Ta válka se vede už hodně dlouho, a na etapy. V řadě bitev, chcete-li. A jak už to tak u vleklých konfliktů bývá, není až tak neobvyklé, že v průběhu té války někdo změní stranu. Přeběhne k nepříteli. Nebo úplně rezignuje, vyvěsí bílý prapor. Je zajímavé to sledovat z odstupu, protože se tím vyjeví charakter bojujících. Někteří jsou v tom urputném zápase od samého počátku, jiní se do boje zapojili, až když jim nepřítel sáhl „na to jejich“.Pak třeba zase v boji ustanou, protože mají pocit že „to ostatní“ se jich netýká. Nebo změní názor a s ním barvy praporu, pod který se staví. A tak pořád dokola, protože k přejmenování tu pořád zůstává ještě dost potravin.Přesně tak, řeč bude o zažitých jménech, názvech různých potravin a nápojů. Které se, pod tlakem přijímaných zákonů, vesměs tedy hnané evropskou legislativou, mají-musí nebo naopak „nesmí za žádnou cenu“ změnit.Není to poprvé, co se něco takového děje. Je to jen další bitva z té dlouhé války plné přejmenovávání. Bubnování, které vás nyní vybízí, ať si vyberete svůj šik a stranu, tentokrát zaznělo 29. listopadu. Zveřejněním návrhu vyhlášky. To dílo vyvolávající emoce se nazývá Návrh vyhlášky, kterou se mění vyhláška č. 69/2016 Sb., o požadavcích na maso, masné výrobky, produkty rybolovu a akvakultury a výrobky z nich, vejce a výrobky z nich, a jejím předkladatelem je Ministerstvo zemědělství.Jen pro ty věčně nespokojené: tohle není žádné „o nás a bez nás“.Od devětadvacátého listopadu je ten návrh vyhlášky veřejně dostupný, prostě visí, a vy jej můžete zrovna tak na příslušných místech veřejně do 20. prosince připomínkovat. Pochválit, zkritizovat, doplnit či upravit. Protože když budete jen nespokojeně brblat a neuděláte nic, může tahle novela v červenci příštího roku vstoupit v platnost. Bitva bude dobojována, a nad jejím výsledkem pak už neuděláte nic.Je tedy otázka, jestli se vám bude vůbec chtít.Protože zvednout se v odporu proti znění toho návrhu vyhlášky by znamenalo spojit se… chvíle napětí… s vegetariány!Necháme tuhle informaci trochu usadit, a radši si připomeneme bitvy minulé. Z toho českého rumu si totiž koktejl Cuba libre neumícháte. Tedy, s trochou snahy umícháte - ale chutnalo by to dost divně. Neoriginálně. Protože do míchaných koktejlů se zpravidla dávají rumy karibské. A ty, jak jistě víte, se vyrábí různými cestami, jako destilát z cukrové třtiny. Oproti tomu náš někdejší rum, rum vezdejší a tuzemský, se vyráběl z brambor, řepy, obilí a melasy. Přesněji řečeno, pocházel ze zředěného potravinářského lihu, a tu nezaměnitelnou chuť mu dodávala tresť, aroma rumové esence a barevné kuléry. Byla to uměle dobarvená a synteticky dochucená břečka, která se skutečným rumem z Karibiku neměla společného vůbec nic.Ale byla naše! Ať už jste tenhle rum jen přimíchávali do vánočního cukroví, anebo popíjeli nad ránem v nádražním bufetu, když jste řekli: „rum“, všichni kolem měli jasno. Z receptů po babičce bylo zřejmé, že do kokosek nebo rumových kuliček nepřidávala Don Papa nebo Demerrara.Na té nádražce vám nikdo nenaservíroval v ohmatané půldecce Diplomático, Centenario nebo Santo Domingo.Tyhle značky zahraničních rumů nám byly veskrze neznámé, a do slušného grogu ani kávy se lít nedaly. Velký svět rumové branže existoval nezávisle na našem malém národním rumovém rybníčku. Jenže ne napořád. Kvůli pravidlům Evropské unie