Je to jen drobný střípek historie, nicméně podnětný. Souvisí totiž s historickým vývojem a kulturou vlastnických práv k nemovitostem. K pozemkům a parcelám, které vám patří. A o hranicích, které je funkčně vymezují v trojrozměrném prostoru.
Prostor je to univerzálně dostupný, rozměrný a přitom pohotově po ruce. A proto se zpravidla neodříkáme do něj nacpat, pardon - „uklidit“, prakticky cokoliv. Velké šuple nebo přistýlkový úložný box pod postelí mají ale své limity. I když se do nich dá uložit prakticky cokoliv, zdaleka ne všechno bychom tam ukládat měli.
Po celém západě Evropy, na Islandu, v Norsku. A nakonec nejvíc asi na americkém venkově. Tady všude je zvykem, aby stodoly a hospodářská stavení byly vybarveny do červené. Proč? Vysvětlení překvapí.
Léto skeptiků klimatické krize? Nebo požehnané počasí pro normální lidi s pamětí? Letošní červenec nadělal novodobému klimatickému náboženství v „argumentologii“ pořádný nepořádek. Nelze v tuzemských médiích varovat před extrémními teplotami a změnou klimatu a tak se argumentace zaměřila na prohlášení ve stylu „výjimka potvrzuje pravidlo, klima se opravdu otepluje“, „je to jen zdání“, „vedra zase přijdou“ a dokonce „snad zase změna počasí přinese tropické teploty“. Počasí si jednoduše řečeno dělá, co chce, na politiku nekouká. Ani na zelenou, ani na červenou, žlutou, modrou, oranžovou, černou, hnědou a jinou. A pro každého, kdo vedra nesnáší, je současné počasí kýženým Vančurovým Rozmarným létem.
V angličtině se jim říká spite house a funkčnost u nich nebývá na první místě. Tyhle domky vznikají proto, aby jimi jejich majitelé někomu pořádně hnuli žlučí. Staví se proto, aby naštvaly městské úředníky nebo zastínily výhled nebo slunce, zakryly dvůr protivnému sousedovi apod. Jsou nehezké, ale krása u nich na seznamu priorit nehraje roli. Mají jen někoho pořádně vytočit. Jako právě tento domek za 23 miliónů.
Jedu za soumraku domů autem z Českého Krumlova směrem na Prachatice. Na silnici mezi Křenovým dvorem a Křenovem, která v tomto místě vymezuje hranici CHKO Blanský les, musím náhle prudce zabrzdit. Kousek před reflektory vyskočí na silnici dva mývalové, skotačí, prohání se, prostě jako jakákoli jiná mláďata. Běžně zde potkáte mladé lišky, hned vedle je klikatý meandr Chvalšinského potoka s podemletými břehy. Že se u nás invazní mýval severní v přírodě vyskytuje, to jsem již v minulosti zaznamenal, ale tohle bylo moje první osobní setkání. Asi jsem si ho vysloužil kvízem na téma invazních druhů rostlin a vůbec tím, že o invazních druzích dost často publikuji. Zvířata úmyslně nepřejíždím, myslivec nejsem a pušku s sebou nevozím, mývalové přežili. Ani jsem však nestihl nějakou fotodokumentaci, kameru na palubní desce také nemám. Škoda.
Nadčasový dům KM Klasik je energeticky úsporným bungalovem, který poskytuje dostatek prostoru pro rodinu. Investor už od začátku věděl, že nechce jen stavbu, která bude hezky vypadat na fotce. Chtěl skutečný domov, který vydrží desítky let a ve kterém se bude příjemně bydlet.
Každá životní etapa má své specifické požadavky na bydlení. Mladému páru postačí garsonka, rodině s malými dětmi malé pokojíky blízko rodičů, a když máte doma puberťáky, chce to samostatné pokoje ideálně i s koupelnou a co nejsamostatnějším vchodem. Nemusíte ale hned kupovat nový byt, občas stačí pozvat zkušené architekty, kteří dokážou prostor přeorganizovat tak, aby splňoval nové požadavky.
Životní cyklus žádné ploché střechy není neomezený. Záleží na klimatických podmínkách, zatížení střechy a údržbě. Bez regenerace může plochá střecha vydržet až 30 let, ale právě vhodnou regenerací lze životnost střešního pláště výrazně prodloužit, aniž by se musel pracně a nákladně odstraňovat a realizovat znova. Představujeme Remmers systémy MB PUReactive, které zajišťují rychlou, bezpečnější a hospodárnější izolaci střešních plášťů.
