Odolnost lidského organismu (imunita) je schopnost se bránit vůči působení nepříznivých vnějších faktorů. A tuto funkci neplní jen vnitřní orgány, ale také kůže (vlastně největší orgán lidského těla) a sliznice. Pokožka je vlastně jednou z nejdůležitějších mechanických bariér působících proti virům, plísním, bakteriím a parazitům. Mazové, potní a slzné žlázy jsou navíc zodpovědné za vylučování kožního mazu, potu a slz, které pro změnu pomáhají odstraňovat mikroby a jiné patogeny z těla a podporují udržování správného pH pokožky. Pokožka pak úzce spolupracuje s celým lidským imunitním systémem, vlastně je jeho součástí. Jinak je imunitní systém tvořen lymfatickými cévami a uzlinami a buňkami cirkulujícími v krvi (monocyty, lymfocyty a makrofágy). Značná část těchto buněk se zaměřuje na produkci protilátek ničících patogeny. Při každém kontaktu s virem, bakterií nebo alergenem začne tělo produkovat další protilátky, dokud není infekce plně poražena. Lidské tělo si dokonce dovede zapamatovat patogeny, které na něj dříve zaútočily. Pokud se pak tyto patogeny pokusí znovu tělo infikovat, vypořádá se s nimi rychleji. Je vůči nim imunní. Každá následující intruze stejným patogenem je pak mírnější, zkracuje se doba trvání nemoci a zmírňuje se její průběh. Zde se můžeme dostat až k vakcínám, které jsou vždy jakýmsi tréninkem imunitního systému. Naše imunita však může být i přesto oslabena mnoha faktory, z nichž nejzásadnější je prostředí, ve kterém žijeme. Problematické je znečištěné ovzduší (smogu, výfukové plyny automobilů, prach, plísně apod.), suchý vzduch ve vytápěných nebo klimatizovaných místnostech, přehřátí nebo nachlazení těla, ale i chronický stres, přepracování, nedostatečná hygiena, nedostatek spánku, nedostatek fyzické aktivity, užívání stimulantů, nedostatek vitamínů a minerálů a nakonec i nezdravá strava. Při snížené imunitě se projevuje zvýšená náchylnost k infekcím, přičemž onemocnění bývají závažnější a jejich léčba obtížnější. Projevují se však také autoimunitní poruchy, chronická únava, nové druhy alergií, kožní léze a špatně se hojící kožní infekce, krevní poruchy nebo abnormality (např. anémie), vředy v ústech a další změny v dutině ústní (plynou z nedostatku vitamínů a minerálů), trávicí potíže (ztráta chuti k jídlu, průjmy a bolesti žaludku) a nakonec i opožděný vývoj dětí a kojenců. O potřebě posilovat imunitu se nejčastěji začíná hovořit na podzim v období chřipek a nachlazení. Imunitní systém mnoha lidí je přitom natolik oslaben, že se mohou potýkat s kašlem, chrapotem a rýmou po celý podzim a zimu. Pokud se však snažíme trávit celoročně hodně času venku, sportovat a správně jíst, jsme odolnější. A skutečně je zdravá a vyvážená strava na prvním místě. Především je třeba jíst dostatek zeleniny a dokonce i dostatek té zeleniny, která funguje jako přírodní antibiotika (česnek a cibule). Právě přírodní antibiotika jsou přitom pro posílení lidské imunity zásadní a právě mezi ně patří mnohé bylinky a koření. Nejenže byliny a koření zlepšují chuť pokrmů a jejich trávení. Vedle toho je třeba konzumovat zeleninu, která má další zdravotní aspekty (např. petržel, mrkev, celer, hlávkový salát, dýně, rajčata, papriky včetně chilli apod.). Pomůže také kvalitní odpočinek a spánek, stejně jako obyčejné otužování, nikdy však nesmí být spojeno s promrzáním a podchlazením, otužovat se musíme postupně. Otužování je důležité i pro zlepšení krevního a lymfatického oběhu, nejen pro lidskou imunitu jako celek. Začít můžeme například sprchováním střídavě teplou a studenou vodou. Nemá smysl rovnou skákat do ledové řeky, efekt by byl opačný. Nemluvě o tom, že by mohl být takový počin i dosti nebezpečný.Co se týká bylinek, je smutnou realitou, že Češi drží jedno