o značení potravin se 1. ledna 2003 muselo to „naše“ ustoupit tomu „světovému“. Jako rum se totiž smí označovat jen pravé destiláty z cukrové třtiny. Ne lihovina výrobou nejistého původu, která má na etiketě plachetnici.Můžeme tomu sami mezi sebou, pokud si rozumíme, dál říkat rum. Ale do nápojového lístku už to jako „rum“ vsadit nemůžete. Bylo by to matoucí. Kdyby do nádražního bufetu přijel někdo z Havany a objednal by si náš rum, nejspíš by ho trefilo. Od roku 2003 je to „naše“ pitíčko pro alkoholiky nazýváno tuzemák, nebo jakkoliv jinak. Rum už to ale není.Tahle bitva dopadla jasně, a pokud jste byli „rumoví“, tak jste ji projeli na celé čáře. Nemusíte být nutně pokřtění vodou z Kyjovky (nebo Veličky, Prušánky, Trkmanky) abyste věděli, co je to burčák. Opojný nápoj, meziprodukt výroby vína, by jednou za život měl ochutnat každý.Čistě z definice jde o částečně zkvašený mošt z plodů révy vinné, který obsahuje vyvážený a chuťově harmonický poměr alkoholu, cukru a kyselin. A to, že má jít výhradně o plody révy vinné, je dost podstatná informace. Český vinařský zákon ji stanovuje docela jasně.Pod názvem burčák se u nás smí prodávat výhradně produkt vyrobený z letošních tuzemských hroznů révy vinné, k jeho prodeji smí docházet pouze v období od 1. srpna do 30. listopadu příslušného kalendářního roku.Proč?Protože kdyby někdo zkoušel prodávat „burčák“ v červenci, těžko ho může mít vyrobený z hroznů révy vinné. Ty tou dobou ještě nedozrály. Buď nabízí nějaký zamražený a rozmražený patok z předchozího roku, nějaký prevít ze sesbíraných loňských zbytků dosypaných cukrem, kvas nějakého druhu úplně jiného ovoce, zkrátka hnus a fuj. To víte, že se o burčák a jeho složení vedla bitva. A že nám bylo tlakem zvenčí vnucováno, co v takovém burčáku být může a nesmí. Ale burčák jsme plně uhájili. Dokonce se burčák dočkal dle nařízení EU č. 1308/2013 zařazení do katalogu tradičních názvů.Burčák má svůj původ, historii, jakost. A nikdo v celé Evropské unii, potažmo na celém světě, nesmí nazývat burčákem něco, co není z hroznů révy vinné a nesplňuje to naše vysoké nároky. Nebo se s ním utkáme u soudu v Bruselu, a pak ho možná dle středověkého práva vhodíme zavřeného v bečce do jedné z výše zmíněných řek, aby tam strašil mezi žábami a pil jen bahnitou vodu. Další taková bitva nás povětšinou nechala chladnými. Netýkala se nás osobně, byla to ryze přespolní záležitost.Vedli ji totiž francouzští pekaři, a vedli ji o název Baguette. O bagetu, kterou si u nás koupíte v Albertu nebo Lídlu, v ní nešlo. Šlo o Baguette, kterou si koupíte ve Francii. A ta smí obsahovat jen čtyři ingredience, smíchané ve správném poměru.Originál je složený jen z pšeničné mouky, vody, droždí a soli.Žádné dobarvování karamelem, aby byla tmavá krustička na povrchu. Kdepak. Žádné konzervační látky. Těsto na ni může uválet stroj, ale musí ji na plech umotat a nechat čtyřiadvacet hodin vykynout lidské ruce. Hotový výrobek nesmí být uchováván jako polotovar k dopečení, ano hotový výrobek se nesmí zamrazit. Proč? Protože to jinak není pravá Baguette. Jestli do toho někdo přimíchá nějaké zrní navíc, posype to cukrem, urychlí uměle kynutí, přidá konzervant, tak tomu ve Francii nesmí říkat Baguette. A pokud by tomu tak někdo říkal, nejspíš ho zavřou do Bastilly nebo hodí do Seiny.Jen ta pravá francouzská bageta (Baguette) byla