Přehnaná a komplikovaná péče prostě nejsou synonymy krásy a křehkosti. Musíme si uvědomit, jak orchideje přežívají ve své domovině, tedy nikoli orchideje zemní (terestrické), které dokonce rostou i v naší přírodě, ale ty, co rostou především v tropech v korunách stromů. Tedy orchideje epifytické, pro něž je typické, že nemají v zemi kotvící kořeny, ale jenom kořeny vzdušné. Ty orchideje, které rostou ve své domovině především na kmenech a větvích stromů, aniž by na těchto dřevinách parazitovaly. Ve skutečnosti jsou to v podmínkách našich bytů velice nenáročné pokojové rostliny, které nás pravidelně odmění překrásnými květy, aniž bychom se jim museli příliš věnovat. Navíc tyto květy vydrží dlouhé týdny a jedno kvetení přechází v druhé. Vystačíme si vlastně jen s několika jednoduchými zásadami pěstování orchidejí. Čeleď Vstavačovité (Orchidaceae) neboli orchideje z řádu chřestotvaré (Asparagales) získala své jméno podle řeckého slova orchis (v překladu varle dle tvaru podzemních hlíz rodu vstavač (Orchis)). Jednoděložných rostlin této čeledi roste po světě více jak třicet tisíc druhů a jelikož se jednotlivé druhy a rody snadno kříží, není nikdo z nás schopen vlastnit všechny kultivary. Je jich cca sto tisíc a zdaleka nejde o konečnou hodnotu. Orchideje jsou křížené dál. Orchideje rostou doslova na všech kontinentech kromě Antarktidy. Najdeme je v tropech, subtropech i mírném klimatickém pásmu, kde v zimě mrzne. Hlavní podmínkou pěstování orchidejí je tedy znalost jejich zvyklostí.Většinu rodů čeledi vstavačovité najdeme růst nikoli na zemi, kotvené v půdě, nýbrž v korunách stromů, případně keřů. Přitom však nejde o rostliny parazitické, nýbrž epifytické (viz výše). Pro epifytické rostlinné druhy je příznačné, že přestože rostou na jiné rostlině, živiny si obstarají bez její pomoci. Hostitelskou rostlinu proto nevysávají, neparazitují na ni. Vzdušné kořeny orchidejí navíc potřebují i světlo, což musíme simulovat i v domácích podmínkách. Navíc se jejich vzdušné kořeny dovedou hodně tísnit, takže rostlinám určitě neprospěje příliš velká nádoba. Naopak je třeba, aby rostlina držela nahloučenými kořeny obsypanými substrátem v nádobě dostatečně pevně. Nejdůležitější je získat zdravé, vitální a krásné exempláře. Bohužel se nemůžete v tomto případě příliš spolehnout na obchodní řetězce a hobby markety. Může to vyjít, ale je to loterie. Nejlepší je nákup přímo od pěstitelů. Pravidelně se konají prodejní výstavy orchidejí, ale i dobrý zahradník vám řekne, z jakého zdroje jeho kousky pochází a zaručí se tím za ně. Na orchideje se u nás specializuje mnoho lidí, menších i větších pěstitelů, určitě se nemůže stát, že byste nepochodili. Stejně tak je klíčové pořízení nádoby, dobrý pěstitel vám samozřejmě orchidej prodá i s vhodnou nádobou. Je však možné nádobu třeba sladit s vybavením interiéru. Nemusí totiž být vyloženě průhledná, ale alespoň částečně průsvitná, což umožňuje i volbu barev nádob. Ty jsou nejčastěji plastové, ale mohou být i ze skla. A pozor, orchidejím se nejlépe daří v menších nádobách, kde se jejich kořeny dosti tísní. Když si od pěstitele nesete orchidej, je nejlepší si rovnou koupit i vhodný substrát, případně vám alespoň poradí, po jakém sáhnout. Speciální substrát pro orchideje je tvořen většími kousky hmot, například kůry jehličnanů, kokosových vláken, suchých kořenů, kamenů a perlitu, ale i mechu a rašeliny.. Díky složení může v substrátu kolovat vzduch a ke kořenům se také dostane světlo. Nemusí ho být