Sotorek obecný neboli růžencový (Abrus precatorius) se též nazývá „fazolkou lásky a nebo štěstí“. A za všemi jmény, která si sotorek získal, stojí jeho krásná, rudá semena s černou šmouhou a bílou tečkou. Pozor však, jsou silně jedovatá pro vysokou koncentraci jedu jménem abrin (bílkovinná substance působící na inaktivaci ribozomů), jehož smrtelná dávka činí pouhé 3 μg (a ještě jednou pozor - různé zdroje uvádějí různé množství!). Oproti tomu jedovaté již nejsou listy ani kořeny, naopak jsou velice sladké a daly rostlině jméno „indiánská lékořice“. Pokud bychom semena jen olizovali, nic se nám ,nestane, proto jsou také šperky z nich považovány za bezpečné. K otravě však může dojít v případě porušení tvrdé vnější vrstvy semen a jejich následném požití. Doložené jsou dokonce případy otrav po nadýchání výparů při výrobě šperků. Otrava se projeví během několika hodin, pokud člověk požije na povrchu narušená semena, následuje zvracení, krvavý průjem, krev v moči a halucinace. Nakonec selžou ledviny, játra a slezina. U případě vdechnutí výparů dojde k dýchacím problémům, horečce, zvracení a silnému pocením, načež se v plicích objeví voda a nakonec zcela selže dýchací ústrojí. Smrt nastává nejčastěji po třech až čtyřech dnech trápení. Jed zasahuje vnitřní orgány a neexistuje na něj protijed. Při běžné manipulaci nutné k výsevu ale nejsou semena nebezpečná. V přírodě se rozlišuje více poddruhů, načež největší rozdíly jsou mezi nimi v barvě semen, ovšem i v tvaru a uspořádání listů a a v barvě květů. Sotorek roste volně například podél vodních toků v křovinách, na okrajích zemědělských kultur a komunikací, tedy jako součást narušených rostlinných společenstev. Místy může být až dosti invazivní. Například v Asii pijí domorodci odvar z kořene a listů sotorku pro utišení kašle a proti chrapotu. Zajímavostí je, že dříve byla semena sotorku k dispozici i v evropských lékárnách pod názvem jekviritová semena. Zřejmě oblíbený sortiment travičů, což bývalo výnosné povolání, byť trestané smrtí! Tato bobovitá rostlina (z čeledi bobovité Fabaceae) pochází z tropů a subtropů Asie, dnes ji však najdeme i v přírodě tropické a subtropické Afriky a Ameriky. Pokud si semínka koupíte, musíte je před výsev namočit na cca 48 hodin do vlažné vody a poté vysít cca 0,5 cm pod povrch do propustného substrátu (ideálně díl písku, ornice a tři díly pařeništní zeminy). Substrát musí být vlhký, ale ne přemokřený. Semena nám pak vyklíčí za 2 až 3 týdny. Do vyklíčení substrát udržujeme mírně vlhký a rostlinky pak pravidelně zaléváme. Stanoviště preferuje slunné až polostinné a vyžaduje oproru. Půdu preferuje lehkou až středně těžkou, zálivka se doporučuje jen v rozumné míře stejně jako hnojení. Sotorek roste jako z vody a na venkovní stanoviště sazenice přesadíme po zmrzlých mužích. Tato rychle rostoucí liána se ráda pne po čemkoli ve svém okolí, především pak po stromech. Lodyhy má štíhlé, větvené a lysé a nebo s roztroušenými bílými brvami. Listy jsou střídavé, sudozpeřené, s osmi až dvaceti jařmy. Jednotlivé lístky jsou vstřícné, krátce řapíkaté a podlouhlé (dlouhé 1 až 2 cm a široké 0,4 až 0,8 cm). Na líci jsou lístky lysé, na bázi zaokrouhlené, na vrcholu uťaté a s nasazenou špičkou. Palisty jsou čárkovité a dlouhé 3,5 až 6 mm. Květenství jsou úžlabní, tvořící 3 až 8 cm dlouhé a husté hrozny. Kalich květů je zvonkovitý, dlouhý 2,5 mm a má 4 krátké zuby. Korunou je drobná, nachová pavéza, dlouhá až 1 cm a s trojúhelníkovitým nehtem. Lusk má tato rostlina podlouhlý, dlouhý až 4 cm a nesoucí 2 až 6 nápadných semínek. Ta jsou téměř kulovitá o průměru 7 až 8 mm, při bázi černá a v horní polovině až dvou třetinách zářivě rudá. Pukající a schnoucí lusky se zralými semeny se roztodivně kroutí a je na ně v kontrastu s krásnými semeny a zelení listů velmi pěkný pohled.Sklizená semínka je třeba uskladnit mimo dosah dětí!