z prvních míst v Evropě v množství užívaných doplňků imunity na obyvatele. Přitom však to nejúčinnější a zároveň nejbezpečnější najdeme v přírodě. Nikoli v lékárnách. Bylinářství je propojeno tisíciletou tradicí, kdy kromě léčby konkrétních chorob a jejich prevence hraje důležitou roli právě i posílení imunity. A pozor, imunitní systém musí dobře fungovat po celý rok. Nemá smysl hovořit o posílení imunity až na podzim. Jde o celoroční proces bez ohledu na roční dobu a počasí. Synteticky vyráběná antibiotika mají rychlý nástup, při nadměrném užívání však přestávají fungovat. Navíc obvykle zabírají jen na bakterie, nikoli na viry a plísně. Ničí přitom i bakterie, které jsou tělu naopak prospěšné, což může vést ke zdravotním komplikacím. Příliš časté užívání syntetických antibiotik vede v konečném důsledku k oslabení imunity a k takzvané antibiotické rezistenci. Dochází též k zatížení vnitřních orgánů, alergiím, přemnožení nežádoucích kvasinek a plísní v těle. Prostě jsou mnohem vhodnější v rozumné míře užívaná antibiotika přírodní. Ať již v podobě za syrova pojídaných rostlin a jejich částí anebo čajů, přidávání do pokrmů apod. Přírodní antibiotika zabírají proti bakteriím, virům, plísním a parazitům, posilují imunitu těla, neničí střevní mikroflóru a jsou tělem zpracována beze zbytku. I v případě přírodních antibiotik je však třeba brát ohled na dávkování. Třeba nadměrná konzumace šalvěje či zázvoru bude také škodit. Ostatně stejně jako nadměrná konzumace jakékoli drogy. Třeba šalvěj dovede při předávkovávání zlikvidovat střevní mikroflóru stejně jako antibiotika syntetická. K osvědčeným přírodním antibiotikům patří česnek (paličkový i medvědí), cibule (kuchyňská i sibiřská a jiné), zázvor, křen, chilli papričky (jinak se jim též říká kájenský pepř), pepř, kurkuma, ředkvička, lichořeřišnice, šalvěj, kalísie, třapatovka, skořice, tymián a mateřídouška, oregáno, tea tree, manuka apod. Ze živočišných produktů můžeme do této kategorie zařadit včelí med. Lichořeřišnice (Tropaeolum) čili kapucínka je vynikající prevencí i léčebným prostředkem při jakýchkoli bakteriálních infekcích včetně například angín a zánětů močových cest, konzumovat můžeme listy, stonky i květy. Lichořeřišnice chutná jako ředkvička a její pěstování je snadné, vlastně stačí vysít semínka, případně si v předjaří v teple rychlit sazenice. Roste jako z vody, obrůstá bohatě a bohatě i kvete, proto je dokonce i oblíbenou okrasnou květinou, která zakryje třeba nevzhledný plot. Její žluto oranžové až červené květy i jejich poupata můžeme sušit, zamrazit i nakládat do oleje, alkoholu, soli anebo sladkokyselého nálevu. Květy i listy lze konzumovat syrové třeba ve studených salátech, lze je i na jemno nasekat a posypat jimi chléb s máslem, tvarohem, sýrem či pomazánkou. Poživatelná a léčivá je celá rostlina. Dozdobit lze květy například vařené polévky, pečené či grilované maso, polévky atd. Šalvěj lékařská (Salvia officinalis) má především antiseptické účinky, dezinfikuje a podporuje rychlé hojení ran. Čaj ze šalvěje je výborný na kloktání, pomáhá při zánětech ústní dutiny, bolestech v krku, bolestech zubů a dásní. Zabírá při chrapotu a ztrátě hlasu. Listy šalvěje jsou též vynikající do koupelí, kde působí protizánětlivě a pomáhají čistit pleť. Zeleno-stříbřité a silně ochlupené listy šalvěje jsou také vynikajícím kořením například při přípravě vepřového masa. V zahradě šalvěj bez potíží přežije zimu, stačí ji před zimou či v předjaří seříznout, načež znova obroste a rok od roku bude větší. Pěstovat ji lze a využívat také přes zimu v květináči za oknem. Tymián obecný (Thymus vulgaris) a mateřídouška (Thymus) patří do čeledi hluchavkovité, podobně vypadají a mají i podobné léčivé účinky. Antibiotických