Ještě než Írán začal expandovat do byznysu s tekutým černým zlatem, ropou, své bohatství odvíjel od zlata polotekutého, bílého. Holubího trusu. V 16. století totiž neexistoval chemický průmysl, alespoň tedy ne v tom pravém slova smyslu. Takže se Sáfijovci dobírali jakostního dusíku pro hnojení ze zanedbávaných přírodních zdrojů. Z guana, respektive z ptačího trusu. Abychom byli ještě o peříčko konkrétnější, z trusu obyčejných holubů.
Persie zmizela z geopolitické mapy světa
Pokud se snažíte pozvednout výnosy ze zanedbaných polí, nastartovat zemědělství v polopouštní krajině, určitě se hodí mít v rukávu nějaký ten trumf. Protože zázrakům se musí trochu pomáhat, samy od sebe se nestanou. Své o tom vědí v dnešním Íránu, respektive na území bývalé Safíjovské říše. Impéria, které se v 16. století stalo nástupcem dávné říše Perské.
Historický exkurz dnes odbudeme rychle. Upozorníme jen na to, že vele-slavná Persie, která byla nejprve v antice životní hrozbou řeckých států a později nebezpečnou konkurencí Římské říše, z pozdější geopolitické mapy světa zmizela. Postarali se o to mimo jiné mongolská a timuridská vojska, která tudy jen neprojížděla, ale usadila se tu na celá staletí.
)
)
Oživení zemědělství masivní aplikací hnojiv
Takže když se v roce 1501 dostanou k moci zpět „místní“, reprezentovaní tedy Safíjovskou dynastií, je dávná sláva Persie dávno pryč a země je ve stavu totálního rozvratu. Vše podlehlo destrukci, nefunguje tu prakticky nic. Ani zemědělství, bez kterého se žít nedá. Jenže k takovému hospodářskému oživení říše ovšem nestačí jen rozdat motyky a pár pytlů osiva.
V krajině polo-pouští, rozsáhlých vyprahlých regionů (které jsou v sezóně mimořádně studené), je třeba hospodařit s fištrónem. A tím Safíjovci naštěstí disponovali. Takže kromě mimořádných technicko-inženýrských děl, podzemních zavodňovacích kanálů – kanátů (quanátů) – svádějících vodu z hor do nížin, podporovali oživení zemědělství masivní aplikací hnojiv.
)
Středověká továrna na hnojiva
Kde ovšem taková hnojiva pro každoroční aplikaci stotunových dávek vzít? V 16. století neexistoval chemický průmysl, alespoň tedy ne v tom pravém slova smyslu. Takže se Sáfijovci dobírali jakostního dusíku pro hnojení ze zanedbávaných přírodních zdrojů. Z guana, respektive z ptačího trusu. Abychom byli ještě o peříčko konkrétnější, z trusu obyčejných holubů.
Ano, zní to poněkud „ustřeleně“. Ale nic to neubírá na skutečnosti, že holubí trus je považován za jedno z nejkoncentrovanějších organických hnojiv, které známe. Je, minimálně tedy obsahem svých látek, často mnohem kvalitnější, než hnůj hospodářských zvířat.
Óda na holubí trus
Holubí trus má extrémně vysoký obsah dusíku, často v kombinaci s dalšími živinami, jako je fosfor a draslík. A ano, na popularitě – když už si můžeme dnes vybírat – mu trochu ubírá jeho chemicky agresivní složení. Obsahuje bílou složku, maximálně zahuštěnou moč, která je bohatá na dusíkaté látky a vápník. S holubím trusem je snadné rostliny přehnojit, spálit.
Sáfíjovci tohle věděli, stejně jako to, že ptačí trus je třeba příhodně ředit s vodou. Aby ta zálivka s koncentrovaným hnojivem byla vyvážená. A byli obeznámeni i s dalšími skutečnostmi, výhodami holubího trusu. Věděli, že jeden holub „vyrobí“ za den přibližně pětatřicet gramů toho nehezkého ptačího fleku. To samozřejmě moc není. Ale za rok už to může být 10 – 12 kilogramů.
)
)
Holubí panelák v poušti
Zvlášť když máte přístup k materiálu, který holub „vyrobí“ v těsném okolí svého hnízda. Zemědělští inženýři Sáfijovské dynastie si tohle dobře spočítali. Samozřejmě se nechtěli honit někde po skalách, kde íránští holubi hnízdili. Raději proto vydali pokyn sáfijovským inženýrům stavebním, aby navrhli projekty holubích věží. Čeho? Masivních kamenných holubníků.
)
)
Taková holubí věž skutečně byla obřím holubníkem. Strukturovanou stavbou, s obloukově-klenutým stropem, rotundou. A střechou proděravěnou vletovými otvory. Ty otvory byly o rozměrech 7x7 centimetrů, což mělo garantovat, že se jimi protáhne holub, ale nikoliv už třeba jestřáb nebo krkavec. Uvnitř oné prostory pak byly stěny obloženy kastlíky s hnízdními otvory, pravidelnými dutinami.
)
)
I 5000 holubů v jediné věži
Prostě dokonalé místo pro hnízdění, když jste holubem a přijde to na vás. V jedné takové holubí věži mohlo hnízdit i pět tisícovek holubů. Íránští holubáři jim ještě podstrojovali krmení a čerstvou vodu v pítkách. To aby jim opravdu nic nechybělo. A pak? Pak už to byla práce s kolečky a lopatou. Jedna taková holubí věž dokázala zásobovat pole silně dusíkatým hnojivem po celý rok, přičemž zásoba hnojiva se průběžně „obnovovala“
)
)
To, co je pro jedny odpad, se v 16. století stalo pro Safíjovskou dynastii pokladem. Zemědělství v říši postavili na nohy holubi. Holubí věže, kterých vyrostlo přes tři tisícovky, se staly nositeli prosperity regionu. Tyto prazvláštní stavby dnes dokládají stavební a kulturní bohatství oblasti. Někdejší slavné Persie, ale už bez Peršanů.
Materiály: archnet.org, iransafar.co
)
)
