Otázky přiměřenosti, vkusu a zjevného kýče podléhají v průběhu času proměnám. Mění se skoro stejně rychle, jako módní trendy. Přesto se u následujících uvedených barev vzácně shodují lidé napříč rozmanitými věkovými skupinami, že nepatří k nejpovedenějším. A u svého domu by se s nimi setkat nechtěli. Co z toho plyne? Že pokud plánujete svou nemovitost jednou nabídnout k prodeji, těmhle barvám se raději vyhněte, abyste neodradili potenciální kupce, nebo si zbytečně neubírali z ceny domu. Citrusová zeleň stojí v grafických tabulkách někde mezi sivou mátovou zelení a světle limetkově zelenou. Zatímco obě zmíněné se momentálně drží docela v trendu, jas citrusové zeleně přijde lidem asi podobně lákavý, jako brčálově zelená nebo vojenská khaki. S tím, že i ty jsou pro ně snesitelnější. Jde totiž o to, že neonová světlost nepříjemně dráždí oko, udržuje pozorovatele s setrvalém napětí a pozornosti. Světlé místnosti činí přehnaně rozjásané, v tmavých pokojích působí naprosto nepatřičně. A těžko taky seženete nábytek a doplňky, které by se zrovna k tomuhle barevnému tónu daly přiřadit bez ztráty důstojnosti. Tmavě hnědá je barva, která v zásadě „není úplně špatně“, ale jako dobrou ji nevnímá nikdo. Ještě před pár generacemi byla považována za docela luxusní volbu, protože interiéru dodávala nádech dřevem obloženého venkovského sídla. Jenže časy se mění, a přehnaná zemitost této barvy (jež doslova požírá světlo) vytváří zatuchle těžkou a klaustrofobickou atmosféru. Jít dnes do kompletně tmavé hnědé je zbytečný hazard, protože její potenciál už je jen v kontrastu a barevných kombinacích se snesitelnějšími a lehčími nenápadnými barvami, kde spíš rámuje a už určitě nedominuje. Tmavě hnědá je prostě špatnou volbou pro domácnost, protože je vnímána jako příliš strohá a oficiální. Pohostinná asi jako kancelář právníka. Toho rozvodového. Jasně žlutá je nesmírně sytá barva. Tak sytá, že jí je každý velmi rychle plný. Jejím nepochybným kladem je, že umí prosvětlit místnost a zahladit drobné nedostatky a nerovnosti povrchů. Ale její vlezlá všudypřítomnost je po chvíli až obtěžující. Nechcete trávit den sezením uprostřed jedné obří pampelišky. Navíc je tato barva často až násilně zneužívána v designu „umělého instantního veselí“. Jako podklad pro dětské koutky se snadno omyvatelnými povrchy, pro dětská interní oddělení nemocnic. Tedy místa, jež vlastně moc zábavná a veselá nejsou. Člověk se po pobytu v jasně žluté místnosti nemůže ubránit dojmu, že má pořád slepené prsty. Není to hezká barva. Černá je pro ty, kdo se nebojí. A můžete jen doufat, že vám taková odvaha dlouho vydrží, protože nesprávně použitá černá je úplný zabiják. V ostře vyladěném designu interiéru může působit honosně, ale v drtivé většině případů tomu tak není. Místo toho je nelichotivá, odpuzující, nehezká. Černá je dobrá možná tak pro přístavky v zahradě, na dvoře domu. Ale na fasádě nebo v interiéru dobrou práci neodvede. Stačí jen černé vstupní dveře, aby potenciální kupci nabyli dojmu, že tu nebude něco v pořádku. Tmavě zelená. Pro specifické užití v pokojích vlastně špatná není, ale pro exteriér je dost špatnou volbou. Vytváří dojem, že dům bude uvnitř nepřirozeně tmavý a jeho místnosti zšeřelé. A první dojem už napodruhé neuděláte. Tmavě zelenou si většinou nenaplánujete, ta se prostě stane. Jak? Problém je v tom, že přitažlivá a populární irská tmavě zelená a u novostaveb tajemně smaragdová umí vlivem klimatu velmi snadno uletět až k tmavě zelené. Třeba tím, jak na ni svítí/nesvítí slunce. Je to zbytečný risk, který se nevyplácí. Tmavě (s prominutím vyblitě) zelená je barvou, která se používá pro potisk krabiček s cigaretami, aby působily méně lákavě. A přesně tak by váš dům vizuálně fungoval. Často záleží jen na odstínu. Zatímco světle šedá nebo holubí šeď jsou teď momentálně hvězdně úspěšné (v jídelnách i obývacích pokojích), břidlicová šeď už je nepříjemným břemenem. Úplným propadákem je taky špinavě bílá, v kuchyni. Patří dlouhodobě ke čtveřici nejkonfliktnějších barev uvnitř domu. Protože vytváří „ploché prostředí bez života“. A samozřejmě, působí zaprášeně, špinavě. Cihlová červeň, terakota, je pak barvou, s níž se nechcete shledat v obývacím pokoji, a vlastně všude tam, kde si chcete dopřát relax a odpočinek.Vražedné mohou být i specifické kombinace barva-místnost. Červená jídelna připomíná spíš bourací linku, bez ohledu na to, jak moc bezmasé chody servírujete. V obývacím pokoji laděném do modra pocitově zmrznete. Žluté kuchyně působí znečištěně a mastně. A největší zabiják? Obyčejná bílá koupelna v domě, kde se jiné pokoji pyšní barevnými stěnami. Je to fádní a bez nápadu, propad vedoucí do stanice nuda. Efekt čistě bílé koupelny není drastický v bytě/domě, kde se nemalovalo jinak než bílou, ale jinak je takhle izolovaná bílá v nepořádku.V případě, že máte bílou koupelnu a nechcete ji přemalovat, oživit ji dokáže barevný obklad. Na trhu jsou dostupné různé moderní barvy, rozměry a materiály. Obložit koupelnu zvládnete i svépomocí, což vám ušetří finanční prostředky. Nezapomeňte, že s obkladem lze experimentovat. Momentálně je populární obklad se vzorem terrazzo, který si dokážete vytvořit i sami. Jak asi tušíte, když některé barvy vně i uvnitř mají schopnost hodnotu domu snižovat, budou tu nejspíš i barvy s opačným, pozitivním efektem. Máte naprostou pravdu. V interiéru uděláte velmi dobře s levandulovou fialovou, šalvějovou nebo světle lilkově-purpurovou. Dodávají zdání úpravné velkoleposti. Tedy, jak pro koho: jsou to barvy, které platí na ženy, muži na ně tak intenzivně nereagují. Dobrým tipem je i lehce béžová, případně barva ovesných vloček, ječmenová žluť. A v exteriéru?Na ceně si polepší domy v dvoubarevném provedení světle-šedé a béžové. Je to neutrální, nenápadné, čisté. Ale ne sterilní a přitom pohostinné, hřejivé. Hodně udělají i dveře. Šedivé jsou u domů fajn, a u bytů překvapivě může zabodovat námořnická modř. Je to prý mile atypické, povzbuzující originalitu.