Druhé překvapení? Tuhle restauraci, v dost neotřelém designu, sice stavebně navrhli švédští architekti, ale její interiér zpracovala japonská firma – Karimoku. A výsledky zdejší kuchyně pak ohodnotili Francouzi, a to hned Michelinovou hvězdou. Takže si tu můžete po všech stránkách vychutnat skutečně mezinárodní gastronomický zážitek. Zdejší degustační menu má 19 chodů, a je stejně jako interiér i architektura stavby vymyšleno tak, aby vás nějakým velmi pozitivním způsobem ohromilo. Realizované projekty restaurací obvykle necháváme stranou, ale Restaurang ANG si pozornost zaslouží. Právě proto, že nevšední architektura tu propojuje svět chutí, jídla a vína. A umění. Restaurace současně slouží jako malá galerie, skandinávsko-norského střihu. Je tu prostě všechno. S tím, že tohle pohostinské zařízení se snaží působit jako „skleník naruby“. Do krajiny vsazený prosklený hranol, který zrcadlí svěží zeleň okolních luk a vinic. Propojení mezi vnitřním a vnějším světem tu vytváří kamenná podlaha – dlažba – shodná v částech interiéru s terasou a parkovištěm. Po straně objektu se nachází i malé jezero, které harmonicky dotváří přírodní scenérii. Ta je ale vlastně všudypřítomná, minimalisticky laděný interiér (k funkčnímu minimalismu mají blízko Seveřani i Japonci, takže fúze obou přístupů je skutečně osvěžující) vás od výhledů neruší. Právě to, že jste uvnitř skleněného dómu/domu, vymezené a nerušivé prázdnoty, kde vše je kolem vás, vytváří zajímavou atmosféru pro to, se nechat pohltit opojnou chutí zdejšího vína i pokrmů. Na ochutnávku si nechejte alespoň 4,5 hodiny času, a počítejte s tím, že se protáhne až do západu slunce. I s tím se totiž v konceptu provozu počítá. Za obzor klesající slunce a proměna barev „hrají“ s konkrétními chody. Gastronomie je tu prezentována podobně metodickou formou jako čajový obřad. A je to architektura, která tomu vytváří náležitý prostor a řád. Je to vyvážené a dobře sladěné, což vytvoří jedinečný a vyvážený zážitek, vymykající se běžným zvyklostem. Čas vám odměřuje pohyb slunce nad obloze, jíte jako na svěží louce. A po západu slunce se pak hosté mohou přesunout do suterénu, bohatě zásobeného regionálními víny. Skleník v nadzemí a část interiéru v podzemí pak „hrají“ s energetickou bilancí stavby a jejím pasivním příjmem energie. Tahle restaurace má body i za udržitelnost. Zkrátka a dobře, je to nevšední místo pro nevšední kulinářský zážitek. A ukázka toho, že i restaurace může být velmi podnětným architektonickým projektem, výtečně sloužícím svým návštěvníkům.Materiály: NORM ArchitectsFoto-kredit: Jonas Bjerre-Poulsen