schopností tymiánu si všimli již dávno Arabové, používali směs této byliny s olivovým olejem k čištění ran. Egypťané používali tymián při mumifikacích. Tymián je považován za jedno z vůbec nejsilnějších přírodních antibiotik. Působí dezinfekčně a antisepticky, antivirově, ničí plísně, bakterie a střevní parazity, zabírá dokonce i na Helicobakter pylori. Na lidský organismus působí hřejivě, navíc aktivuje duševní činnost. Účinný je i při průjmech, zánětech ústní dutiny a nosohltanu, potlačuje kašle a bronchitidy. Čaj se pije i kloktá při zánětech horních cest dýchacích. V podobě obkladů čistí pleť a zanícené rány. Pro tuzemskou mateřídoušku pak platí prakticky to samé co pro tymián. Na rozdíl od mateřídoušky, kterou uznáváme jako místní bylinu, je u nás tymián známý především jako koření. Přitom je od sebe není vůbec snadné na první pohled odlišit. Hlavní odlišnosti se týkají vzrůstu a doby kvetení. Pokud si tyto 2 bylinky vysadíte v zahradě vedle sebe, mateřídouška bude nízkého, plazivého vzrůstu, doroste výšky cca 10 cm, zatímco tymián může dorůst až 30 cm a tvoří rozložité keříky. Tymián začíná kvést v květnu a mateřídouška o měsíc později. A ještě v jednom najdeme zásadní rozdíl, v kuchyni mateřídouška tymián jakožto koření nenahradí. Stačí vyzkoušet. Lípa (Tilia), konkrétně lipový květ, obsahuje kromě jiného rutin, který se běžně používá v mnoha lécích proti nachlazení. Zároveň je antioxidantem prospěšným pro náš imunitní systém a horní cesty dýchací. Lipový nálev můžeme užívat profylakticky v podobě bylinných čajů na imunitu, ale i jako diaforetikum proti infekcím. Ne nadarmo se na vsích vysazovaly na každé návsi lípy a lidé pravidelně sbírali a sušili lipový květ. Na mnohé neduhy je lepší než kdejaká drahá medicína. Bez lipového čaje prostě nebylo dříve možné přežívat zimy. Smetánka (pampeliška) lékařská (Taraxacum officinale) je léčivá rostlina bohatá na vitamíny A, C, D a B, flavonoidy, třísloviny, inulin a karotenoidy. Má pozoruhodné protizánětlivé a antibakteriální vlastnosti a účinně posiluje přirozenou imunitu lidského organismu. Čistí tělo od toxinů a zkracuje dobu trvání infekcí. Pampeliška lékařská je v naší přírodě, zahradách a parcích doslova všudypřítomná stejně jako třeba další léčivý zázrak kopřiva dvoudomá (Urtica dioica), určitě to nebude náhoda. Třapatka nachová (Echinacea purpurea) pochází ze Severní Ameriky, kde roste podobně jako sukulent na suchých stráních. Ochotně se zabydlela i v našich zahradách jako okrasná květina, ovšem čím dál tím více lidí začalo objevovat její úžasné antibakteriální účinky. Kromě svých antibiotických účinků zvyšuje imunitu, odstraňuje lymfatické potíže a má také účinky protinádorové. Dokonce je prý snad i účinná při boji s HIV. Její antibakteriální aktivitu dokazují účinky vůči bakterii Streptococcus pyogenes, proti legionářské nemoci Legionella pneumophila a kvasinkám rodu Candida. Odvar z kořene této rostliny je výbornou prevencí před nachlazením a posiluje imunitu. Kalísie vonná (Callisia fragrans) je tropická léčivá bylina pocházející ze Střední a Jižní Ameriky. Pěstovat ji můžeme v interiéru a v sezóně letnit. Její účinné látky se shromažďují převážně v horizontálních výhonech, nejúčinnější jsou výhony s cca osmi kolénky, listy obsahují účinných látek méně. Kalísie vonná léčí alergie, revma, kardiovaskulární, oční, infekční a jiné choroby. Má také účinky antibiotické, protizánětlivé, tonizující a protisklerotické. Léčí záněty močového měchýře, hojí rány a popáleniny, při zánětech také harmonizuje plíce a žaludek. Listy můžeme v menší míře přidávat do salátů. Z výhonů s vysokým obsahem účinných látek se připravují tinktury a čaje. Česnek (Allium) a medvědí česnek (Allium ursinum) mají úžasné