Blahočet je rostlinou doslova pravěkou, jelikož pochází ze „středověku“ naší planety. Předchůdci současných blahočetů rostli již v geologických obdobích jury a křídy. V té době byly rozšířeny po severní i jižní polokouli. Ovšem se změnou klimatu a vývojem rostlin krytosemenných blahočet ustoupil hlavně do tropů a až na výjimky jej najdeme jako endemit pouze na jižní polokouli. Především na subtropickém ostrově Norfolk v jižním Tichém oceánu na sever od Nového Zélandu (právě blahočet ztepilý), na Nové Kaledonii (zde se vyskytuje nejvíce druhů blahočetu), v Papui Nové Guineji a Indonésii. Na severní polokouli pak v Malajsii a na Filipínách. Další skupina blahočetů roste na dvou místech Jižní Ameriky. Druh Araucaria angustifolia najdeme v deštných pralesích poblíž pobřeží na jihovýchodě Brazílie a severovýchodě Argentiny a blahočet chilský (Araucaria araucana) roste v dosti suché oblasti And na pomezí Chile a Argentiny. Blahočet ztepilý je pak druhotně rozšířen především v Austrálii, na Novém Zélandu, Havajských ostrovech i na jihu Spojených států amerických. Zde se blahočety prodávají ve velkém, například i jako vánoční stromky. Blahočet ztepilý nebo též různolistý (Araucaria heterophylla, synonymum A. excelsa) je endemitem (původně byl rozšířen pouze na určitém omezeném území), rostoucím pouze na ostrově Norfolk. Získal si lidská srdce a v podobě okrasné výsadby se rozšířil i na další tropická území. Tento stálezelený jehličnan z čeledi blahočetovitých vyloženě vyniká velice pravidelným růstem, pokud má vhodné životní podmínky. Patří dokonce k mála jehličnanům, které můžeme pěstovat v našich interiérech. Ne v každém se mu ale bude dařit, především pak v zimě. Prvním Evropanem, o němž je doloženo, že blahočet ztepilý spatřil, byl v roce 1774 kapitán James Cook (1728 – 1779). Při své druhé cestě do jižního Pacifiku vstoupil 11. října 1774 na pobřeží ostrova Norfolk, kde na něj udělaly ohromný dojem právě vysoké a symetricky rostlé blahočety. Zajímal se však především o využití jejich dřeva, nikoli o estetiku, a zvažoval z tohoto dřeva výrobu lodních stěžňů a ráhen. Ovšem ukázalo se, že je dřevo blahočetu pro daný účel až příliš pružné. V podmínkách našeho mírného klimatického pásu je možné pěstovat blahočety pouze jako dřeviny hrnkové, které musíme před zimou ukrýt do tepla. Pěstování blahočetu jako okrasné rostliny v interiérech již zmiňuje František Polívka v knize „Užitkové a pamětihodné rostliny cizích zemí“ (vyšla poprvé v roce 1908). Polívka básnil o sličném růstu blahočetu ztepilého v pravidelných, nejčastěji pětičetných přeslenech." Vzhledem k oblibě v pěstování tohoto jehličnanu v bytech je blahočet ztepilý též nazýván „pokojovou jedlí“, ale i „pokojovým smrčkem“. Říká se mu však také „stromeček pro štěstí“. Byť dorůstá ve své domovině výšky až 50 metrů, nemusíme se bát, že nás bude pěstovaný v květináči utiskovat. Velikost rostliny zásadně ovlivníme velikostí květináče. Čím méně mají kořeny místa, tím menší nám stromek poroste, což je ostatně základní princip při pěstování bonsají. Pokud si pak chcete blahočet ztepilý pořídit, nesmíte zapomenout, že vyžaduje chladnější zazimování. Ideální je pro něj proto přes zimu třeba nevytápěná zimní zahrada a nebo chodba, ale