mnoho, ale nějaké určitě ano. Navíc si substrát udrží vlhkost. A pozor, různé druhy orchidejí vyžadují odlišné složení substrátu, proto se skutečně vždy poraďte s pěstitelem, tedy prodejcem. Člověkem, který orchidejím rozumí. Od jiných si orchideje nekupujte. Jakmile vidíme, že substrát již není kvalitní, případně je ho málo, orchidej přesadíme do nového. Zároveň rostlině zkrátíme kořeny poté, co z nich substrát opatrně oklepeme. Nakonec kořeny zasuneme zpět do nádoby a substrátem opatrně obsypeme. Přesazování orchidejí není věda. Musíme si uvědomit, že se orchideje v podmínkách tropických deštných lesů jaksi perou o světlo, které mají rády stejně jako teplo. Čili daří se jim uchyceným na stromech na takových místech, kam sluníčko dostatečně prosvítá. Teplota vzduchu by měla být ideálně více jak 20 stupňů Celsia a nikdy by neměla klesnout pod 18 stupňů. Nejhorší jsou dlouhodobé časté výkyvy teplot. Když toto zajistíte a postavíte orchidej na vnitřní okenní parapet, nejlépe orientovaný na východ či západ, máte vyhráno. V zimě pak orchideje snesou i parapety orientované na jih. Vyloženě přímé sluneční záření po dlouhou dobu jim však nesvědčí. V domovských podmínkách jsou také vždy částečně přistíněné. Pro tropické deštné pralesy je typická vysoká vzdušná vlhkost, proto je třeba orchideje alespoň občas rosit. Nic nepokazíte ani tím, že budou stát na podmisce s kamínky naplněné vodou. Její odpařování jim jen prospěje. Pozor však, příliš vlhkosti může naopak způsobit různá houbová onemocnění. A zálivka? Někdo postaví orchideje jednou týdně na cca hodinu do nádoby s vodou. Substrát se tak dostatečně napije a pak týden postupně prosychá. Jiní se přiklání ke klasické zálivce, ale opatrné. V každém případě platí, že orchideje nesmí stát delší dobu ve vodě. Ostatně svými vzdušnými kořeny také dýchají a nejde o rostliny vodní. Kořeny by navíc začaly plesnivět. Orchideje vám budou kvést i bez hnojení. Čili pokud dodržíte vše ostatní, všechny výše popsané rady, hnojit vůbec nemusíte. Přestože jsou obchody plné speciálních hnojiv pro orchideje s lákavými obaly. Prostě a jednoduše, dopřejte svým orchidejím světlo a teplo, zvyšujte jim vzdušnou vlhkost a jednou týdně je postavte na hodinu do nádoby s vodou o pokojové teplotě. Tak je to jednoduché! Za vhodných podmínek dovedou orchideje kvést i 6 měsíců v roce, což je také hlavní důvod jejich ohromné pěstitelské obliby. Jedno kvetení vlastně přechází volně do dalšího. Kvetení navíc urychlíme, když vždy po odkvětu zaštípneme stonek nad třetím očkem. Obvykle to ale není třeba a rostliny znova kvetou i bez naší pomoci.Nejběžněji pěstované jsou u nás pro dlouhé kvetení druhy rodu Phalaenopsis, ale také Paphiopedilum, Cattleya, Dendrobium, Oncidium, Cymbidium, Coelogyne a Vanda. Bez znalosti nároků konkrétního rodu a druhu se neobejdeme. Výše popsaný obecný postup pěstování nemusí některým druhům orchidejí stačit, o těch zemních vůbec nemluvě. V jejich případě jsou odlišnosti zásadní. Dobrou zprávou je, že znalců orchidejí u nás najdeme mnoho, od zkušenějších laiků až po skutečné specialisty. Další možností je samozřejmě odborná či vědecko-populární literatura, jejíž nabídka je v případě orchidejí ohromná. Navíc jsou pravidelně pořádány výstavy a prodejní výstavy orchidejí, kde se dozvíte doslova vše. Zkušení pěstitelé se s vámi o své znalosti rádi podělí. O to pak víc, když si od nich nějaký pěkný kousek koupíte.Zdroj: zahradajakmabyt.cz, ireceptar.cz, drevostavitel.cz, wikipedia.org