O tvorbě a životě Friedricha Stowassera bylo již napsáno mnoho liter, vydáno mnoho článků a knih. Byl průkopníkem ekologického přístupu k životu a proslavil se především jako architekt, malíř a grafik. Jeho rodinné kořeny sahají do Čech a na Moravu. Psal manifesty, přednášel o ekologii, bojoval proti atomové energii, za blízkovýchodní mír a záchranu velryb, byl také literátem, filmařem, tvůrcem užitého umění, navrhoval palestinskou vlajku, zamiloval se do japonských dřevořezů, šířil takzvané ekologické plakáty, pracoval na poštovních známkách, hlavně však byl individualitou a provokatérem. A také schopným obchodníkem. Samorostem vrostlým do moderního světa svými přírodními kořeny, který pracoval i pro OSN. Manifest nazvaný Pryč od Loose přečetl v roce 1968 ve Vídni nahý, stejně jako manifest Ve prospěch třetí kůže v roce 1967 v Mnichově. V roce 1993 se zapojil do kampaně proti vstupu Rakouska do Evropské unie. Tvrdil, že sice máme právo na vlastní okno, ale také povinnost zasadit strom. Počátek rekonstrukce a oživení starých sídlišť měl podle něj nastat změnou v uvažování o architektuře oken. Právě fakt, že jsou okna součástí stylu celého domu, podle něj ukazuje na strnulost a neschopnost architektury. Bojoval proti diktátorskému stylu architektury, své dílo často prezentoval lidem na ulici. Snažil se žít v souladu s přírodou a nebýt závislý na běžné společnosti a jejích zvycích. Zřejmě nejznámější ukázkou jeho výstřednosti je veřejná demonstrace, při které se snažil přesvědčit kolemjdoucí, že člověk nepotřebuje peníze, protože se dokáže uživit jen tím, co najde v přírodě. Snažil se zužitkovat všechen odpad, který vyprodukoval, sám si vyráběl své oblečení. Muselo být z přírodních materiálů a praktické. Na jeho počest byl dokonce uveden v roce 2004 v německém Uelzenu „Hundertwasserův muzikál“ skladatele Konstantina Weckera a textaře Rolfa Rettberga. Za svou novou domovinu si zvolil Nový Zéland, kde žil na plachetnici, kterou pojmenoval Regentag. Zemřel při plavbě Tichým oceánem na lodi Queen Elizabeth 2 v roce 2000. Selhalo mu srdce. Pohřbít se nechal na svém novozélandském pozemku pod korunou oblíbeného liliovníku tulipánokvětého. Jen tak, bez rakve, aby snáze splynul s přírodou. Hundertwasser stihl za svůj život i po své smrti mnohé. Nás ale nyní zajímají především jeho stopy architektonické. Hundertwasserova tvorba je rozsáhlá, zasahující do mnoha oborů. A při takovém rozsahu nemohla být každá jeho práce úspěšná. Z hlediska architektury například vypracoval řadu studií na restaurování sídlišť. Marně. Nedošlo k realizaci jediné z nich. To však není příběh jednoho slavného vídeňského domu. Hundertwasser spolupracoval s architekty Peterem Pelikanem a Josefem Krawinou. Výsledkem bylo v roce 1986 dokončení jeho (jejich) nejvýznamnějšího architektonického díla - obytného domu Hundertwasser House ve Vídni. Okouzlil a zároveň šokoval neskutečnou paletou barev a tvarů, nerovných linií a sepětím s přírodou. Nic se zde neopakuje, každý detail je jiný, zapomeňte na pravidelné rozmístění oken, dveří a dalších prvků, fasáda je porostlá zelení. Rozlehlá a členitá budova se stala jednou z nejvyhledávanějších vídeňských staveb, turistickou atrakcí, která měla prý původně sloužit k ubytování sociálně slabších lidí. Zájem o bydlení v domě však od začátku převyšoval kapacitu padesáti bytů a v žádném případě nejde o levné obytné prostory. Z původního záměru plynoucího ze sociálního cítění nezbylo zhola nic. Snad jen Hundertwasserova oslavná báseň. Nevadí, nádherné věci mění v čase svou funkci, ale přetrvávají. Dům se stal symbolem spojení ideálů umění a krásy, které stále čeká na další objevitele. Z hlediska architektonické tvorby byla pro Hundertwassera nejplodnější 90. léta 20. století, úžasné období svobody po pádu železné opony mezi východem a západem. Jeho architektonická tvorba však začala dříve. Po dokončení slavného Hundertwasser House spolupracoval v letech 1987 – 1988 s architektem Manfredem Fuchsbichlerem na rekonstrukci kostela svaté Barbary v rakouském Bärnbachu. A již v roce 1989 začal umělec s realizací Kunst Haus Wien (dokončeno 1991), stavbou, kde je dnes stálá retrospektivní výstava jeho díla, pořádají se zde však i pravidelné výstavy jiných umělců. Navrhl také Hundertwasser Village Wien, lázeňské středisko Bad Blumau, komplex bytových domů v Darmstadtu (Waldspirale), spalovnu odpadu a teplárnu ve Spittelau a v Osace, restauraci u dálnice v Bad Fischau, Gymnázium Martina Luthera ve Wittenbergu, obchodní dům, textilní továrnu, benzínovou stanici, vinotéku, veřejné záchodky s ekologickým filtračním systémem (Kawakawa, Nový Zéland), obytný komplex Na Lukách (Bad Soden, Taunus), onkologické oddělení fakultní nemocnice ve Štýrském Hradci, muzeum dětí Kid's Plaza (Ósaka, Japonsko), Zelenou citadelu (Magdeburg, Německo), Pivní věž (Abensberg, Německo) a další stavby.Po publikaci tohoto textu k nám dorazil také tip čtenářky Jitky Bůžkové: "K Pivní věži v Abensbergu bych doplnila, že vedle pivovaru s věží, který Hundertwassser navrhl, je i muzeum věnované jeho životu. Po vzoru Hundertwasserova díla navrhl Kunst Haus jeho spolupracovník Peter Pelikan. Najdete zde stálou expozici věnovanou slavnému umělci a kino, kde je možné zhlédnout film, který mapuje celý Hunderwasserův život. Vše zcela bez davů a za přijatelné vstupné i s ochutnávkou místního piva."Zdroj: Wikipedia, videnpruvodce.cz, wien.info, fler.cz, novinky.cz, slovart.cz, livinghundertwasser.nz
