Do velké části Evropy byl plzák španělský zavlečen po roce 1955, v té době se u nás všude vyvěšovaly výstražné plakáty o úmyslném zavlečení „amerického brouka imperialisty“, zatímco evropskou přírodu a zahrady potichu obsazoval „slizoun ze Španělska“, byť byl zrovna u nás poprvé objeven až v roce 1991. Začal páchat těžko vyčíslitelné škody v zemědělství a zároveň vytlačovat původní druhy plžů. Dokud byly ještě pořádné mrazivé zimy, mnoho z vajíček plzáka španělského je nepřežilo a stav byl jaksi udržitelný, ovšem teplé zimy posledních deseti let způsobily jeho závažné přemnožení. A spoléhat se nedá ani na případnou zimu tužší, jakou byla právě ta letošní. Navíc nám nepomůže ani sucho, jelikož právě na ně se plzák španělských v oblastech svého původu výborně adaptoval. Stačí mu za extrémního sucha k přežití i prasklina v zemi, způsobená právě suchem. Dospělý plzák španělský zkonzumuje za sezónu až neuvěřitelný 1 kg rostlinné hmoty. Svou velikostí (8 až 12 cm) je plzák španělský podobný našemu plzáku lesnímu (Arion rufus), který je však skromnější, i když dorůstá ještě větší velikosti. Od plzáka španělského se přitom zásadně liší zabarvením. Mláďata plzáka lesního jsou mléčně bílá s tmavými tykadly, zatímco mladí plzáka španělského se vybarvují od žluté až po hnědou a na jejich hřbetu najdeme dva jasněji zbarvené pruhy. Dospělí plzáci lesní jsou i černí či jasně cihloví, zatímco plzák španělský v dospělosti rezaví, hnědne a jeho odstíny připomínají i ušpinění. Dospělí plzáci přežijí zimu jen výjimečně, proto jsou na jaře všichni plzáci mladí a tedy i zranitelnější. Plzák španělský se pak množí od května až června, oplodí se navzájem a vajíčka pak kladou společně oba jedinci páru. Každý dospělec naklade ročně až 220 vajíček v několika snůškách. Vajíčka plzák klade od půlky srpna do půlky prosince, nejvíce na přelomu srpna a září. Mladí jedinci se z vajíček líhnou po 38 a 43 dnech. Pokud jsou vajíčka kladena v září a později, přezimují a mladí plzáci se líhnou až na jaře (za teplé zimy je to i velmi brzy). Nejvíc plzáků pak napočítáme v zahradě v květnu a červnu. Strategická válka s plzákem španělským prostě musí začít již v březnu. Začít klást pasti například až v červnu je již dosti pozdě. V té době už mohou být škody napáchané plzáky velmi vysoké. Suchozemští plži se v mírném klimatickém pásu postupně líhnou již na jaře spolu s rostoucími venkovními teplotami. A v květnu se již mohou pářit. Pokud to stihnou, ideálně jim vyjde počasí a ani my včas nezasáhneme, dovedou za jednu sezónu vyvést na světlo světa i dvě nové generace. Plzáky je proto třeba odhalit včas a zabránit jim v kladení vajíček. A že je to běh doslova na dlouhou trať, která zahrnuje mnoho bitev a celou paletu zbraní. Však kdyby někdo věděl, jak se účinně a definitivně zavlečených plzáků zbavit, již by zde nebyli, až takový je zájem o „konečné řešení plzáka španělského“. Začít musíme již samotným uspořádáním (rozvržením) zahrady a její údržbou, úklidem. Nechte někde ležet navečer například kus lina, vanu otočenou vzhůru nohama, prkno či desku, kus koberce a zaručeně pod nimi najdete pěkně v chládku a ve vlhku plzáky. Na druhou stranu však lze trochu „úmyslného nepořádku“ využít ke sběru plzáků. Jejich úkryty se tak vlastně stanou účinnou pastí. Jinak jsou strategie různé, od těch „betonových“ (co nejhorší podmínky pro plzáky, ale i pro vše ostatní živé) až po pravý opak, čili zahradu živou, pestrou, otevřenou přírodě, kde budou mít plzáci naopak dostatek potravy. Lepším řešením je spíše to druhé, jelikož přirozené úkryty (mulč, kopičky listí, tlející dřevo apod.) prospívají i užitečným živočichům a navíc se na těchto místech často ubytují i takové druhy, které nás slimáků zbaví (třeba ježci, užovky, střevlíci, ropuchy, ještěrky, skokani, rejsci a slepýši). Abychom pak slimáky odpuzovali od užitkových záhonů a nebo těch