Celkem nabízí 120 metrů čtverečních užitné plochy, ale navenek vypadá mnohem skromněji. Šetřil místem, materiálem i okolní přírodou. I když mu inspirací byla Skandinávie, neztratí se ani v Kanadě.
Villa Dom Carli sice vznikla jako investice, to jí však na osobitosti nic neubírá. Představuje malý únik do Toskánska, který nemusíte hledat za hranicemi, ale který najdete přímo v české kotlině. Najdete ji pouhých 50 minut autem od Prahy, v poklidné krajině nedaleko Kutné Hory a Kolína.
Invazní rostliny se agresivně šíří přírodou a jsou schopné rozvracet celé ekosystémy, vytlačovat původní druhy rostlin a dokonce i na ně vázané druhy živočichů. Invaznost vede ke ztrátě biologické rozmanitosti (biodiverzity). Ne všechno rostlinstvo je však invazní, mnohé rozpínavé druhy flóry patří mezi původní, za invazní jsou považovány pouze druhy zavlečené, které v naší přírodě původní nejsou, a které se rozšířily pro svou krásu z našich zahrad a parků včetně zámeckých. Za invazi si tedy můžeme sami.
Na první pohled působí až naivně prostě. Primitivně. Jako by se celý architektonický návrh omezil jen na překreslení obráceného cedníku, u nějž někdo zalepil pár děr a ostatní ponechal na svém místě. Jenže právě z toho na maximum zjednodušeného a primitivního profilu stavby plyne velmi praktická moudrost.
Borelióza se počítá k velmi reálným strašákům, kteří nám kazí výhled na prázdninové trávení času venku v přírodě. Není divu. Nemoc, která začíná příznaky ne nepodobnými obyčejnému nachlazení, má velmi nepříjemný průběh a dlouhodobé následky. Proto na odpovědi, kdo je přenašečem tohoto onemocnění, tolik záleží. A ne, komáři to nejsou.
Je možné nabídnout nedotčenou přírodu, když se na ni díváte zpoza oken hotelového pokoje? Projekt z čínského Chang-čou se o něco takového pokouší.
Pyramidy, velké zdi a do nebe se tyčící majáky. Ale pozor, nejen lidé se umí předvádět stavebními divy světa. I zvířata jsou schopna vytvořit podivuhodné stavby. A často tak mimořádné, že by na ně ani naše „člověčí“ kapacity nestačily. Vždyť zvířata na to nemají k dispozici stroje, vědu a technologie, luxusní stavební materiály a nejchytřejšími lidskými mozky vymyšlené postupy. Řekněte třeba stavbyvedoucímu, ať svými zuby pokácí stromy a bez jediného nástroje vystaví hráz.
Během prázdninových výletů a cest do zahraničí možná okem zavadíte o pamětihodnosti, stavební památky a divy architektury. U nichž vás nejednou napadne, jak dlouho je asi trvalo vystavět. Ta čísla budí obdiv a zároveň neklid. Dostavba Temelína nebo dálnic nám totiž dnes trvá déle, než třeba ve starém Egyptě budování Velké pyramidy.
Chata Refuge de l'Aigle (Orlí útočiště) byla usazena v nadmořské výšce 3 450 m na skále Aigle nad údolím Romanche poblíž severního svahu pohoří Meije již v roce 1913 (některé zdroje uvádějí 1911). Od začátku sloužila jako útočiště horolezcům, dnes je však kompletně zrekonstruována a vejde se do ní až 30 dobrodruhů s lany, skobami a cepíny.
Zamýšlíte se nad renovací domu, koupí starší nemovitosti a její následnou renovací nebo už renovujete? Zaujala vás lákavá nabídka „milionů z dotací“? Máme pro vás jednu zásadní radu – zastavte se, vše si ověřte a prostudujte.
Když se řekne mobilní pekárna, pekárna na kolech, bude následná představa nejspíš zahrnovat něco, co se pohybuje na pneumatikách. Ovšem pekárna Horli, vytvořená s invencí jihokorejských architektů z ateliéru True Thing Design Studio, si hoví na kolech, co byla zvyklá se prohánět po kolejích.
