Bramboříky (Cyclamen persicum) pochází ze Středozemí, Malé Asie a Íránu (dříve Persie). Proto mají v latinském názvu slovo persicum. Ale pozor, pochází z vysokohorských lokalit těchto jinak velmi teplých oblastí. Proto vyžadují větší chlad. Jestli chcete svůj brambořík (Cyclamen persicum) zaručeně zahubit, případně alespoň zajistit jeho rychlé odkvetení, přelévejte jej a ještě nejlépe přímo na hlízu. Také jej postavte do velmi teplé místnosti. Pokud pak uděláte ještě jednu chybu, totiž výběr rostliny v zahradnictví či květinářství, která zrovna není v dobré kondici, určitě vám váš brambořík nebude dělat radost. A určitě ne dlouho. Pokud ale uděláte všechno přesně opačně, váš brambořík se vám odvděčí dlouhým kvetením krásnými a hojnými květy. Ne náhodou se bramboříky dříve pěstovaly výhradně ve vnitřním prostoru špaletových oken, tedy mezi vnějšími a vnitřními okenními křídly (na středovém parapetu). Právě tam mívaly ideální podmínky. Především pak dostatek chladu. Bramboříky navíc nesnáší dobře teplotní šoky, proto je třeba tyto rostliny po koupi umístit vždy na chladnější místo, aby si přivykly. Klidně je zde necháme i více dní. Dobrým řešením je třeba světlá nevytápěná chodba. Ostatně na takovém stanovišti mohou zůstat nastálo. Nejvyšší teploty, jaké bramboříky snesou, jsou cca 16 oC. Ne že by nesnesly i vyšší, ale hodně rychle odkvetou. Třeba okno na sever orientovaného pokoje, ve kterém méně vytápíme (např. ložnice) je pro pěstování bramboříku ideální. O něco vyšší teploty pak snesou miniaturní kultivary bramboříků, takzvané minibramboříky. Bramboříky mají také rády čerstvý vzduch, tedy pravidelné větrání, ale ne zase průvan. Zároveň ocení dostatek světla, ale bez slunečního úpalu, zimní slunce bývá za jasného počasí velmi ostré. Zálivku váš brambořík ocení dostatečnou a pravidelnou, nikdy ale nesmíme zalévat na listy a hlízu. Ideální je zásadně spodní zálivka do misky. Při každé takové zálivce necháme rostlinu pořádně napít a po cca půl hodině až hodině zbylou vodu z misky vylijeme. Substrát by nikdy neměl bramboříku přeschnout, sám by začal rychle usychat. Stejně špatné je to však i v případě přemokření, kdy rostlina začne odehnívat od hlízy. Brambořík vyžaduje vyšší vzdušnou vlhkost, nesmíme ale rostlinu rosit. Voda by po ní totiž stekla na povrch zeminy a způsobila by hnilobu hlízy. Řešením je umístit květináč do větší misky (o dost většího průměru, než má spodní část květináče), kterou naplníme vodou a kamínky (kamínky musí být z části nad hladinou). Květináč s bramboříkem tak nestojí ve vodě a voda se postupně odpařuje, čímž se rostlině zvyšuje vlhkost vzduchu. Pouze při zálivce květináč položíme na půl hodiny až hodinu do misky pouze s vodou a pak zase vrátíme na misku s kamínky. Jednou za 14 dní přitom můžeme přidat do zálivkové vody ve vodě rozpustné hnojivo určené pro kvetoucí pokojové rostliny. Bramboříky jsou dokonce vhodné i k řezu. A vazba z květů této rostliny bude působit opravdu neobvykle. Malá kytice z bramboříku se stane skutečně originálním dárkem. A pokud jsou stonky podélně naříznuté, vydrží ve váze i tři týdny, v chladném pokoji pak ještě déle. Řezanými květy bramboříků lze také osadit vypichované misky, kdy si aranžér může pohrát s kombinací barev květů, třeba do různých obrazců. Jestli v obchodě uvidíte rostliny se svěšenými listy, nechte je jejich osudu. Mohou být napadené chorobou, například hlíza může hnít, případně jsou vyloženě nastydlé (byť jsou bramboříky chladnomilné, neznamená to, že snesou dlouhodobě nízké teploty, pokles teplot již pod deset stupňů Celsia může rostliny poškodit nenávratně). Důležité je také zabořit prst do substrátu a zjistit, zda není přeschlý, také z přeschnutí se tato rostlina bude vzpamatovávat jen těžko. Zásadně kupujeme jen rostliny s dobře vyvinutými a pevnými listy, navíc jen s několika rozvitými květy a vybarvenými poupaty. Taková rostlina nám brzy vykvete do plné krásy a za vhodné péče tak vydrží dlouho. I sebekrásnější a dlouho kvetoucí brambořík ale nakonec odkvete. Co s ním po odkvětu? Bramboříky potřebují po odkvětu odpočívat, neprochází ale typickým obdobím vegetačního klidu. Dobré je omezit zálivku a přihnojování, jakmile se přestanou tvořit nová květní poupata. O něco později, až rostliny přestanou zdobit poslední květy a začnou žloutnout listy (obvykle v dubnu), opatrně vykroutíme stonky, aby jejich zbytky nezůstaly na hlízách. Byly by vstupní branou různým chorobám. Takto necháme hlízy klidně v květináčích. Když pak bramboříky umístíme třeba v zahradě na konci května někam do stínu, začnou nám hlízy po pár týdnech obrážet. V tuto dobu je můžeme vyjmout, očistit a vysadit do nového substrátu určeného pro kvetoucí pokojové rostliny. A pozor, jednou třetinou musí být hlíza vždy nad povrchem substrátu. Jednou za 14 dní pak bramboříky přihnojujeme plným hnojivem a v září je přestěhujeme domů, ale na chladnější a světlé stanoviště. V takových podmínkách se začnou tvořit květní poupata. Byť jsou hlízy bramboříku jedovaté (glykosid cyclamin) a u lidí způsobuje jejich případné požití žaludeční křeče a silnou nevolnost, ve starém Egyptě přidávali prasatům tyto hlízy do krmiva, aby zvířata lépe trávila potravu a lépe přibírala na váze. Prasatům hlízy bramboříků problémy nečiní, navíc jim velmi chutnají.Zdroj: Petr Pojar, ČESKÉSTAVBY.cz
