Americký architekt Michael Reynolds je považován za průkopníka ekologických staveb stavěných z odpadů. Stavby tohoto výjimečného experimentátora jsou zajímavé nejen svou myšlenkou, použitými materiály a energetickou soběstačností, ale i architektonicky. Tak trochu připomínají fantaskní projekty Antoni Gaudího, nebo Hundertwassera (vlastním jménem Friedricha Stowassera), ale i jiných. I když v mnohem menším měřítku. A samozřejmě za náklady nižší o mnoho řádů. Sám Reynolds o sobě tvrdí, že jej inspirovaly reportáže o masivním kácení lesů, odpadcích kolem silnic a problémech s životním prostředím. Na začátku své netradiční tvorby však Reynolds narážel v Americe na velké byrokratické překážky. Po stavbách prvních zemělodí mu dokonce byla v Novém Mexiku za trest na několik let odejmuta licence architekta. Korporátní mašinérie propletená i s nejvyšší politikou a soudy architekta smetla ze stolu. Úřední moloch se ohnal úředními argumenty a razítky. Reynolds tak byl donucen jako pověstný psanec opustit zemi a zkusit to jinde, v oblastech, kde bylo třeba vyřešit po přírodních katastrofách problémy rychle a bez zbytečných úředních průtahů. Tam, kde lidé přišli o své bydlení a umírali na nemoci, hlad a nedostatek pitné vody, bylo paradoxně mnohem snadnější prosadit převratné vize než ve vyspělém západním světě. "America first? No! Life and nature first!" Reynoldsova veskrze praktická a humanitární tvorba na Andamanech, v Hondurasu, Mexiku a na Haiti byla nakonec uznána i v USA a Reynolds opět získal zpět svou licenci. Dokonce se mu podařilo prosadit změnu stavebního zákona, o kterou se pokoušel před odebráním licence. Již více jak 40 let Reynolds staví z odpadních materiálů – starých pneumatik, plechovek, skleněných i PET lahví a hlíny – ekologické a energeticky soběstačné domy. Domy, které mají i vlastní zdroje vody (filtrovaná a později recyklovaná dešťová voda), tepla, elektřiny a vlastní kanalizaci. Domy, které nepotřebují být připojeny k veřejným sítím. Při výstavbě dobře poslouží také igelitové sáčky a tašky, kelímky od jogurtů, obaly od džusů, plechy z aut či lepenka. Ve světě Reynoldse proslavil dokumentární film britského režiséra Olivera Hodge Architekt odpadu. V USA mu nakonec bylo povoleno postavit v Novém Mexiku testovací základnu o 15 zemělodích, které byly vybaveny vším, co potřebujeme k přežití, pokud by nám na planetě došly neobnovitelné zdroje energie. Zemělodě jsou vybavené solárními panely, domácími větrnými elektrárnami, ohřevem interiéru prosklenými plochami, recyklací odpadní vody. Samozřejmostí je minimalizace tepelných ztrát a naopak zisků izolačními schopnostmi použitých materiálů. Interiéry zemělodí se nepřehřívají ani na pouštích. Skvělým prvkem (nejen zemělodí, jde o velmi známý a rozšířený princip) je takzvaná Trombeho stěna fungující na principu skleníku. Jde o skleněnou předstěnu instalovanou cca 0,5 metru před jižní obvodovou stěnou domu opatřenou černým nátěrem. Mezi stěnami je ponechána vzduchová kapsa. Černá barva stěny domu pohlcuje tepelné záření slunce, akumuluje jej a část předává vzduchu ve vzniklé kapse. V horní a spodní části kapsy jsou na opačných stranách dva průduchy, díky kterým vzduch cirkuluje a ohřívá interiér. Je však nezbytné, aby byla na léto Trombeho stěna zastíněna posuvným překryvem střechy. Ovšem mnohem oblíbenějším Reynoldsovým řešením je vlastně rozšíření prostoru mezi prosklením a stěnou, čímž vznikne skleník vhodný k pěstování