Móda malých domů se periodicky vrací, a v časech relativního nedostatku nebo ekonomických krizí se připomíná ještě o něco silněji. Současnou podobu trendu přednastavili dobrodružní Američané, kteří také usadili první rozdělení těchto výměrou atypických domů podle parametrů. Za „malé“ (small) se označují ty s výměrou podlahové plochy mezi 93-37 metry čtverečními, jako „drobné“ (tiny) jsou řešeny ty menší 37 metrů čtverečních, a ke kategorii „mikro“ se hlásí ty okolo 9-7 metrů čtverečních. Ty poslední také zpravidla sedí na kolech nebo podvozku, a dá se s nimi jezdit jako s přívěsem. V našich podmínkách by to celé mohlo vypadat jako srovnání domeček-chatička-maringotka. Klady malých, drobných a mikro-domů připomínají mantru - opakují se stále dokola tak dlouho, až jim začnete věřit. Pokud do toho tedy nezapojíte vlastní kritické myšlení, pak už to drhne. Předně, jejich výstavba je levnější a pořizovací cena nižší. Ono „nižší“ ale znamená „ve srovnání s konvenčním domem“. Cenový rozptyl je opravdu značný. Může to být dřevěná bouda nebo zabydlený přívěs, ale i mikro-dům může oplývat luxusem a velmi nákladnými materiály, potažmo se může prodražit návrh a jednotlivá řešení. Takže místo (dnes velmi optimistických) 3 - 4 milionů za 100 metrů čtverečních klasického domu dáte 1-2 miliony za 20-40 metrů čtverečních malého/drobného/mikro-domu. Stejně jako u konvenčních domů můžete snížit cenu tím, že nezvolíte stavbu na klíč, ale budete je budovat svépomocí, dokážete výrazně snížit cenu u kapesních domů. Dalším kladem je, že náklady na vytápění a energie u těch malých budou nižší. Tomu z principu není co vytknout, vytopit jeden skromně rozčleněný prostor je snazší než vyhřát rozlehlou domácnost, žárovek ke svícení taky bude zapotřebí o dost méně. Pokud tedy nepodceníte izolace, a budete svůj malinký domek řešit skutečně sofistikovaně. Jinak to k šetření a pocitovému teplu budete mít pořád daleko.Hodí se taky férově zmínit, že zrovna žárovky nejsou tím největším žroutem elektřiny v domácnosti. A počet po energiích hladových spotřebičů (pračka, myčka, sporák, televize) nejspíš nebudou nižší v malém ani normálně dimenzovaném domě. Kladem malých domů nemají být jen „nižší“ provozní náklady, ale i náklady spojené s údržbou, opravami. A jsme zase u toho – v mikro-domácnosti, kde je všechno řešeno kvůli úspoře místa zakázkově, v atypu, na míru – opravy a výměny být zrovna levnější nemusí. Asi ušetříte za natírání plotu, výměnu okapů a sekání trávníku (ale jak často to děláte u normálního domu?), ale zásadní úspory z malých, drobných či mikro-domů přímo neplynou. Tedy, pokud k nim nepřidáte další prvky soběstačnosti a udržitelnosti. Technologie, které v sobě mají potenciál hodně zjednodušit život svým uživatelům. Typicky solární elektrárna na střeše, která obyvatele učiní víceméně nezávislé na okolí. Aby to ale dobře fungovalo, bude to chtít ještě bateriový systém. Aby mikro-dům svou existencí neutrácel, je třeba vyřešit i alternativní napojení na vodovodní řad, kanalizaci/odpad. Ledacos vyřeší chemická toaleta, vodosběrný systém, integrovaná čistička vody. Háček je v tom, že tyhle chytré a úsporné technologie zatím vůbec nejsou levné. Malým domům dávají smysl, ale nejsou přístupné každému. Pořídit si takový ideální „malý dům s nemalými výhodami“ pro ně může být přínosem a úsporou, ale jeho pořízení stěží utáhnou z vlastního důchodu. Je to tedy řešení dlouhodobého plánování, ne zrovna malé investice do budoucna, kterou si musí zajistit ještě v letech plné výdělečnosti a ekonomické produktivity. Těžko totiž počítat s tím, že by si někdo v pětašedesáti troufl jít do dvoumilionového projektu. K jeho přidruženým nákladům je navíc třeba