Čím méně vhodných stanovišť bramboříky pro své pěstování dnes mají, tím více se od podzimu a hlavně před Vánoci prodávají. Výsledkem je však většinou rychlé odkvetení a vyhození. V teple dlouho nevydrží. Možná by proto bylo vhodnější se na bramboříky podívat trochu jinak, z jiného úhlu pohledu. Jednoduše jako na venkovní rostliny. Ne všechny by ale takové zacházení vydržely. Je třeba vybrat vhodný druh a odrůdu. Těžké to ale nebude, protože rod brambořík (Cyclamen) zahrnuje cca 20 základních druhů, které se používají při šlechtění nových kultivarů. A těch je mnoho, nespočet. Původní druhy bývají většinou méně vzhledné, jsou však odolnější vůči chorobám a jsou také méně náročné na prostředí a pěstování. Bramboříky rostou přirozeně v listnatých lesích podhorských oblastí Evropy, Malé Asie a Íránu. Největší počet druhů roste v Řecku a Turecku. Ve střední Evropě je včetně České republiky původním jediný druh, totiž brambořík nachový, dříve nazývaný evropský (Cyclamen purpurascens), případně ještě brambořík fatranský (Cyclamen fatrense), který je však někdy označován jen jako poddruh bramboříku nachového. Přirozený areál bramboříku nachového se rozkládá od Alp až na Balkánský poloostrov, na našem území je areál jeho výskytu na jižní a jihozápadní Moravě (oblast mezi řekami Oslavou a Rokytnou). V Čechách se přirozeně nikdy nevyskytoval. V přírodě bramboříky preferují stinná stanoviště a vlhkou, kyprou půdu v podrostu opadavých dřevin a keřů. Nesnesou časté sucho a dlouhodobé zamokření. Lidově se jim také říká alpské fialky. Ideální je do našich zahrad brambořík nachový (Cyclamen purpurascens nebo také Cyclamen europaeum), jediný druh rostoucí v přírodě na sever od Alp (alpská fialka). Běžně se u nás dají koupit jeho hlízy i hrnkové sazenice. Odolnější je také brambořík břečťanolistý (Cyclamen hederifolium) pocházející z listnatých lesů jižní Evropy, ovšem jeho přezimování u nás může být problematické, bez tepelného izolantu to zřejmě nepůjde. Paradoxně odolnější, i když původem z podobného prostředí, je brambořík jarní nebo též maličký (Cyclamen coum), přesto je ale jistější i tento druh na zimu zakrýt nějakou tepelnou izolací (listí, chvojí apod.). Pozor však, vykvétat může začít již na konci února a to je pak dobré tepelný zákryv rozhrnout, abychom si mohli začít užívat jeho květů. Brambořík nachový (Cyclamen purpurascens) přezimuje v našich podmínkách bez problémů. Kromě přirozeného výskytu na Moravě jej můžeme potkat i v Čechách, jde ale o porosty, které se zde rozšířily do přírody díky člověku. Pěstování tohoto druhu není náročné, je ale třeba se vyvarovat příliš slunnému stanovišti. Ideální je polostín pod opadavými listnáči (keři a stromy), případně u východní a severní strany domů. Půdu preferuje humózní, lehčí, podobnou zemině listnatých lesů. Potrpí si na vyšší obsah vápníku v půdě. Na exponovanějších stanovištích je ale třeba na zimu zakrýt například listím a navrch chvojím právě i brambořík nachový. Nejlépe působí ve větších skupinách, květů se v zahradě dočkáme od července do září. Brambořík břečťanolistý (Cyclamen hederifolium) roste planě v listnatých lesích jižní Evropy. Jeho přezimování proto nemusí být u nás snadné. V praxi se to dělá tak, že se hlízy vysazenné do hloubky cca 15 cm před zimou ještě zahrnou kompostem, listím a navrch chvojím, aby se listí nerozfoukalo. Kvete od konce léta a na podzim. Květy má spíše světlejší, bílé, růžové, ale prodávají se třeba i kultivary kvetoucí červenofialově. Brambořík jarní (Cyclamen coum) může vykvést již na konci února, pokud je tepleji. Kvést pak může na jaře po dosti dlouhou dobu. Vysoký je sice pouhých 10 až 15?cm, ale tvoří nádherné kvetoucí koberce. Ideální jsou pro něj stinnější stanoviště a pokud se mu v dané lokalitě opravdu daří, šíří se i semeny, stejně jako brambořík nachový. Jeho růžové a bílé květy jsou vidět již z dálky, musíme ale vysadit až 16 sazenic na každý metr čtvereční. Planě roste okolo Černého moře v Turecku, Bulharsku, na Krymu, ale též v severním Íránu a ve východním Středomoří. Při silnějších holomrazech a častém prudkém střídání teplot může vymrzat, proto je nezbytný zimní zákryv podobný jako u bramboříku břečťanolistého. Hlavním obdobím kvetení tohoto druhu je konec března a duben. Velice vhodný je do hajních partií a na skalky, proto je také častým sortimentem zahradnictví specializujících se na skalničky. Na jaře kvete i pouze tři centimetry vysoký brambořík malokvětý (Cyclamen parviflorum) s purpurovými květy. Skvěle vyniká na skalkách. Některé další bramboříky jsou uváděné jako samostatné druhy (Cyclamen abchasicum, C. Ibericum a C. Alpinum), nověji jsou však označovány za poddruhy a hybridy bramboříku jarního, případně jiných druhů. V dubnu rozkvétá brambořík vykrojený (Cyclamen repandum), který má z popisovaných druhů asi největší problémy se zimním chladem. Určitě je vhodnější nákup hrnkovaných sazenic, uchytí se snáze než hlízy, které se prodávají a vysazují na podzim. Jestliže už půda není zmrzlá, můžeme sazenice vysadit na jaře, do další zimy si v půdě vytvoří dostatek zásobních orgánů. Skvěle se zahradním bramboříkům daří v místech, kde prosperují sněženky. A vůbec není problém tyto rostliny kombinovat. Na jaře na rostliny svítí sluníčko a do léta, kdy jsou horka, se dřeviny olistí a poskytují kýžený stín. Pokud chcete vysazovat na podzim hlízy, zvolte hloubku 2 až 15 cm podle druhu. Hlízy pak zakryjte humózní půdou. Na jaře kvetoucí druhy a kultivary zatahují listy někdy v květnu, načež nesmíme plochu zalévat. Stejně tak na podzim nesmíme půdu kypřit, protože bychom poškodili vyvíjející se semenáčky. Opačně pak platí to samé pro druhy kvetoucí na konci léta a na podzim. Obecně platí, že veškeré druhy bramboříků je lepší v zahradách zakrývat na zimu tepelným izolantem. Při počtu sazenic na větších plochách může být jejich vymrznutí velmi nemilým zjištěním. A pozor, vyšší druhy a odrůdy bramboříků vám budou sloužit i jako velice pěkné květiny určené k řezu do vázy.Zdroj: autorský text – Petr Pojar, ČESKÉSTAVBY.cz, nkz.cz, Wikipedia, ireceptar.cz, novinky.cz