hodně světlá. Teploty by v zimě neměly přesahovat 14 oC, ideál je pak cca 8 oC. Výkyvy blahočet nesnese ani co se týká zálivky a vlhkosti vzduchu. Zaléváme zásadně dešťovkou a nebo jinou změkčenou vodou, nikdy ne tvrdou. Stanoviště volíme co nejsvětlejší, obzvláště pak v zimě. Báječně blahočet působí jako solitér, nikoli ve skupině s jinými rostlinami. A když jej postavíme do kouta, poroste nám křivě. Žádaného symetrického habitu dosáhneme pouze na volném a ze všech stran osvětleném stanovišti. Čili uprostřed zimní zahrady a hodně světlé haly. Jinde těžko. Hnojení zajistíme hnojivy určenými pro rododendrony. Vegetativně lze blahočet ztepilý množit vrcholovými řízky odebranými po druhé patro od vrcholu dřeviny. Z řízků nižších postranních větví nevyroste strom, nýbrž vějířově rozložitá dřevina. Generativně se tento blahočet množí čerstvě vypadlými semeny. Ve vlhké půdě vyklíčí za jeden až dva měsíce až čtyřmi klíčky. Kořeny jsou však poměrně slabé a proto je třeba semenáček vysadit trvale (do zvolené nádoby) co nejdříve. V subtropech a tropech pak semenáčky potřebují co nejdříve na trvalé stanoviště. Tyto nahosemenné jehličnany jsou většinou dvoudomé, někdy však nalezneme i samčí a samičí rozmnožovací orgány na jednom stromě. Úžasné je, že se může tato vlastnost u blahočetů v průběhu let změnit. Blahočety mají statný kmen, dorůstají do výšky 30 až 80 metrů a jejich větve vyrůstají v pravidelných a nebo téměř pravidelných přeslenech. Mladé blahočety jsou větvené až k zemi, ty staré již mají dlouhý a štíhlý kmen a nejčastěji pravidelnou a zploštělou korunu. Kožovité listy blahočetů jsou uspořádané spirálovitě, tvar mají podle druhu a věku od jehlicovitého až po široký, šupinatý a vejčitý. Někteří jedinci mají dokonce listy různých tvarů. Konkrétně mladé stromky blahočetu ztepilého mají mladé listy jehlicovité, dospělí jedinci šupinaté. Samčí šištice jsou terminální a nebo úžlabní. Mají tvar cylindrický a nebo vejčitý. Opylování se uskutečňuje větrem, pylová zrna však nejsou vybavena vzduchovými vaky. Samičí šištice rostou vzpřímeně na vrcholku stromu. Jejich tvar je elipsoidní až kulovitý, v průměru jsou velké 7 až 25 cm. Plodové šupiny obsahují vždy po jednom vajíčku. Po dozrání semen (2 až 3 roky) se šišky rozpadnou. Některá semena mají postranní křidélka. V každé šišce je jich 80 až 200 a jsou jedlá. Dokonce se podobají piniovým oříškům, jsou však větší. Ve světě jsou některé druhy blahočetů cíleně vysazovány pro produkci dřeva a také sklizeň jedlých semen. Pouze druh Araucaria heterophylla lze u nás pěstovat jako pokojovou rostlinu. Rod blahočet se jinak skládá z 19 druhů, které se podle své příbuznosti dělí do čtyř sekcí (Araucaria, Bunya, Intermedia a Eutacta). Do první sekce patří druhy Araucaria angustifolia a Araucaria araucana, do druhé sekce Araucaria bidwillii, do třetí sekce Araucaria hunsteinii a do sekce Eutacta patří všechny ostatní druhy. Tedy Araucaria heterophylla, Araucaria cunninghamii, Araucaria bernieri, Araucaria biramulata, Araucaria columnaris, Araucaria humboldtensis, Araucaria laubenfelsii, Araucaria luxurians, Araucaria montana, Araucaria muelleri, Araucaria nemorosa, Araucaria rulei, Araucaria scopulorum, Araucaria schmidii a Araucaria subulata.