Tchynin jazyk (Sansevieria) patří do čeledi chřestovité (Asparagaceae Juss) a nově je rod Sansevieria řazen do rodu dračince (Dracaena). Jde o velice dekorativní sukulenty s dlouhými a pevnými listy, ve kterých rostlina ukládá vodu. Přežívat dokážou i v nejnáročnějších podmínkách, kromě tmavých zákoutí a nedostatku vody snesou i kolísání teplot v interiéru. Pokud však rostlinám poskytnete dostatek světla a přiměřené stálé teploty i zálivku, odmění se vám překrásným probarvením listů a rychlejším růstem. Stinnou stránkou tenury je její jedovatost, může způsobit silné podráždění trávícího traktu a dokonce i zvracení, byť vás nezabije. Určitě je dobré pěstovat rostlinu mimo dosah malých dětí a domácích zvířat. Jinak je ale tenura i léčivá, ve svém slizu, který začne pouštět, jakmile uříznete kousek listu, obsahuje antisepticky působící látky. Podobné jako Aloe vera. Způsobuje však také neuromuskulární blokádu, navíc lidé s neurologickými potížemi by podle bylinkářů rostlinu neměli mít ve své blízkosti. Těžko říct, zda mají pravdu, jelikož právě tchynin jazyk je jedním z druhů pokojovek, které odstraňují nejúčinněji z ovzduší v interiérech škodlivé látky. Prostě čistí vzduch!Listy druhu Sansevieria trifasciata se navíc používají proti bradavicím a vařené listy všech druhů tenur fungují na vyrážky a povrchové vředy. Léčivé jsou též usušené a rozemleté či rozdrcené oddenky. Tenura preferuje teploty mezi 18 až 27 °C, snese však i teploty mnohem nižší a naopak i vyšší. Minimální dlouhodobou teplotou je cca 13 °C. Co se týká zálivky, tchynin jazyk dokonce vyžaduje menší přísun vody, jinak hrozí hniloby. Přirozené prostředí rostliny je sušší s většími přísuny vody pouze nárazovými a krátkodobými. Ve vegetačním období hnojíme jednou za 3 až 4 týdny, pokud chceme podpořit růst, když ale někdy zapomeneme, nic se neděje. Přibližně 60 až 70 druhů tenur pochází z tropických oblastí Afriky a Indie, kde jde dokonce i o rostliny užitkové, z jejichž vláken se vyrábí textilie a pevná lodní lana. V podstatě jsou to rostliny téměř nezničitelné, které v našich pokojových podmínkách UMOŘÍME POUZE NADMĚRNOU PÉČÍ, především nadměrnou zálivkou. Rostliny nejenže nesmí být dlouhodobě přemokřené, natož stát ve vodě, ale musí se zalévat jen mírně. A mezi zálivkami necháváme substrát proschnout. Také listy pouze omýváme, aby nebyly zaprášené, vůbec nepotřebují rosit! Jinak ale tenury snesou plné slunce i hluboký stín. V bytech jim vyhovuje prakticky jakékoli stanoviště. Pokud však rostlinu přemisťujete ze stinného stanoviště na světlé, zvykejte ji postupně. Její listy by se mohly v takovém případě spálit. Ano, je to možné. A dokonce lze říci, že pokud se vám podaří dosáhnout u této rostliny kvetení, jste opravdu pěstitelé, kteří si zaslouží metál. Anebo neuvěřitelní klikaři. Mnoho lidí se totiž s květy této pokojovky za svůj život nesetká. Jedni tvrdí, že se jim kvetení podařilo dosáhnout díky přihnojování, jiní, že je to nalezením ideálního místa v bytě. Nikdo však neví, kde je pravda. Prostě je třeba zkoušet měnit stanoviště, zkusit i různá hnojiva ve vegetačním období (rozumně) a pak se uvidí. A když ne, také se nic neděje, protože zrovna květy nejsou na této rostlině nijak atraktivní. A dokonce je dost dobře možné, že tento okamžik slávy i přehlédnete. V takovém případě pomůže čich, protože výrazná vůně po vanilce napoví, že je v bytě něco nového. Listy tenur jsou plné vody a ideální množení je u těchto rostlin, stejně jako u jiných sukulentů, pomocí listových řízků. Velké rostliny lze navíc i dělit. Co se týká řízků, zakořenit může i celý list, ale efektivnější je vytvořit z jednoho listu rovnou celou školku řízkovanců. Ošetřené v místech řezu a zapíchnuté do vlhkého perlitu rozhodně ochotně zakoření. List nařežeme ostrým nožem na kousky dlouhé 6 až 8 centimetrů a označíme si horní a spodní konec listu. Jednotlivé řízky necháme na vzduchu proschnout a poté je dolním koncem vsadíme do písku nebo perlitu. Horní řez ošetříme přípravkem zacelujícím rány, spodní řez stimulátorem růstu. Když řízky dostatečně zakoření, přesadíme je do květináčů se substrátem. Postupně začnou růst nové zdobné listy. Původní řízek nikdy nedoroste do podoby listu. Kořeny tenur mají ohromnou sílu a pokud rostliny nepřesadíte včas, mohou dokonce roztrhnout keramický květináč. Nejsnadnější pro poznání potřeby přesazení je však kontrola drenážních otvorů, ostatně jako u jiných pokojovek. Pokud se jimi kořeny již derou ven, je třeba přesazovat do větší nádoby a čerstvého substrátu! Při přesazování nijak dramaticky nezasahujeme do objemu kořenové hmoty. Při přesazování buďte vůbec opatrní a pokud se vám přesto podaří zlomit rostlině část listu, je lepší uříznout celý a udělat z něj řízky. Již nikdy nedoroste. Z toho je též patrno, že právě tuto rostlinu nikdy nezastříháváme. Její růst omezíme pouze drsnějšími podmínkami. Zpomalíme jej. Ze všech druhů rodu Sansevieria, který je nově řazen do rodu dračinec (Dracaena) jsou pro pokojové pěstování oblíbené například druhy Sansevieria cylindrica, Sansevieria trifasciata Hahnii či Sansevieria thyrsiflora. Zdroj: zahradkarskaporadna.cz, ireceptar.cz, ČESKÉSTAVBY.cz, Wikipedia, drevostavitel.cz
