Stačí letmý ptačí přelet nad Českou republikou, aby hned bylo každému jasné, že boj s letním horkem tu bereme opravdu vážně. Byť trochu po svém. Modravou září bazénu se vzhůru k obloze totiž hlásí v průměru každé třetí stavení. Ano, je to šílené, zvlášť když si to spojíte s obvyklou sezónní informací o katastrofálním suchu. Ještě o drobet horší pak je, když si uvědomíte, že tyto bazénky, bazény a zahradní nádrže mají jen pramálo společného s přírodní otevřenou vodní plochou, která může sloužit jako napajedlo hmyzu a ptákům. Ne, není to podpora biodiverzity, jen škodlivá rozmařilost. Jejich průzračnost je totiž vykoupena koňskou dávkou bazénové chemie, která je rozhodně pitné a nezávadné nečiní. A všechna ta sterilní tekutá nádhera na konci sezóny skončí v kanalizaci. Domyšleno do důsledků, na bazénech, sycených chlórem a otravujících životní prostředí kvůli našemu pohodlí, prostě není ekologického naprosto nic. Naštěstí to není všem úplně jedno, a snaží se to změnit. Proto si do Česka zvolna prohlodává cestu trend bio-bazénů a koupacích jezírek. Přírodě bližších vodních biotopů. Které ukazují, že soukromé letní koupání nemusí být nutně zhoubou. Technologie a přístupy, které za bio-bazény a koupacími jezírky stojí, se dnes volně překrývají a doplňují. Takže mezi nimi kreslit přesnou hranici je poněkud ošidné. Nicméně prozatím platí, že bio-bazény (říká se jim také bazény s přírodní filtrací) fungují na principu cirkulace vody bez přítoku. A tato přečerpávaná voda je s pomocí „biofiltrů“ průběžně čištěna. Filtrační systém může být umělý, většinou založený na principu biologické čisticí zóny. Koupací jezírka jdou o drobet dál, a jsou plně navázány na rostlinnou/kořenovou čističku vod. Většinou se termín bio-bazén používá tam, kde je nabývá nádrž pravidelných geometrických tvarů, zatímco jezírka jsou svými dimenzemi více organická, s pozvolným sestupem do vody, a teoreticky s litorální vrstvou. Bazén může/nemusí být po sezóně vypouštěn, nádrž zůstává. Jsou to ale jen drobnosti, které ne vždy platí, a oba přístupy se do značné míry dají kombinovat. To podstatné ale pořád platí: v bio-bazénu i koupacím jezírku fungujete bez dodatečné chemie. Zapomeňte na změkčovadla, přípravky proti řasám, litry chloru. Tahle voda totiž žije svým vlastním životem. A stydět se za to nemusíte. Z hlediska technických parametrů se přes skimmer bio-bazénu protočí více než 100 % objemu vody (což je na čerpadlo a jeho výdrž pořádný nápor). Další nákladnou položkou je tu onen biofiltr. Pokud je řešen konvenční cestou, má podobu sběrné průtočné nádržky, přepadu, s náplní mikroorganismů. Užitečných tím, že vodu zbavují nečistot. To, co považujeme za nečistoty, je jejich výživou, a přispívá k nárůstu jejich biomasy. Nevýhoda je zřejmá: biofiltr se může zanášet při vyšší expozici nečistot, a současně se zanáší růstem mikroorganismů. Údržba je častější. Mezistupněm v procesu a pomyslnou hranicí mezi bio-bazénem a koupacím jezírkem jsou ony čisticí zóny. Obvykle odpovídají 20 % plochy bazénu, někde při okrajích. Ty při přečerpávání vody slouží jako sedimentačně/zádržný prostor, nárazníkové pásmo, bránící přímému ucpání filtrů. A také jsou často osázeny rostlinami, které svým kořenovým systémem s přečištěním začínají ještě před vlastní biologickou fází. Funkčně jsou od koupací plochy odděleny. Zelená a jiná plovoucí vegetace ovšem znamená další nároky na péči: odstraňování sedimentu, povrchového filmu „brčálu“ v čisticí zóně, likvidace naplavenin. Dokonce je někdy zapotřebí rostliny přihnojovat, protože zrovna dusíkem voda moc neoplývá. Když k tomu přihodíte nezbytnou porci vychytávek (solární ohřev vody, nejrůznější bublátka, protiproudy a masážní trysky), zjistíte, že hodně moderní bio-bazén už není ani eko, ani levný. Už proto, že stimulovaný ohřev vody škodí vodním organismům, podporuje eutrofizaci a nárůst řas (tj. tlumí biologický výkon filtru a přitom