Abélie (Abelia) je rostlinným rodem z čeledi zimolezovité (Caprifoliaceae), který zahrnuje 5 druhů a pochází z východní Asie. Navíc byly některé druhy přeřazeny do jiných rodů (Diabelia, Vesalea, Zabelia). Jde o cca 1 až 6 metrů vysoké keře, některé z nich rostou v teplých oblastech jako stálezelené, v chladném klimatu však opadávají a nebo jsou opadavé alespoň částečně. Abélie mají vstřícné, vejčité a tmavě zelené listy vejčitého tvaru, dlouhé 1,5 až 8 cm. V případě opadavých druhů se na podzim barva mění na purpurově bronzovou až červenou. Převislé květy najdeme v horní části stonku v krátkých vrcholících, nejvýše jich může být 8. Barva květů může být bílá a růžová až načervenalá, koruna je pětičlenná s kvítky dlouhými 1 až 5 cm, nejčastěji silně vonnými. Kvetení se u abélií dočkáme od jara do podzimu, což je ohromná přednost, keře vykvétají postupně. Plodem je kožovitá tobolka. Na našem území nejsou abélie zatím příliš pěstovány pro své vyšší nároky na teplo, jde též o běžnou potravu housenek a motýlů. Vyžadují stanoviště slunná a chráněná, půdy záhřevné, lehčí, propustné a výživné, spíše sušší a kyselejší půdní reakce. Na zimu je třeba keře chránit před namrzáním alespoň částečně listím a větvemi jehličnanů, případně bílou netkanou textilií, jutou či jinými materiály. Přikrývka je však nezbytná v prvních dvou až třech letech po výsadbě. Pokud ale keře namrznou, dobře regenerují a nové výhony nám ještě v daném roce vykvetou. Přihnojovat je třeba jen krátce na začátku vegetačního období, ideálně na list běžnými ve vodě rozpustnými hnojivy. Pozor však, je třeba dodržet koncentraci, případně raději zvolit menší, než výrobce doporučuje. A pokud by vás napadlo přihnojovat ještě v polovině léta dusíkem, bude přezimování keřů dosti obtížné. Na zálivku nemají abélie speciální nároky, nesmí pouze přeschnout a nebo naopak stát v přemokřené půdě či přenosné nádobě. Mírně zaléváme i během zimy, když nemrzne. Řezem abélie prosvětlujeme a odstraňujeme namrzlé větve ještě před začátkem kvetení, čili na jaře. Ovšem také dosahujeme lepšího kvetení. Keře lze řezem i tvarovat, pokud chceme z abélií živý plot a opět mírnější seříznutí podpoří kvetení, ovšem v našich podmínkách na podzim abélie opadá, což není pro živý plot zrovna ideální, pokud od něj vyžadujeme zajištění soukromí. Nejrozšířenější z abélií je abélie velkokvětá (Abelia grandiflora) a Abelia chinensis. Oba dva uvedené druhy nabízí kultivary, které se vyrovnávají s našimi klimatickými podmínkami bez problémů.Abélie velkokvětá (Abelia grandiflora) je velice hustý, poloopadavý keř s obloukovitými větvičkami. Listy má mělce ozubené, silně lesklé a shora tmavě zelené, květy velké 2 cm a bílé s růžovým nádechem. Listy změní na podzim barvu z tmavě zelené na napurpurovělé a květy jsou na podzim růžové. Výšky dosahuje podle kultivaru od cca 70 cm až okolo jednoho metru. Abélie čínská (Abelia chinensis) je opadavý a dosti široký keř, který dorůstá výšky okolo 150 cm. Má načervenalé a jemně ochlupené letorosty a bělavé až mírně nachové květy, které vydrží na keřích dosti dlouho.