Se stříškou nebo bez? Inu, výroba čehokoliv nezastřešeného je pochopitelně o cosi snazší. O to větší díl energie pak ale musíte věnovat udržování kvality. Nestačí jen zával zrní a pochutin. Musíte sledovat kvalitu, trvanlivost zobu. A ten, pokud je vystaven rozmarným vlivům počasí, rychle podléhá zkáze. Zob musíte pravidelně měnit. Ne jen doplňovat, starý a nezpracovaný je třeba vždy odstranit. A stejně tak je zapotřebí udržovat, čistit celé krmítko. Ne chemickými saponáty, ale dost důkladně na to, aby se nestal zdrojem nejrůznějších roztočů, čmelíků a dalších parazitů, kteří by tu čekali na nebohé ptáčky jako pasažéři na vlak. Ptactvo nepřikrmujte „zbytky z kuchyně“, ale kvalitní vysoce-energetickou stravou přírodního původu. Co jim chutná? Sušený bez černý, rakytník, jeřabiny, sušená jablka a čerstvá strouhaná mrkev, drcené ořechy. Slunečnice, proso, mák, lněné semínko, pšenice, sezam, mák, ovesné vločky drcené, řepka. Ocení lojové koule, zavěšené kousky kůže ze špeku, tepelně neupravené kousky masa, neslané sádlo. Čeho se vyvarovat? Sušeného pečiva, těstovin, procesně zpracovaných potravin (soletky, sušenky, vánoční cukroví). Nepřekrmujte, nepřehánějte. Nabízejte pestrost, raději menší dávky, pravidelně odstraňujte zbytky. Pozor na lacinější kupované lojové koule – některé z nich jsou baleny do sítěk, se kterými mají ptáci a jejich trávení problémy. Sníh je trochu jiná voda, ale k pití moc není. Ptáci v zimě ocení, když se budou mít kde napít. Pítko či napajedlo s vlažnou vodou je rozhodně potěší, ale přímo do krmítka nepatří. Přispělo by k nepořádku a znehodnocení pochutin. Vodu, pravidelně měněnou, tedy dejte stranou. Postarejte se také o to, aby se napajedlo nestalo smrtící pastí, vložte dovnitř nějaký kamínek nebo větvičku. Poznámka o pasti pochopitelně platí i pro samotná krmítka. Mělo by ideálně být přístupné ptactvu ze všech stran, a mělo by se dát bezpečně dostat dovnitř i ven. Problémy mohou být s PETlahvemi, u kterých ptáci nemusí vědět, kudy z nich ven. Po PETlahvích bez výpletu se také ptákům špatně šplhá. Příliš malé krmítko znamená, že se dovnitř dostanou jen druhy malé. Hlad ale mají všichni, a není fér diskvalifikovat kosy. Je vhodné také v jednom prostornějším krmítku kombinovat různé způsoby prezentace zobu: něco může být zavěšeno, něco rozsypáno na více úrovních. Na své si tak přijdou všichni a nehrozí, že by jeden velký vrabčák vyházel krmení pro sýkorky. Členitost se pak podbízí různým druhům – někdo se dokáže zavěsit, jiní potřebují rovnou plochu k přistání. Dobré krmítko je univerzální, špatné je určené jen konkrétním druhům, zatímco ti ostatní se na ně hladově koukají. Pokud tedy nemáte krmítek na zahradě několik, pro každý druh extra. Krmte ptáčky, ne kočky (kuny, lišky, psy, veverky, dravce,…). Pták potřebuje mít jistotu, že se na krmítku nestane potravou. Potřebuje „vidět a nebýt viděn“, mít rozhled po okolí. Krmítka stojící na samostatné tyčce jsou dobrá, stejně jako ta zavěšená. Podstatné je, aby krmná plocha byla nejméně dva metry vzdálená od místa, ze kterého může přiskočit nebezpečí. Minimum nad zemí je 150 centimetrů. Krmítko na místě, kam může vyšplhat kočka (v trámoví verandy) je umístěné špatně. I když se kočka o útok nepokusí, její přítomnost bude ptáky vytrvale odrazovat. Když je krmítko příliš malé, nebo nemá okrajovou lištu, začnou se pod ním na zemi brzy vrstvit nesnězené zbytky. Problém nastává, když se ptáci – vida prázdné krmítko – pustí do pročesávání takových zbytků na zemi. To je pak krmítko pro kočky. Nebezpečí nemusí mít jen podobu zubů a drápů. Ještě výkonnějším zabijákem ptactva jsou totiž prosklené plochy, okna a dveře. Ptákům není dopřáno na transparentní plochy reagovat pohotově, takže kolize s nimi jsou ještě o chlup větším rizikem, než mlsné kočky. Myslete na to při umísťování krmítka, abyste ptáky nenalákali do „skleněného údolí“, ze kterého pak není úniku. Ne, takové, které zrovna chcete. Klasikou hostů českých krmítek jsou pěnkavy, vrabci a strnadi. Ti si pochutnávají na semenech obilovin. Často k vidění jsou i sýkorky, které zbožňují semínka slunečnice. Jenže co když se tihle frekventovaní hosté na vašem dvoře či zahradě nenachází, a kolem mlsně krouží jen kosi a drozdi? Těm se sýkorčím a vrabčím menu nezavděčíte. Pro ně uchystejte spíše sušené bobuloviny, jeřabiny, křížaly. Každý si žádá své. Rovná krmná plocha položená na zemi nabízí místo pro většinu strávníků, ale je riskantní. Pěnice preferují potravu zavěšenou do křovin, šoupálek a brhlík se nebojí prozkoumávat kmen, datel vyhledává dobroty v dutinách. Krmítko průběžně sledujte a pozorujte. Je to radost sama o sobě. To, že je na něm živo, je důkaz toho, že všechno je v pořádku. Možná se o svých opeřených strávnících něco přiučíte. A možná po čase zaznamenáte, že se mezi „fádními“ vrabčáky a sýkorkami objevuje něco mimořádnějšího. Pak se vyplatí nabídku pochutin rozšířit. Ptáci si mezi sebou povědí, že je někde bezpečno a chutně. A tam se pak rádi budou vracet každou zimu.Zdroj použitých fotografií: Shutterstock.com