rostlin. A stěna vůbec nemusí být černá. Dispozice interiéru je vždy co nejjednodušší, s co nejmenším množstvím dělících příček, minimalizuje se také potřeba dveří. A prostor okolo domu je vlastně jednou velkou terasou, kterou je dům propojen s přírodou. Terasy tvoří hranici mezi domem a zahradou a jsou prokazatelně nejintenzivněji využívanou částí osobního prostoru. Pokud pak terasy rozdělíme na čtyři části, můžeme se přesouvat po celý den, podle toho, jaké prostředí potřebujeme. Západní terasu můžeme využívat odpoledne, východní ráno, jižní nejčastěji v zimě, severní za největšího vedra. Pokud pak využijeme i různé způsoby přistínění, možnosti využití teras se násobí. Prostě a jednoduše vítězí praktičnost a jednoduchost. Domy Michaela Reynoldse jsou přitom vždy originální a nepřehlédnutelné, zároveň jde o samostatné energeticky udržitelné jednotky, jejichž provozní náklady a energetická náročnost jsou podle zveřejněných informací téměř nulové. Jsou maximálně šetrné k přírodě a dají se postavit prakticky kdekoli, kde lze mít nezastíněnou jižní stranu. Podle autora domy představují variantu pro případ, že by na Zemi došlo k vyčerpání neobnovitelných zdrojů. Michael Reynolds, přezdívaný též architekt odpadu, vystudoval architekturu na univerzitě v Cincinnati. Alternativním a soběstačným obytným stavbám z odpadů se začal věnovat od roku 1970, jenže narazil v USA na nepřekonatelné byrokratické překážky. V Novém Mexiku mu dokonce byla na několik let odňata licence architekta. Na vlastní náklady začal spolu se svým týmem pomáhat v oblastech postižených přírodními katastrofami. Aktivita na humanitárním poli nakonec Reynoldsovi pomohla k navrácení profesní licence a dokonce se mu podařilo prosadit změnu stavebního zákona. Navíc získal povolení ke stavbě testovací základny udržitelného bydlení ve vysokohorské poušti v Novém Mexiku, kde vzniklo vedle starších staveb 15 nových zemělodí. V současnosti staví své zemělodě i na státní zakázku například v New York City či na území Austrálie. Ovšem znám je již po celém světě, jeho domy byly postaveny kromě zmíněných Andamanských ostrovů, Haity, Mexika a Hondurasu například také v Belgii, Velké Británii, Francii, Nizozemsku, Portugalsku, Španělsku, Švédsku, Estonsku, Jihoafrické republice a Svazijsku. Opakovaně zavítal i do České republiky, kde byla v roce 2012 postavena nedaleko Prahy v rámci mezinárodní stavitelské dílny jedna zeměloď. Dokonce jde o první zeměloď ve střední a východní Evropě. Přednášel v Praze a Českých Budějovicích, mluvil v Českém rozhlasu. Svůj typ staveb nazývá Earthship (zeměloď) a vlastní společnost Earthship Biotecture, která stavbu jeho domů podporuje po celém světě. V roce 2007 o něm a o jeho práci natočil Oliver Hodge celovečerní dokument Architekt odpadu (Garbage Warrior). Film získal v roce 2009 hlavní cenu festivalu Ekofilm v Českém Krumlově. A ve světě nebyla zdaleka jedinou. Jednu věc však Reynoldsovy zemělodě nevyřeší, totiž problém s odpady, byť sám hovoří právě o řešení pro produkované odpady. Z pohledu odborníků odpadového hospodářství zůstává idealistou, jelikož odpadů je prostě tolik, že jde jen o kapku v moři vody. Ale důležitou. Michael Reynolds nám ukazuje, jak kvalitní a trvanlivé materiály vyhazujeme, a jak z nich lze svépomocí stavět doslova za pár korun. Co na to česká legislativa a stavební úřady?Zdroj: earthship.com, radiozurnal.rozhlas.cz, Wikipedia, archdaily.com, odpady-online.cz, ČESKÉSTAVBY.cz