Indický běžec je vzpřímené plemeno kachny domácí (Anas platyrhynchos f. Domestica), domestikovaného ptáka z řádu vrubozobých, který je chován po celém světě na maso, vejce a peří. Mezi kachnami řadíme indické běžce do skupiny takzvaných lehkých, nosných kachen. Samci jsou vyšší než samice a žijí déle. Více kusů musíme chovat proto, že tato zvířata žijí ve skupinách. A pozor, téměř vůbec nelétají, proto se nemusíme bát, že by tyto kachny opustily naši zahradu vzduchem. Určitě ale bude lepší pro jistotu přistřihávat křídla a mít vyšší oplocení, překážky tyto kachny přece jen překonávají snáze než slepice. Velmi oblíbení jsou indičtí běžci právě k predaci slimáků a plzáků v zahradách. Pozor však na stáří a původ pořizovaných jedinců. Pokud byste si koupili starší kachny, které jsou zvyklé na krmení granulemi, máte smůlu, slimáků se ani nedotknou. Pak vás čeká jen chov na vejce a maso. Indičtí běžci pochází jako plemeno z jihovýchodní Asie a jde dokonce o plemeno dosti staré. První zmínky o podobných kachnách najdeme na ostrově Jáva z období přibližně před tisícem let. Indický běžec navíc nebyl vyšlechtěn úmyslně, je následkem přirozeného křížení. V Knize o drůbeži z roku 1956 se dokonce uvádí, že v Malajsii byly vzpřímené kachny chovány déle jak 2 000 let. Do Evropy se pravděpodobně dostali indičtí běžci poprvé někdy v 16. století na lodi z Jávy, která doplula do Holandska. Původně tyto kachny a jejich vejce sloužily při plavbě jako potrava námořníků, několik kachen však do Holandska doplulo. A zde stopy nakonec také mizí. Do Evropy se tedy indičtí běžci dostali znova, konkrétně přes Anglii roku 1830. Následovaly další dovozy a širší oblíbenost těchto kachen mezi veřejností rostla. Na výstavě drůbeže se plemeno objevilo poprvé v roce 1876 a již šlo o kachny, které získaly v Anglii svůj typický vzhled v první polovině 19. století. Následným šlechtěním se ale vzhled kachen ještě měnil. Řekli jsme si, že indický běžec je plemenem kachny domácí. Pozor však, název kachna domácí bychom měli používat pouze pro plemena odvozená od kachny divoké (Anas platyrhynchos), nikoli pro pižmovky domácí (tzv. pižmové kachny, nesprávně čínské kachny), odvozené od pižmovky velké (Cairina moschata). Anglicky se indickým běžcům říká runner duck, německy Indische Laufente, rusky ????????? ?????. České slovo kachna se používá od středověku, vzniklo ze slovesa káchat. V Čechách je běžný tvar slova kachna, na Moravě a ve Slezsku kačena a ve Slezsku také kačka (polsky kaczka). V jižních Čechách se někde používá výraz lička. Samcům říkáme na většině našeho území kačer (na Slovácku káčer), na Horácku je doložen tvar kachák, v jižních Čechách ličák a na Znojemsku šmák. Tvary lička a ličák používají myslivci ve své mluvě pro kachnu divokou. Pro začátečníky není rozpoznání kachny a kačera indického běžce vůbec snadné. Záleží na věku samce a barevném rázu. Jednoznačně identifikovatelný je hlas, kachna (samice) se totiž na rozdíl od kačera projevuje typickým kvákáním. Kačer je tišší a vydává zvuky jako "rrr", "rárá" či "vššvšš". Když samec zaregistruje nebezpečí, varuje hlasem hejno, zatímco kachny se snaží být v tu chvíli nenápadné. Opačně se zvířata chovají při chycení, kačer je tichý, zatímco kachna volá o pomoc. Jednoznačným vzhledovým znakem jsou kačírky na ocasu, čili zahnutá pírka u kačerů. V zimě však kačírky nemusí být výrazné. U některých barevných rázů indického běžce poznáme kačera snadno, obzvláště u barevného rázu podobného divokým kachnám. U jiných barevných rázů může kačer mít žluto-zelený zobák, zatímco kachna žluto-hnědý. Ideální poměr jedinců pro zahradu je 1 samec a tři samice, při větším počtu jedinců je dobré poměr dodržet (2+6, 3+9, ...). Všechny kachny obou pohlaví tak budou nejspokojenější. Dále tyto kachny potřebují dostatečně velký prostor pro svůj pohyb a nejlépe i nějaký ten zahradní rybníček či okrasné jezírko. Na malém prostoru toto plemeno kachen vyloženě trpí, musí být stále v pohybu. Ohrazení zahrady je potřebné vyšší, potřebovat budete také noční úkryt před predátory (kachník), který se dá bezpečně zavřít. Hodit se bude jako suché zázemí i na zimu. Přístup k vodě není vyloženě nutný, stačí i jen hrnce s vodou na pití, indičtí běžci totiž netráví ve vodě mnoho času. Především běhají, přičemž si hledají potravu. Voda je pro ně dobrá především k jediné věci, ve vodě se totiž tyto kachny rády páří. Pokud tedy chcete malé kachničky, bazének svým indickým běžcům rozhodně dopřejte. Nádoby s vodou jsou pak vhodné všude po zahradě, protože indičtí běžci zapíjí každé polknuté sousto. Obecně přitom nejde o příliš dobré rodiče, své mladé kachna vysedí jen výjimečně, načež pak mladé ani nevodí. Bez uměle vyhřívané líhně s vhodně nastavenými podmínkami se proto mladých nedočkáte. Ročně snese jedna kachna 180 až 200 vajec, je tedy nasnadě využívat indické běžce raději k produkci vajec, než se pokoušet o mladé. A nakonec je upečeme a sníme. Vyhlášené chovy indických běžců najdeme v sousedním Německu, kde byl založen i známý chovatelský klub, stejně jako třeba v Anglii. Kvůli skupinovému chování se indičtí běžci používají také při výcviku ovčáckých psů jako náhrada za chovatelsky i prostorově náročnější ovce. I u nás najdeme webové stránky a chovy zaměřené na indické běžce.Zdroj: izahradkar.cz, Wikipedia, indickybezec.cz, laufenten-sv.de, runnerduck.net, ČESKÉSTAVBY.cz