Brazilský projekt Casa Jordao se rodil z přání klienta po nenáročné stavbě. Takové, která jej podle vlastních slov: „Napojí na zem i půdu.“ a umožní mu utužit rodinné vazby. Objekt o ploše 500 metrů čtverečních (je v tom započítaný i přístavek, terasa a vodní nádrž) se přitom nachází na okraji pozemku rozsáhlé zemědělské farmy v Monte Mor. Stavebně se pak architekti museli přidržet místních norem, které si například žádaly začlenění krytiny z pálené keramické tašky a sedlovou střechu. S tím ale majitel rozhodně problém neměl. Necítil potřebu vyčnívat z usedlého venkova, spíše do něj plynule zakotvit. Místní teplé klima podporovalo co nejjednodušší profil stavby. Takříkajíc áčkovou konstrukci střechy, pod kterými jsou skryty dvě stěny nosných zdí. Víc ani nebylo zapotřebí. Pochopitelně, že tenhle archetyp, trochu připomínající stodolu, byl dál rozvíjen. Z jednoduchých prostupů a otevřených částí stavby interiér expandoval do vnějšího prostoru teras a zahrady. Tak, aby obyvatelé mohli trávit nezanedbatelnou část své dovolené hezky venku. Vsazené provozní bloky pak oddělily kuchyň, několik ložnic a dětských pokojů, situovaných do zadní části. Skladba místností je přitom volná, a objekt vybavený skladnými multifunkčními prvky může ovlivnit (navýšit) svou ubytovací kapacitu, případně ji zase zkrouhnout. Třeba když obyvatelé zrovna nečekají návštěvu, a už několik dní usilovně prší. Klaustrofobický pocit tu přesto nezažijí: vzdušně vyvýšená a nad zdí kovovou konstrukcí vyzvednutá střecha má dostatečný přesah, takže uvnitř je pořád příjemně. Děje ve vnějším prostředí tedy zasahují do provozu domácnosti, ale jen minimálně. „Je to vlastně takové stanování pod pevnou střechou,“ připouští majitel. Zrovna tak se ale může Casa Jordao stát nedobytným hradem. Když rodina vyrazí z dovolené zpátky domů, výsuvné roletové stěny zajedou z betonového portálu obvodové zdi na své místo. Dojem tvrze a spouštění padacího mostu pak utužuje nefalšovaný hradní příkop, tedy vodní nádrže/kanálu, který obkružuje stavbu v rohové pozici ze dvou stran. Kromě toho, že se v širších a zahloubených dispozicích stává bazénem (obloženým černou břidlicí), funguje jako perfektní prvek podpory vlahého mikroklimatu. Odpařováním vody se totiž ochlazuje otevřená část domácnosti, a průvan pod jednolitou střechou klimatizuje celý prostor. Není to nákladné, nežádá si to energii navíc. Vodní zrcadlo také odrazem slunečních paprsků prosvětluje interiér. Po materiálové stránce si architekti skutečně vyhráli. O obklad stropů se postaraly lišty z dřeva tauari (Couratari tauari). Ano, normálně patří k chráněným druhům vlastním jen pralesům Brazílie, ale tady byl jeho původ certifikován. Jeho výhodou je vysoká odolnost vůči výkyvům tepla, kolísání gradientů vlhkosti a barevná stálost. Je pořádně tvrdé a neplesniví. Což se tu opravdu cení. Poměrně masivní a nepřehlédnutelnou součástí domu je kuchyně, zastavěná do monolitického bloku. Díky monochromatickému vybarvení vypadá celistvě, ale jsou v ní integrovány všechny podstatné části. Dveře jsou vyrobeny z neošetřeného dřeva, které bude postupně s léty šedivět do krásy. Stavba potěší příjemnou nenáročností konstrukce, důrazem na kvalitní materiály a otevřeností. Je to místo, kde může být rodina hezky pohromadě a sdílet společně zážitky. A o to přeci na dovolené jde. V Česku i v Brazílii.Materiály: FGMF ArquitetosFoto-kredit: Fran Parente