Když to úplně obrátíme, začneme otázkou, jak něco takového vůbec mohlo vzniknout. Odpověď je pak složená z toho, že v Japonsku fungují trochu jiné předpisy, a na stavby ze dřeva tu hledí s o dost větší tolerancí. K doplnění odpovědi je také třeba zmínit i to, že majitelé/klienti nedisponovali zrovna velkým rozpočtem. Z jejich hlediska tedy celé tohle alternativní obydlí prostě vzniknout muselo, protože to ani jinak nešlo. Přesto jejich Double House může posloužit jako příklad bydlení, které se i přes nevyhovující tvar parcely, celkově malé rozměry pozemku a ještě menší rozpočet vydalo k naplnění snu o rodinném bydlení hodně odvážnou a kreativní cestou. A uspělo. Když říkáme malý pozemek, myslíme tím opravdu malý. Čtyřiasedmdesát metrů čtverečních. Že na tom dům nepostavíte? To ještě neznáte architekty ze studia W! Těm totiž k tomu hlavnímu stačilo jen osm metrů čtverečních. Na nich pak vyrostla dřevěná věž, která svými polovičními přesahy, mezipatry a „úkroky“ v jednotlivých etážích nabídla k bydlení prostor dvaapadesáti metrů čtverečních podlahové plochy. Že je to krkolomné, opravdu přesahující z patra do patra a komplikované? Vlastně jen zdánlivě. Chce to jen vědět, kde v téhle raketě co máte. V přízemí je pod přístupovými schůdky sklad, spíž. Na ni přirozeně hned u vstupu navazuje kuchyně a lehce vyvýšené tatami s jídelním stolem. Ve standardu japonské domácnosti je to docela normální. I schůdky, které slouží jako víceúčelový skladovací prostor. Do patra pak můžete do čajového salónku, na toaletu, do koupelny. Je tu dětská ložnice – tedy spíše ložnička – a loftové spaní pro rodiče. Na základě důkladného zkoumání tělesných rozměrů lidí a rozměrů jejich činností byl do budovy zabudován veškerý potřebný nábytek, aby se vytvořily různé úrovně a vše se zhušťovalo s mimořádnou účinností.Díky vertikálně uspořádané posloupnosti lze s nerovnými úrovněmi zacházet jako s nábytkem a zároveň jako s komunikačními trasami. Nahoru do prostoru pro spaní nahoře se dá vystoupat po lavicích, stolech, skříních, policích, pohovkách a umyvadlech. Namísto vytváření prostoru vznikla „věž“ na základě myšlenky skládání nábytku a následného šplhání po něm. Komu je těsno z představy chůze po zalomených schodech uvnitř, může to vzít venkem po točitém schodišti se zábradlím. Vede až k vrcholu, balkonu, který je rozhlednou. Je to stísněné? To ano. Ale své místo tu má vlastně každý. Rozvody jsou skutečně minimalizované na zastavěnou plochu, vytápění věže taky funguje hladce. Takže ve výsledku je to provozem velmi hospodárné bydlení. Laciné, ze dřeva. A protože se ušetřilo tady, mohlo se „hýřit“ přístavbou altánu. Ten po teplé letní měsíce slouží jako obývací prostor. Polo-venkovní jídelna, herna, pracovna, altán. Zkrátka podle chuti. A když je zima, tráví stejně všichni radši čas doma, v teple. Dohromady pak tyto dva nesourodé objekty, věž a altán, vytváří jeden dynamický domov.Zdroj: W ateliérFoto: Yurika Kono
