Gympie-gympie, česky kopřivák morušovitý (Dendrocnide moroides), je rostlinou, které se raději vyhněte velkým obloukem. A o jejím pěstování už vůbec neuvažujte. A pokud na ni narazíte v botanické zahradě, určitě bude v úctyhodné vzdálenosti od možného kontaktu s návštěvníky. Ne všechny rostliny je prostě vhodné a dokonce i možné pěstovat, ani sado masochistům nelze Gympie-gympie doporučit.Bacha, kopřivák! Tato nevinně vypadající rostlinka z čeledi kopřivovitých s poměrně pohlednými listy roste v tropických deštných lesích Austrálie. A nebezpečný není jen kontakt s jejími listy, ale i stonky a větvičkami. Její drobné chloupky (trichomy) se v kůži odlomí a vrchní část kůže se nad nimi uzavře. Nelze je proto jednoduše odstranit třením a nebo vytažením. Vskutku lze říci, že by šlo o kontakt, který byste si pamatovali až do své smrti. A ta by mohla přijít poměrně záhy. Duté chloupky rostliny zakončené křemičitou špičkou dovedou způsobit takovou bolest, jako byste si prý ponořili část těla do roztaveného olova, případně horké a koncentrované kyseliny a aby toho nebylo málo, ještě byste si přidali výboj proudu o síle 420 voltů. A co víc, na rozdíl od požahání obyčejnou kopřivou bolest neustupuje, nýbrž stále narůstá. Bolest se navíc projevuje i v místech, která zcela jistě nebyla zasažena. A to trvá v řádu týdnů až měsíců. Za tu dobu se vaše pokožka v místě kontaktu postupně promění z rudých teček ve velký rudý puchýř. Takovou má do těla vpravený komplexní neurotoxin sílu. Lidé se prostě raději zastřelí a nebo skočí z útesu, než by tuto bolest dál trpěli. Oběti Gympie-gympie prý dokonce pociťují bolesti i několik let po kontaktu a dokonce se prý bolesti mohou vracet i po desetiletí a to při kontaktu s ledovou vodou a nebo větrem. Je totiž pravdou, že jed obsažený v Gympie-gympie je velmi stabilní a jeho účinky nejsou snižovány věkem, horkem, chladem a ani suchem. Schopnost ublížit mají prý dokonce i desítky let staré suché listy. Uváděné jsou případy těžkého popálení ze starých herbářů. Jedinou radou, jak postiženému člověku pomoci, je prý přiložení zředěné kyseliny chlorovodíkové na ránu a následná razantní depilace voskem. Podle domorodců však prý bolesti ulehčuje šťáva z rostliny Alocasia brisbanensis, což ale nebylo v praxi potvrzeno. Složení toxinu není dosud rozluštěno a proto ani nemůže existovat protilátka.Gympie-gympie je dokonce nebezpečná i na dálku, jelikož svá žahavá vlákna obměňuje a ta stará shazuje. Mohou pak poletovat ve vzduchu a nebo napadat v okolí rostliny na zem. Lze na ně šlápnout, lze si na ně lehnout a lze je vdechnout. I delší pobyt v blízkosti těchto rostlin je proto nebezpečný. Při vdechnutí vláken způsobí záchvaty kýchání a krvácení z nosu. Při práci v blízkosti Gympie-gympie lesníci používají respirátory, silné rukavice a vůbec dokonalou ochranu svých těl. Není o co stát. Stejně jako na člověka působí neurotoxin například i na koně a psy, ovšem pro původní australské vačnatce, ptáky a hmyz je prý neškodný. Rostlinku najdeme v tropických deštných lesích výhradně na severovýchodním pobřeží Austrálie, a to ve spolkových státech Nový Jižní Wales a Queensland. A také na Moluckých ostrovech v Indonésii, kde roste v otevřených a prosluněných částech vlhkých nížinných lesů, nejraději poblíž potoků a lesních cest. Zde ji najdeme do nadmořské výšky 900 metrů. Gympie-gympie se snadno rozmnožuje semeny a často vyrůstá jako první rostlinný druh v narušené půdě na světlých holinách po padlých pralesních velikánech.Tato stálezelená rostlina dorůstá výšky 2 až 4 metry, vlastně většinou vypadá jako malý stromek, který má dřevnatý kmen o průměru max. 5 cm. Někdy má i tvar řídkého keře. Malý kmínek střídavě obrůstají velké listy oválného a nebo srdčitého tvaru. Řapík mají dlouhý 10 až 20 cm a mladé listy mají krátce i palisty dlouhé nejvýše 8 mm a s dvěma výběžky na vrcholu. Listové čepele jsou dlouhé až 25 cm a široké až 20 cm, po obvodu jsou listy zoubkované a žilami protkané čepele i řapíky jsou oboustranně porostlé ostrými a tvrdými chlupy (trichomy). Ty navíc najdeme i na stoncích a větvičkách. Květenství této rostliny je dlouhé až 15 cm a je neobvykle oboupohlavné. Obsahuje totiž drobné a nevýrazné samčí i samičí květy se 4 až 5 okvětními lístky, které nejsou větší jak 1 mm. Květy vyrůstají přibližně v místech, kde jsou řapíky listů připojené ke kmeni. Uprostřed květenství najdeme několik samčích květů, které jsou obklopené větším počtem květů samičích. Po opylení začne malý semeník růst, až se změní v jasně růžový až purpurový, dužnatý a jednosemenný plod. Ten připomíná hrbolatý oříšek a nebo nažku s připojenou trvalou čnělkou.Zdroj: Australian Geographic, Wikipedie