Že do kompostu smícháváte posekanou trávu, zbytky z kuchyně, posklizňový odpad a slámu? Pak je hned jasné, že milionáři nejspíš nebudete. Ti totiž preferují jako základ trus divokých afrických berberských koz, živených australským eukalyptovým listím, smíšeným se zeminou ze zahrady princezny Diany. Čtete správně. Lidé, co neví, kam s penězi, za tohle utrácí jako diví.
Brambory se vlastně dají pěstovat v jakémkoli organickém materiálu, nejen v půdě dobře prohnojené organickým hnojem. Pokud máte kdekoli na svém pozemku nevyužité a dokonce neúrodné místo, pro alternativní způsob pěstování brambor je jako stvořené.
Pár století v praxi je už trochu moc na to, abychom bokaši nazývali horkou novinkou. Pokud ale disponujete zahrádkou, tahle metoda „úpravy“ kuchyňského odpadu do podoby organického hnojiva si vaší pozornost určitě zaslouží.
Zúrodňujete ze všech sil; záhonky máte – jako byste na nich hledali poklad - překopané křížem krážem. Počasí vám přeje, deště i sluníčka je tak akorát. Hnojíte jako diví, sázíte to nejlepší. A přesto se vám nedaří. Pěstované nevzchází, jak by mělo, úroda za nic nestojí. Kde je chyba? Dost možná je odpověď v půdě, respektive jejím pH.
Vyvýšený záhonek je tak trochu jako květináč. Ve zbytečně velkém budou rostliny plavat, v příliš malém se budou tísnit. A dovnitř se jich taky nevejde neomezené množství.
Hromada s pokladem, ze které neubývá. Protože tohle černé zlato průběžně obnovujete. Ano, řeč je o kompostu. Jednom z těch opravdu základních a přitom fantastických nástrojů, jimiž se dá vyživovat půda a rostliny na celé zahradě. Ale pozor, přesycení dobrým kompostem může mít docela drastické dopady.
Menší zahrady a vyloženě malé zahrádky trpí nedostatkem místa na pěstování rostlin. A pokud přece jen máme nějaké nároky na alespoň trochu rozumný objem výpěstků, nezbývá nám nic jiného, než jít do výšky. V případě rostlin s vysokými nároky na pěstební plochu je to vyloženě nezbytné.
Na jaro se to většinou neobejde bez rytí a přípravy půdy. A při tom rytí – v mělkém záhonku, kompostu nebo při přehazování uzrálého hnoje – na ně narazíte nejčastěji. Na bílo-žluté vypasené tučné válečky, kterým se říká ponravy. Co s nimi? Zabíjet netřeba, většinou totiž neškodí.
Vyvýšené záhony ušetří naše záda při péči o rostlinky, dokonce umožní zahradničení i lidem tělesně handicapovaným, pomůže nám vyřešit problém se zahradním rostlinným odpadem a zajistí skvělé podmínky pro rostliny, jejich vitalitu a zdraví. A nakonec i bohatou odrůdu. Vyvýšený záhon, pokud se založí, jak má, je vlastně svým způsobem obdobou zahradního kompostu. Ostatně, kompost patří navrch jako poslední vrstva vyvýšeného záhonu výlučně. Jak vyvýšený záhon založit?
Od výsevního a výsadbového substrátu - hmoty, do níž vyséváme semínka k předpěstování a vysazujeme mladé sazeničky – toho vlastně tolik neočekáváme. Postačí, aby byl bez choroboplodných zárodků, plísní a hub. A teď si povíme, jak to zařídit.
Odpovědí na tvrdošíjnou zimu jsou nízké mniniskleníčky, kterým říkáme pařeniště, a které si zatápí samy, bez toho, že bychom museli přikládat do kamen anebo platit rostlinám drahý zemní plyn či elektřinu. Pařeniště totiž dovedou s plány zimy pořádně zatočit. Jen ať si klidně ještě tu a tam mrzne, jen ať i nasněží, mým pařeništím je to úplně jedno. Teplo si totiž vyrábí z čerstvého koňského či třeba ovčího trusu zakrytého vrstvou listí.
Jsou jich tucty druhů, a těžko se z nich vybírá. Všechny se tváří být buď naprosto univerzální a dokonalé, anebo zacílené na pěstování tak úzce vymezené skupinky rostlin, že dokonalé snad být opravdu musí. Jak ale poznáme, že si v hezkém balení nekupujeme něco, co mělo radši zůstat v pytli?
Kolik existuje zaručeně dobrých receptů na štědrovečerní bramborový salát? Asi tolik, jako je jeho strávníků. Kdo ho dělá, přidržuje se nějakého vlastního postupu, který považuje za správný a ideální. Nu, a s návody na ideální mix substrátu pro sukulenty je to podobné. Je jich tolik, co kaktusářů.
Možná už máte zahradu uklizenou a připravenou na zimu, ostatně před pár dny nasněžilo na většině našeho území, i když sníh zase rychle slezl. Jedno však určitě zůstává někde nakupeno, tedy jedno, vlastně vícero. Dřevěný odpad různého charakteru. Co s ním?
Pichlavě jehličnatý mulč u nás zatím nepatří ke zrovna častým prvkům údržby zahrad. Své místo na nich ale rozhodně má. Jen pozor, kromě spousty výhod se s jeho použitím pojí pár drobností, na které je třeba brát zřetel.
Rostlinnou kotvou je nejčastěji půda a půda, to je země, zemina, hlína. Ta hlína, po které my lidé sice chodíme, ale rostliny se v ní drží svými kořeny a dokud je doslova nevyrveme, nepustí. A právě na podzim je ideální čas tuto hmotu vylepšit, zkulturnit, zúrodnit. Zkušený zahradník by dokonce řekl povinnost. A my se budeme inspirovat i slovy klasika.
Pro přidávání kompostu rostlinám je třeba především vědět kdy. A určitě to neděláme na podzim a v zimě. Ideální čas je ve vegetačním období, čili od jara (resp. již předjaří) až nejpozději do pozdního léta. V době vegetačního klidu rostliny odpočívají a hnojivo v podobě kompostu (humusu) by nevyužily. Co je však nyní na podzim důležité, to je opětovné proházení kompostu, aby se rostlinná hmota lépe a rychleji rozkládala.
Dobrá sklizeň je sice nezpochybnitelným dokladem zahradníkova umu, ale není to úplně jen jeho zásluha. Za úspěchem stojí spousta faktorů: třeba počasí během sezóny, nebo štěstí toho, že nebyl dobrý rok pro slimáky. Důležitá je taky úrodnost půdy. Na poušti nic nevypěstuje ani dobrý zahradník. Zrovna úrodnost půdy se ale po každé sklizni snižuje, protože spolu s košíky výpěstků z ní odnášíme cenné živiny.
Po dekády patřilo rytí mezi klasiku zahradnických činností, a proto se dnes na nápad nerýt pohlíží jako na krajně zcestnou až kacířskou myšlenku. Když tomu dáte šanci, můžete se ale dobrat toho, že rytí vždy a za všech okolností není cestou, jak své zahradě prospět.
Namíchat si zeminu potřebnou pro pěstování rostlin a smísit jednotlivé složky ve vhodném poměru není až tak snadné, jak se na první pohled zdá. Když budete na internetu hledat, zjistíte, že existuje nespočet „zaručených“ návodů a některé zní i dosti bizarně.