1. Měkká pěna je nenasákaváIzolační pěny se v zásadě dělí na dvě hlavní skupiny. Měkké a tvrdé. Měkké pěny využíváme k izolaci interiérů – např. k zateplení podkroví, stěn, stropů nebo podlahy. Tvrdé pěny se pak používají pro izolaci exteriérů – střech, základů nebo fasád. Někteří prodejci vám přitom budou tvrdit, že měkká pěna je nenasákavá. Absolutní nesmysl. Měkká pěna má otevřenou buněčnou strukturu a obsahuje vzduch. Pokud budete mít tu možnost, schválně zkuste vzít do ruky malý vzorek a ponořit ho pod vodu. Pěna vodu nasákne, na rozdíl od jiných izolací však dokáže vodu zpracovat a po vysušení zůstávají její vlastnosti stejné, jakoby se s žádnou vodou nepotkala (pozor, některé firmy opatřují vzorky latexovým nátěrem - před ponořením vzorku doporučujeme jeho ořezání). Každopádně platí, že měkká pěna není určená pro prostory s výskytem vody (a proto se používá převážně k izolaci v interiérech) a používá se jako tepelná izolace a ne izolace proti vlhkosti. 2. Měkká pěna působí jako parozábranaDalší mýtus kolující kolem měkkých pěn. Je pravdou, že pěna po nástřiku vytvoří na svém povrchu krustu, která do jisté míry jako parozábrana slouží. Rozhodně ji ale zcela nenahrazuje a zejména v případech, kdy pěnu aplikujete do vlhkých místností (typicky do koupelny nebo kuchyně) je parozábrana doslova nutností. Pokud vám některá z firem bude tvrdit opak, hned víte, s kým máte tu čest. S amatéry. 3. Tvrdá pěna je paropropustnáTřetí mýtus se točí kolem pěn tvrdých. Někteří prodejci vám budou tvrdit, že tvrdé pěny jsou paropropustné a můžete je klidně použít třeba pro izolaci podkroví, kde bude konstrukce dýchat. Jasně. A teď tu o Karkulce. Schopnost materiálu propouštět vodní páru se měří tzv. difuzním odporem. Platí, že čím nižší je hodnota difuzního odporu, tím více materiál dýchá (umožňuje průchod vodní páře). Tvrdá pěna má velmi vysoký difuzní odpor na hodnotách 30+ (pro srovnání – měkká pěna má odpor cca 2,8). Tvrdá pěna se proto využívá jako parozábrana a v žádném případě není paropropustná.