zvětšuje podíl nečistot). A s čerpadlem, které si řekne o 600-750 kWh ročně, už to není úplně legrace. Což vede k zamyšlení, jestli je lepší si na domácí ekologii před sousedy jen hrát, anebo jestli se raději přidržet skutečného bio-modelu a jít cestou koupacích jezírek. Koupací jezírka filtrují pomaleji, ale s určitou kontinuitou. Nadbytečné látky a živiny zabudovávají do svých těl. Péče o čistící zónu (čím větší, tím lepší, ale obvykle postačí do 40 % plochy standardně hlubokého bazénu) neodpadá, ale už se nemusíte prát s filtry. Asi se hodí zmínit, že zatímco s bio-bazénem myslíte hlavně na komfortní koupání bez chemie, u koupacího jezírka přemýšlíte nad uceleným konceptem vodní zahrady. Zahrady, ve které je vodní živel formou tůněk, trvale a dočasně zavodněných ploch, leknínových jezírek a napajedel přítomný. Pokud to akceptujete, je to snazší. Protože se nestaráte jen o design místa k cachtání, ale ladíte požadavky celého biotopu. Čistící zóna má několik výškových stupňů, s různou mělkostí. Je tu mezifáze tzv. regenerační zóny. Vytváříte prostě malý vodní ekosystém. Profil koupacího jezírka bývá nepravidelný, hladina může mírně kolísat, sestup do vody není prudký. A dá se předpokládat, že kolem takové dominanty zahrady bude živo (hmyz, ptáci, obojživelníci), a že rostliny se budou snažit do vody expandovat. Průzračná čistota tu není ukazatelem kvality, ale spíše selhání. To, že je hladina a nepravidelný povrch dna částečně zanášen, je přirozený jev. Ostatně, komfort přirozenosti je tu pocitově největším kladem. Hlavní výhody? Bio-bazény (v závislosti na typu jejich konstrukce a celkovém projektu) na zimu vypouštět můžete, koupací jezírka vypouštět nemusíte. Takže na nic klidně můžete v zimě bruslit. Zazimování se u bio-bazénu provádí vyjmutím biofiltru, a na jaře je pak třeba oživit či dosadit rostlinné kultury. Což je i případ doplňkové výsadby u koupacích jezírek. Dá se říct, že s bio-bazénem budete mít každý rok víc práce, než s koupacím jezírkem, ale u něj se zase jednou za pár let nadřete opravdu hodně. Čím větší je plocha čisticí zóny, plotny s nízkou hladinou vody, tím efektivněji a rychleji se vám voda na koupání přirozeně prohřeje. S délkou koupací sezóny, pokud tedy nejste extra otužilci, ale vedou spíše bio-bazény. Ty při umělém ohřevu udržíte v chodu ke koupání i půl roku, zatímco jezírka jsou zábavou přibližně na 4 měsíce. Věcí osobního vkusu je, zda bio-bazén nebo koupací jezírko vypadá lépe. Hodně záleží na profilu zahrady, domu. Ne vždy totiž smaragdově zelená džungle s vodou uprostřed k místu sedí. Záporem jezírek jsou pochopitelně vyšší nároky na prostor. V kapesních měřítcích dobře nefungují. Ale znovu, může to být životaschopná součást celé zahrady, okolní přírody. Jen pozor na dobré umístění. Pokud vám bude vítr zanášet do vody opadané listí, nebo jste koupací biotop instalovali přímo pod koruny stromů, charakteristiky provozu se tím dost promění. Ideálem je pak hladina, která je alespoň v určité své části přes den vystavena jak světlu, tak stínu. Komplexní čištění se u bio-bazénů provádí zřídkavě, většinou na počátku sezóny. Jezírka se obvykle vypouští a čistí (sedimenty ze dna) v horizontu 5+ let. Zapotřebí je i pravidelná prořezávka vegetace, což je ale spíš doménou bio-bazénů. Pro oba typy koupacích biotopů platí, že zřizovat je čistě amatérsky a samo-domo přístupem se nevyplácí. Aby skutečně fungovaly, a zdárně imitovaly funkce přírodního samočistícího stanoviště, chce to expertní radu.Je přirozené, že se do vodního prostředí, plného živin a na které navíc svítí sluníčko, snaží expandovat nejrůznější řasy a sinice. Snaha udržet vodní prostředí bez nich je v podstatě svéhlavá a vyčerpávající. Vyhrát můžete s pomocí chemie, ale je to hořké vítězství. To, že se na tento marný boj rozhodnete rezignovat, a pořídíte si bio-bazén nebo koupací jezírko, je ale také výhrou. Pro vás, i životní prostředí.