jak na to? Pokud nechcete trávit dopoledne v předklonu, do startu můžete vyzkoušet domácí/přírodní chemii. Hydrogenuhličitan sodný neboli kuchyňská jedlá soda udělá špinavou práci za vás. Přehluší totiž plevele silou aktivních solí a postará se o to, že jejich kořeny zaniknou. Výhoda? Můžete ji aplikovat i v těsné blízkosti okrasných rostlin, tam, kde chodník přechází v záhonek. Naneste prášek, postříkejte rozprašovačem, nechte působit pár hodin a odstraňte zbytky. Proces je relativně šetrný, ale je zapotřebí ho opakovat. Na podobném principu to můžete vyhrát i s octem, respektive octovou vodou. Postřik v poměru 1:1 (nebo silnější) pak přímo nanášíte rozprašovačem na listy plevele. Je to nátlak, který neustojí, a do čtyřiadvaceti hodin jejich listy zhnědnou. Po dvou dnech od aplikace je můžete normálně zamést jako suché listí. Nevýhoda? Kořeny plevele zůstaly v zemi, takže může (a začne) brzy obrážet znovu. O něco efektivnější je, když octovou směs obohatíte pořádnou porcí kuchyňské solí, případně vyrobíte druhý, slaný roztok (v poměru s vodou 3:1). Ten se dostane až ke kořenům a odvede dílo s jejich vysušením spolehlivě. Nevýhoda? Při opakovaných aplikacích si postupně zasolujete půdu. Pár sezón nic nepoznáte, ale po letech už jdou tyhle slané kůry znát. Navíc se splachem uvolňuje sůl i do okolí, což není šťastný nápad. Naprostou jedničkou z hlediska minimální náročnosti je odstraňování ještě plně nerozrostlých plevelů z chodníků wapkou. Vysokotlakým čističem vody. Čas strávený ostřikem spár se počítá na minuty, což je pořádný posun kupředu. Je to záležitost rychlého, skoro až okamžitého efektu. Chválu si tahle metoda ale úplně nezaslouží. Společně s plevelem totiž dostáváte z kamenů dlažby i spárovací materiál, štěrk a písek. A po pár takových dynamických čistěních se může celý chodník rozklížit. Ušetřený čas si tedy chodník vezme zase nazpět. Pokud likvidujete plevele wapkou, doplňte proces o finální posyp jemného písku, který koštětem roznesete zpět do spár. Ideální je samozřejmě jemný polymerický písek, tedy technický písek, který bývá využíván při pokládkách dlažeb. Pokud máte chodník, není od věci ho někde doma aspoň pytel mít. Maximální efekt, se kterým se ale pojí nepříjemnosti. I tak lze popsat mechanismus herbicidů. Jsou účinné, o tom žádná. Horší je, že jsou účinné až moc. A jejich aplikace nakonec nelikviduje jen plevele, ale také zdraví celé zahrady. Včetně osoby zahradníka. Ať už jde o přípravky ryze selektivní anebo univerzální, nanášené ve formě postřiku, gelu nebo fumigační páry, systematické nebo zacílené na výhonky, jejich toxicita je možná na samé hraně únosnosti a snesitelnosti. Jen trochu nesouvisející příklad: azbest byl pro průmyslové využití ve stavebnictví vynalezen v druhé polovině 19. století, a všichni maximálně ocenili jeho vlastnosti. V 50. letech století minulého zažíval tenhle materiál globální boom, protože byl naprosto perfektní. V 80. letech jsme ho jen v Čechách spotřebovávali 50 000 tun, byť už jsme o jejich závadnosti díky zprávám ze světa ledacos tušili. Chryzolit, eternit, pyrotherm. Dnes už všichni víme, že byl hodně špatný nápad pouštět si azbest k tělu a bojujeme proti němu, coby ekologické a zásadní zdravotní zátěži. S domácími herbicidy jsme na tom teď jako s azbestem v osmdesátkách. Nadužíváme je, ale už začínáme tušit… Řekněme, že herbicidy jsou k čištění chodníků od plevelů dokonalé, ale zadarmo to určitě není. Takzvané domácí recepty také do katalogu likvidace plevelů na chodníku patří. Byť s jejich účinkem to valné není. Polít zarůstající dlažbu vařící vodou, slitou z brambor… inu, ano. Vodou jarovou, mýdlovou, kukuřičným škrobem? To už spíš ne. Vařící slaná voda samozřejmě funguje, ale než takhle znehodnocovat cestu, vyplatí se možná investovat do parních likvidátorů plevelů. Fungují na principu napařovací žehličky, a jsou (až na spotřebu energie) bez chyby. Ostatně, je to jen voda, byť přehřátá. Likvidace plevelů s pomocí laserových paprsků a UV záření do arzenálu také patří, ale z hlediska pořizovací ceny a často prapodivného marketingu se už moc rozumné nejeví. Je to jako se zázračnými pokličkami a noži od Horsta Fuchse. Plevele lze také hubit i lihem, ale ten se dnes stává nedostatkovým zbožím. Takže raději ne. A roztok modré skalice nebo snaha přetlačit, spálit plevele náloží dusíkatých hnojiv? To už se přesouváme tam, kde naděláme více škody, než užitku. Do téhle kategorie spadá i vypalování plevelů. Letlampa nebo hořák pochopitelně povrchové části plevele totálně zlikvidují. Otázkou je, jak velký nadbytek máte paliva, a zda počítáte i s rizikem, že by v extrémním žáru mohla dlažba i puknout. Jinak je ale žeh po všech stránkách efektivní.Poměrně zajímavé alternativní řešení u větších, ale nepříliš využívaných ploch, se nabízí ve formě zakrytí chodníku tmavou průmyslovou textilií. V zásadě tím zablokujete průnik semen plevelů do spár, a odstavíte je od životodárného slunce. Po pár týdnech zakrytí je chodník (dříve zcela zaplevelený) čistou plochou, kterou stačí jen vymést. Ale samozřejmě, k čemu je vám chodník nebo parkoviště překryté plachtou? Přesto si tohle řešení obílí ti, kteří nechtějí trávit celý víkend na chatě pucováním chodníku. Před odjezdem jen plochu zakryjí a příště mají čisto. Končíme tak s tím, že v poměru cena/výkon/efekt bude nakonec nejlepší ohnout hřbet, a probrat chodník ručně. Doceníte u toho nožík, škrabku, vypichovač a rýhovač, hrubý rýžový kartáč nebo podobně stavěné „vymetátko“, na čištění spár. Ideální je vytáhnout plevel nejen v růstové růžici, ale i s kořínky. Tak, aby předtím ještě nestačily vyprášit svá semínka do okolí. A nepoškodit u toho sklad dlažby. Hodí se mít při ruce kbelík na sesbíranou vegetaci, stoličku nebo štokrle na sezení, anebo, což je sympatická inovace, klekátko nebo chrániče na kolena. Rozhodně je pak práce o něco příjemnější, a nepřipomíná pokání. Ideální čas samozřejmě nastává tehdy, když plevele z chodníku teprve vyráží a nejsou tak silné, prokořeněné. Jde to o dost lépe, když je půda mezi spárami vlhká, tedy krátce po dešti. Takže ano, nejlepší je to právě teď. Hodí se zmínit, že čištění chodníků je pro efekt nutné opakovat. V podstatě po celé jaro, v odstupu přibližně šesti týdnů. Pokud udržíte chodník čistý teď, přes suché léto se do něj už plevele většinou nenatlačí.
