Začneme trochu jinak, porovnáním počtů deštivých dní. V Česku je ten hrubý průměr někde kolem 120 – 150. Jistě, v některých prosluněných oblastech je to jen kolem devadesátky, ale na horách zase klidně kolem 240 dní. Co z toho plyne? Že plánovat své bydlení pevněji mimo zastřešení prostor je u nás trochu hazardem. Protože každé ráno je o tom, jako byste si měli hodit mincí, zda zmoknete nebo ne. V Barceloně je to ale jiné. Těch v průměru deštivých do roka tu zaznamenají jen pětapadesát. A s tím už se dá trochu pracovat. Projekt architektů z Brákara Studio na tom propočtu pravděpodobnosti deště vlastně celý stojí. Protože v mnohem širší míře využívá výhod hned dvou teras, které rozlohu ne zrovna velkého „apartmánu“ sympaticky násobí. V krátkosti, mít bydlení v moderní barcelonské čtvrti L'Hospitalet, to je výhra. Jenže tomu pocitu výhry moc neprospívá, když toho prostoru k obývání je jen 55 metrů čtverečních. A vy do něj musíte vměstnat vše nezbytné k obývání, ale také ke kancelářské práci z domu. Ve dvou obyvatelích. To už pak metry nedostatkového prostoru tíží víc, než povznáší luxusní adresa. Kromě toho se architekti, spíš formálně, museli vypořádat i s dalšími nedostatky. Třeba tím, že před rekonstrukcí byly stěny obývacího pokoje vymalované tmavě modrou barvou – snad jako pomsta předchozího majitele – takže působily krajně nepřívětivě. Tomu moc nepomáhalo ani to, že kuchyň byla od zbytku denní části bytu oddělena velmi úzkým prostorem. K bytu – v realitce byl nabízen jako „penthouse“ – přináležely i dvě terasy, které ovšem předchozí majitelé využívali nanejvýš tak k sušení prádla. Noví majitelé a architekti to ale chtěli pojmout jinak, a právě od těch teras se odrazili k výšinám. Tím, že na ně přenesly ty místnosti bytu, které nepovažovali za zásadní, ušetřili spoustu prostoru uvnitř. Z jedné terasy se stala jídelna s obývákem, druhá posloužila jako pracovna v zahradě. Nábytkem jsou uzpůsobeny k tomu, že občas zapršet může – ale často se to neděje. Po těch pětapadesát deštivých dnů do roka ani jednomu ze dvou obyvatel nevadí, že musí jíst v kuchyni, u barového stolku. Kompenzuje jim to bohatství otevřeného prostoru a čerstvého povětří, které si jinak běžně dopřávají. Bydlení po rekonstrukčních zásazích vyniká přirozeným světlem ve všech nových místnostech. Nechybí vstupní hala, denní část s kuchyní v jedné místnosti, pracovna, ložnice, hygienické zázemí. A samozřejmě dvě terasy. Ta jedna je přitom laděna tak, aby mohla být více společenským prostorem, kam mohou zvát k posezení přátele. Druhá je idylickou relaxační zónou, doplněnou ještě o venkovní sprchu.Terasy, které zvyšují rozlohu užitné plochy o dalších 64 metrů čtverečních, tak bytu na luxusní adrese dodávají i náležitě luxusní vyznění.Zdroj: Brakara StudioFoto: Jordi Folch