připočíst i pořízení pozemku, na němž by takový, třeba napůl mobilní domek mohl stát. V Česku, svázaném regulemi vyhlášek a zákonů, navíc nemáme potřebnou legislativní flexibilitu. Všechno co existuje, ale není zaneseno v tabulkách, je problém. Pokud tedy nenarazíte na mimořádně osvícené úředníky. Takže řešení ne-připojení na sítě, daně z pozemku bez/s nemovitostí, stavební ne-povolení, parametrizované pojištění atypické domácnosti – to vše jsou malá administrativně-byrokratická peklíčka, která už člověk v pokročilém věku nejspíš bez dodatečné právní pomoci neustojí. S realizací a prosekáváním této nevyznačené cesty džunglí je nutné začít zavčas, abyste se mohli zabydlet ještě v tomhle století.Háček, tedy spíše kulturně-sociální, je i v tom, že v Česku se neumíme vyrovnat s individualitami a odchylkami od norem. Inkluze nám prostě nejde, a stejně jako neumíme (minimálně ve srovnání se zbytkem vyspělého světa) pořádně začlenit do živé společnosti například hendikepované osoby – nebo zrovna samotné důchodce – neumíme se poprat ani s odlišností trendů v bydlení. Odsuzujeme každou známku jinakosti. A důchodce bydlící v upravené maringotce uprostřed zahrádkářské kolonie je pro nás pořádný podivín. Představa, že by někde vznikla celá „kolonie“ tiny house či komunitní ekologická vesnička tedy by nejspíš byla přijímána se stejnými rozpaky, jako kdyby tam měla stát nová spalovna odpadů. Pro důchodce (kteří se dokázali probít skrze legislativu, zvládli martyrium umístění své atypické stavby, dokázali si pořídit plně funkční malý, drobný, mikro-dům) by pak ale ze svého malo-formátového žití skutečně mohli těžit výrazná pozitiva.V zásadě jim totiž sedí bydlení o menší výměře podlahové plochy, protože to činí vše uvnitř interiéru dostupnější. A bezpečnější. Je to model, při kterém mají i při snížení své vlastní mobility všechno nadosah, a zvyšuje se tím jejich soběstačnost, samo-obslužnost. Nemají nároky na velké kapacitně-skladovací prostory, vystačí si s málem. Je méně prostoru k uklízení. Malá lednička, malý záchod, malá koupelna – pro ně už není záporem, ale kladem. Atypická řešení stavebního plánu přímo nahrávají tomu, aby bylo takové malé bydlení přímo uzpůsobené jejich potřebám a schopnostem (je relativně dost nákladné přestavět normální dům pro potřeby osoby se sníženou mobilitou – takže vystavět maloformátové bydlení přímo se započtenými faktory snížené mobility nevyjde dráž). A se začleněním chytrých technologií je takové bydlení skutečně úspornější.Dobře koncipované malé bydlení stimuluje obyvatele k aktivnímu pojetí života, k trávení času venku, na čerstvém vzduchu, k socializaci s ostatními. Je to přesný opak depresivního důchoďáku a tudíž poukázka na mile lidské a přirozené stáří. V doteku s přírodou, zahrádkou, lidmi. Háček je pochopitelně ve všední obslužnosti – důchodce z maringotky uprostřed zahrádkářské kolonie bude mít problém zajít si na nákup nebo k lékaři – ale při rozumném plánování, v neodstrčeném a plně začleněném modelu „kolonie mikro-domů pro důchodce“ v plánu města to může fungovat (soudě dle příkladů ze zahraničí) skvěle i z hlediska poskytování sociálních a zdravotnických služeb. Ano. Ale zatím to nevypadá, že by se nám podařilo vytvořit podmínky pro to, abychom tenhle potenciál efektivně zužitkovali. Pokud se tedy vidíte do deseti let v důchodu, a rádi byste jej strávili v „malém“, máte nejvyšší čas na to začít se na to aktivně připravovat, protože to nic snadného nebude. Když se ale touhle neprošlapanou cestou vydáte, je možné, že vás brzy budou s nadšením následovat další. Kombinace malého bydlení a malého důchodu je totiž funkčním řešením.Zdroj: FamilyHandyman.com, MoneyCrasher.com, Constellation.com