zařazena na seznam nehmotného kulturního dědictví vedený organizací UNESCO, a je i v EU evidována jako jasně definovaný produkt, zařazený pod tradičním názvem do katalogu národních produktů. A my tomu, zpoza hranic, docela rozumíme. Pro francouzské pekaře je bageta a její složení stejně posvátná, jako pro naše vinaře burčák.A teď, když jste nahlédli do minulosti slavných bitev, vítězných i prohraných, můžete kouknout na tu aktuální. Ta se totiž týká masných a ne tak úplně masných výrobků. Ten aktuální Návrh vyhlášky, kterou se mění vyhláška č. 69/2016 Sb., o požadavcích na maso, masné výrobky, produkty rybolovu a akvakultury a výrobky z nich, vejce a výrobky z nich, totiž útočí na zažité názvy pokrmů.V praxi jde o to, že vláda se chce postarat o to, aby se masité označení výrobků – jako párek, burger, řízek, steak, klobása – už nepojilo s nemasitými pokrmy.Takže když to projde, tak už žádný rýžový karbanátek, houbový řízek, sójový párek nebo tofu sekaná. Protože karbanátek nebo sekaná je z mletého masa, v trojobalu řízku má číhat naklepané maso, stejně jako by maso mělo být v buřtech, klobásách a párcích. Ten návrh vyhlášky pochopitelně hnul pořádně žlučí těm, kteří tyto rostlinné pokrmy běžně konzumují nebo připravují. Hrozbu zákazu starých pojmenování vnímají až jako absurdní, považují ji za právní šikanu a taky velký krok zvýhodňující pro ně konkurenční masný průmysl. Mají za to, že ta navrhovaná úprava názvů pokrmů neprospívá spotřebiteli, neprojasňuje jeho výběr. Ale spíš ho zbytečně komplikuje. O navrhované úpravě hovoří jako o byrokracii vytvářející chaos. A taky jako o cenzuře.Nechtějí pro sójový párek vymýšlet alternativní pojmenování. Proč by mu měli od nového roku začít říkat například sójový cylindr, že?Inu, můžeme třeba namítnout, že důvodem by mohlo být to, že ze zákona je jasně dané, co takový párek (vídeňský, debrecínský, jemný, lahůdkový) má a nemá obsahovat. Kolik a jakého masa, tuku, v něm má být. Je ze zákona dané, jak má takový párek vypadat. A o jeho rostlinné verzi se nikde nepíše. Párek je zkrátka uzenina, produkt masného průmyslu. Sójový párek, potažmo bedlový řízek nebo tofu sekaná, zkrátka není pravý párek, pravý řízek nebo pravá sekaná.Hnutí/projekt Rostlinně nebo organizace ProVeg se teď bouří a chystají se na další bitvu. Sójový párek (vz)dát nechtějí, a budou se za něj bít. Peticemi, e-maily psanými poslancům, senátorům. A volají po posilách.Přidat se k nim samozřejmě můžete i vy. Pokud o to tedy budete stát.Což možná chtít nebudete.Třeba protože si řeknete: „Kde byli ti vegetariáni, když padl rum?“. Nebo vám tahle rostlino-masitá bitva přijde úplně lhostejná, jako zápas francouzských bagetářů. Nebo, což je samozřejmě taky varianta, ten návrh na změnu vlastně podporujete. Protože si nechcete pochutnávat na tofu a sóje tam, kde byste podle názvu pokrmů tušili krkovici. Ta válka s přejmenováváním se vede už hodně dlouho, a na etapy. A je docela zajímavé z odstupu pozorovat, jak se v ní někdo chvilku do krve bije třeba za burčák, ale brojí proti tuzemáku. Anebo jak by položil život za zelený párek, ale vysmívá se bagetářům. Někdo vnímá změny názvů jako opodstatněné a nevyhnutelné, další by nechtěl přejmenovat nic, jiný zase všechno. Zdravý rozum ale, jako v každé válce, i tady docela schází.Zdroj: proveg.org, odok.cz, wikipedia.org, novinky.cz
