Že jedna místnost v domě nebo bytě plynule navazuje na druhou, to je vcelku obvyklý standard každé domácnosti. Blízkost takového napojení má ale i své nevýhody. Hluk z dětského pokoje nás ruší v ložnici, děti naopak budí televize v obývacím pokoji. A kuchyň nikdy nebude opravdu jen chrámem vaření, když se tu a tam změní na dětskou hernu. Větší odstup místností tak docela dává funkční smysl a zvyšuje pohodu, kvalitu bydlení. Nicméně si jej z mnoha důvodů, kvůli celkové rozloze zastavěné plochy rodinného, spotřebě stavebního materiálu, nebo prostého provozu – vytápění - nemůžeme dovolit. Obyvatelé netradičně pojatého Ghent House to ale řešit nemuseli, protože k rozvržení plánu domu přistoupili dočista jinak. Předně, místa na stavební parcele měli dostatek. Jako zastavitelná plocha bylo definováno všech 31 hektarů jejich vlastního pozemku. Ano, patřilo jim celé údolí, kopec i stráň. Za druhé si pak nemuseli stěžovat na nedostatek peněz ve stavebním rozpočtu, což se každému nepoštěstí. A za třetí? Svůj rodinný dům se rozhodli z větší části skrýt pod zemí, čímž odstínili provozní neduhy „dlouhých“ napojení, koridorů chodeb mezi místnostmi. Stavba skrytá pod příkrovem půdy má totiž perfektní izolaci díky navršené zemině. Takže tepelné ztráty jsou tu minimální, vnější obálka je uzavřená. Naplno se tu projevil paradox, že ti – kdo na to mají – si mohou dovolit stavět levněji. A úsporněji, efektivněji i vůči životnímu prostředí šetrněji. Prostředky vázané k naplnění snu tu sehrály podstatnou roli, a na výsledku je to znát.Ghent House (i s bokem stojící garáží) nabízí užitnou plochu 478 metrů čtverečních, totiž nevychází spotřebou energií dráž, než sotva polovičně velká nadzemní stavba. Pozemek pro podzemní dům se nachází na okraji Catskill Mountains, malebného pohoří na severu USA. A architekti se návrhem projektu postarali o to, aby obyvatelé domu z té malebnosti a scenérií viděli co nejvíc. Každá místnost domácnosti má „svůj vlastní“ a osobitý výhled do krajiny. To proto, že každá místnost je samostatnou strukturou, oddělenou jednotkou, ostrůvkem vybíhajícím z podzemí na povrch, s celostěnými okny obrácenými v trochu jiném úhlu, než pokoje ostatní. Ghent House je tedy lineárním souborem staveb, napojených podzemními koridory, které je prostorově a koncepčně propojují. Pokoje jsou od sebe mírně nakloněny a zapuštěny do svahu, ale jsou součástí jednoho objektu.Nízký profil domu přitom minimalizuje dopad na krajinu, do jednotlivých místností-staveb rozložený dům je v ní skoro neznatelný. Přitom uvnitř nechybí nic, co by v klasickém rodinném domě mělo být. Jsou tu čtyři pokoje – ložnice, kuchyň, obývací pokoj, jídelna a nezbytné hygienické zázemí. Zahradou je pak celý venkovní prostor, který je, díky zasazení staveb pod horizont, mile netknutý a přírodní. Doplňuje je úprava chodníčků a cest, koupací biotop jezírka, včelí úly, pastviny. Svou rozlohou je Ghent House možná až zbytečně velký, ale nad zemí to patrné není. Dům si z krajiny nevzal víc, než nutně potřeboval. Jeho stopa v terénu je minimální, protože se kryje pod ním. Místnosti jsou přitom zařízeny velmi komfortně, elegantně, silně v duchu funkčního minimalismu. Jeví se být dokonale designově propracované, právě proto, že každá místnost tu stojí sama za sebe. Navíc tu skvěle funguje „matematika“ prostoru. Obvykle je vaše zahrada o tolik menší, o kolik větší je váš dům. Tady je ale pozemek zastavěný minimálně, těžiště bydlení leží mimo zrak, pod zemí.Materiály: Thomas Phifer and PartnersFoto-kredit: Scott Frances