okrasných, je dobré vysadit do obrub záhonů rostlinné druhy, které slimáky odpuzují. Například silně aromatické bylinky (levandule, kopr, šalvěj, tymián a pelyněk, česnek, pelyněk, kostival, chrpa, kopřivy, afrikány, hortenzie, pivoňky a případně i měsíček lékařský). Mělo by dokonce stačit nasekat tyto rostliny na drobné kousky a vytvořit z nich zábrany tímto způsobem, prostě proužky kopiček rostlinné hmoty (cestičky).Nedivte se však, pokud se slimáci pustí i do některých z rostlinných odpuzovačů. Chuť k jídlu prostě přemůže zábrany. Vlastně lze rostlinné odpuzovače zahrnout do kategorie „babských rad“. Ale fungovat to do určité míry může. Účinná je i kuchyňská sůl (chlorid sodný), ovšem kdo by si dobrovolně zasoloval zahradu. Další babskou radou je lógr z kávy, který prý plzáky otráví. Osvědčené jsou takzvané pivní pasti, tedy v půdě z větší části utopené nádoby s kvasícím pivem, které plzáky láká a oni se utopí. Ovšem stejně tak může dopadnout i mnohý užitečný hmyz. Je to na zváženou. Nakonec když po stromech rozvěsíte láhve se sladkou tekutinou jako pasti na vosy, najdete v nich i mnoho včel a sršňů. Dobrý pozor též musíme dát na pesticidy, je lepší si nechat zajít chuť, jelikož mohou ohrozit také různý hmyz, ptáky, ale i domácí zvířata. Za bezpečné jsou považovány granule na bázi fosforečnanu železitého (např. Ferramol), který by kromě plzáků a jiných plžů neměl ublížit žádným jiným živočichům včetně například žížal. Granule se za deště jen tak nerozmočí a slimáky zahubí zaručeně. Ovšem tím nejlepším a nejosvědčenějším je prostě ruční sběr. Ideálně navečer po dešti, za sucha brzy ráno. A nebo si připravte past v podobě tu a tam ležícího prkna či desky. Stačí občas převrátit, slimáky posbírat a zase položit o kousek dál. Slimáky sbíráme do vědra a nyní záleží na tom, zda jste buddhista, ekolog a nebo obyčejný zahrádkář. Někdo je odnese někam hodně daleko do lesa (rychlost pohybu plzáka španělského je až 50 metrů za den), jiný zalije posbírané slimáky vroucí vodou (prý je to vůči nim nejšetrnější), ostatní si do kbelíku dají rovnou vodu studenou a slimáky postupně topí. Slimáci jsou též výborným doplňkem stravy pro kachny a jinou drůbež, někteří zahrádkáři chovají za tímto účelem takzvané indické běžce (kachny).A jelikož slimáci milují kompost, stačí mrtvé jedince na kompost umístit a posypat metaldehydem. Plže lákají mrtvoly vlastního druhu, metaldehyd však způsobí jejich dehydrataci a uhynutí. Obsažen je například v suchém jílu, který stačí rozmělnit, nadrtit. Velice účinná je však ještě jedna metoda, která se ale vyplatí pouze v případě velkého přemnožení slimáků v předchozí sezóně, načež lze předpokládat, že to v následujícím roce nebude lepší. Ta metoda se jmenuje parazitické hlístice (Phasmarhabditis hermaphrodita). Jde o cca 1 mm velkého parazita, který si slimáka najde, pronikne do něj jeho dýchacími otvory a uvnitř vyvrhne rychle se množící bakterii. A právě s pomocí této bakterie slimáka zahubí. Hlístice aplikujeme do zahrady postřikem na předem provlhčenou půdu. Na plochu 40 m2 potřebujeme cca 12 milionů hlístic, za které zaplatíme cca 450 korun (přípravek se jmenuje Nemaslug). Pokud však použijeme hlístice, nesmíme již aplikovat chemické přípravky. A kdy hlístice do zahrady dostat? Brzy na jaře, jelikož na dospělé slimáky již příliš neúčinkují, zaručeně však hubí mladé jedince.Hlístice přitom parazitují pouze na plžích a neohrožují prostředí na zahradě ani žádné jiné živé tvory. Nehubí tedy ani přirozené predátory plžů. Prodává se také takzvané krmítko na hudení slimáků. Jde o speciální nádobka, do které umístíte jakýkoli účinný chemický přípravek, aniž by se mohl dostat k rostlinám či domácím zvířatům. Je ale otázkou, co se stane, pokud ta pozřou otrávené plzáky. S chemií prostě opatrně.Přečtěte si další tipy jak zabít slimáky.Zdroj použitých fotografií: Shutterstock