Pro svou všudypřítomnost při jakékoli sváteční příležitosti za socialismu se karafiáty staly nenáviděnými, byly vnímány jako „obligátní“ květina, nutné zlo. Obzvláště ty rudé. A aby toho nebylo ještě málo, při pohřbech jsou téměř nepostradatelné dodnes, především pak na smutečních věncích. Je však škoda, že jsou dosud vnímány negativně, protože jde o skutečně překrásnou květinu s květy, jaké se jiným květinám nepodobají. Navíc nás dovedou okouzlit mnoha barevnými variacemi. A nejde jen o rudý soudružský karafiát, ale i o karafiáty s květy panašovanými, bílými, růžovými a dalších odstínů. A vůbec už nejde jen o květiny řezané, které si zakoupíme v květinářství, ale právě karafiáty mohou v našich zahrádkách zdobit okrasné záhony, skalky a nebo mobilní nádoby. A co třeba sněhobílé květy s růžovými okraji? Hvozdíky jsou vyšlechtěné květiny staré více jak 2000 let. Nabídka odrůd je v dnešní době opravdu neskutečná a slovo karafiát vlastně představuje květ hvozdíku. Ovšem správný český botanický název rostliny je hvozdík zahradní (Dianthus caryophyllus) a jde o okrasnou rostlinu z čeledi hvozdíkovitých. Karafiáty pochází z oblastí okolo Středozemního moře, kde dnes rostou planě. V našich podmínkách se pěstují na záhonech jako dvouletky a nebo ve sklenících pro účel prodeje řezaných květin. Karafiáty jsou přitom květinami symbolickými již odpradávna. Například obraz Madona s karafiátem od Leonarda da Vinci je vyloženě proslulá, stejně jako svržení autoritářského režimu v Portugalsku v roce 1974, kterému se říká „karafiátová revoluce“. Karafiát byl totiž „odznakem“ povstalců. Červený karafiát je též národním symbolem Slovinska. A z dob socialismu stále ještě přetrvává levicový zvyk nosit karafiát jako ozdobu v knoflíkové dírce například při oslavách Svátku práce a nebo Dne matek. Ovšem Den matek nelze řadit do sféry politické, matka je prostě matka. A starověk? Theofrastos odvozuje řecký název karafiátu Dianthos z výrazu Diův květ. A právě Zeus byl, jak je známo, v řecké mytologii bohem nejvyšším. V našich podmínkách karafiáty kvetou na záhonech od května až do září, tedy velice dlouho. Potřebují k tomu dostatečně slunné stanoviště a dobrou ochranu před parazity. Například rez karafiátová je pro karafiáty doslova morem. Rostliny dorůstají výšky 30 až 80 centimetrů, jejich stonek je šedozelený, stejně jako listy a květenstvím karafiátů je okolík. Některé druhy karafiátů však mají listy i stonky sytě až hráškově zelené. Ve volné přírodě Středomoří, kde vyšlechtěný karafiát zplaněl, má květ růžovou až fialovou barvu. Přitom jsou však již od starověku šlechtěny velkokvěté odrůdy, které se vyznačují pestrými barvami (bílá, žlutá, červená, často i panašování a dokonce bylo genovou mutací dosaženo modré barvy květů). Svou výraznou vůní karafiáty připomínají hřebíček – dobře známé koření a zároveň léčivku. Hvozdíky lze vysadit i na skalky, ale i terasy a kamenité plochy. V těchto případech volíme nízké odrůdy, například hvozdík kropenatý, péřitý a nebo stálezelený hvozdík sivý. Pro pěstování v záhonech se hodí odrůdy s bohatšími květenstvími a s delšími stonky. Po řezu se nám pak budou pěkně vyjímat ve váze. Krásné jsou například hvozdík bradatý a čínský. V naší zemi se hvozdíky šlechtí v Klatovech, kde se právě pěstování karafiátů věnují již více jak 200 let. Vznikly zde například známé odrůdy Sněhurka, Salamandr, Perla Šumavy, Krásná Moravanka a nebo Klatovy. Pokud se tedy do hvozdíků zamilujete, nezapomeňte, že právě v Klatovech se jim věnují o cca 160 let déle, než trvala „železná opona“. Dokonce klatovská organizace pěstitelů a šlechtitelů klatovských karafiátů posílá zájemcům sazeničky.