antibiotické vlastnosti. Například paličkový česnek pomohl v 18. století zastavit mor! Pro své antibiotické, antivirové a protiplísňové účinky je doslova legendární. Přitom pomáhá imunitnímu systému, snižuje pravděpodobnost onemocnění srdce a mozkové mrtvice. Obsahuje též značné množství vitamínů (především vitamínu C) a antioxidantů (cca 400 různých látek), které hubí bakterie a volné radikály v krvi. Užití česneku je prostě všestranné. Od bolestí uší, zánětů průdušek, chřipky a nachlazení až po plísně a dokonce i některé druhy rakoviny. Nejúčinnější je česnek čerstvý, proto se třeba i do česnekových polévek přidává až na talíř, kdy polévka začíná chladnout. Podobné účinky má přitom česnek paličkový (paličák i nepaličák) a česnek medvědí. Rozdíl je v tom, že v případě česneku paličkového konzumujeme zásadně stroužky cibulek, zatímco česnek medvědí konzumujeme postupně celý, nejprve mladou nať s listy a nakonec i cibulky. Cibule kuchyňská (Allium cepa) je příbuzná s paličkovým česnekem. Obsahuje silnou antibiotickou látku alicin a vedle ní řadu minerálů a vitamínů. Sirné sloučeniny cibule dezinfikují sliznice horních dýchacích cest při krájení, proto nás pálí oči a spouští se pláč, slzíme. Pokládání cibule na bolavá místa snižuje otoky, mírní bolest a snižujeme horečku. Cibule také působí příznivě na sliznice střev. Silné účinky mají i další druhy cibule, třeba cibule sibiřská. V jejím případě konzumujeme lodyhovité listy. Křen selský (Armoracia rusticana) rozpouští hleny v těle a výborně pomáhá s počínajícími infekcemi. Nejčastěji konzumujeme nastrouhané kořeny, přičemž je křen nedílnou součástí mnoha pochoutek. Obsahuje vitamíny, podporuje trávení i lidský metabolismus, uvolňuje nosní dutiny a horní cesty dýchací. Křen můžeme nastrouhat do salátů a pomazánek, neodmyslitelný je k ovaru, uzeninám a do gulášů. Pozor však, tepelnou úpravou a sterilizací ztrácí své účinky. Zředěnou křenovou šťávu můžeme používat i jako kloktadlo. Z hlediska zahradníků je křen plevelem, z hlediska botaniků bylinou, z hlediska lékařství léčivou rostlinou a z hlediska kulinářů nepostradatelnou pochutinou. Domácí zabijačka bez křenu k ovaru? Nemyslitelné! Zázvor lékařský (Zingiber officinale) konzumujeme v podobě nastrouhaných oddenků. Výborný je z něj především čaj, a když přidáme citrón a med, získáme životabudič. Tento čaj můžeme pít každý den, dokud se nezbavíme pocitu chladu, ovšem delší pravidelná konzumace zázvoru jak 2 až 3 týdny se nedoporučuje. Nastrouhaný oddenek zázvoru lze i šetrně nasušit. Rakytník řešetlákový (Hippophae rhamnoides) vyniká vysokým obsahem vitamínu C ve svých plodech podobně jako bez černý (Sambucus nigra) a růže šípková (Rosa canina) v podobě známých šípků. Vitamín C je důležitý pro ochranu buněk, podporuje vitalitu a zvyšuje odolnost lidského organismu. Bez černý má navíc účinky antipyretické a diuretické, má vysoký obsah flavonoidů (hlavně rutosidu), fenolových kyselin, tříslovin, triterpenů a minerálních solí. Podporuje též tvorbu proteinů zodpovědných za růst, množení a stimulaci imunitních buněk a posiluje jejich činnost. Bez černý prostě posiluje imunitu lidí zdravých i nemocných, jak květy, tak plody. Šípková růže je také zdrojem vitaminů E, K, B a P a provitaminu A. Posiluje přirozenou imunitu organismu a chrání imunitní a trávicí systém. Imunitní systém stimuluje také lékořice (Glycyrrhiza), žen šen (Panax) a ostropestřec mariánský (Silybum marianum), který detoxikuje organismus, především zlepšuje činnost jater. Pomáhá též černucha setá (Nigella sativa), které se říká černý kmín. V jejím případě jsou stejně jako je tomu u ostropestřce léčivá semena. Velmi zajímavou rostlinou je pro stimulaci imunitního systému i cist (Cistus), který navíc zastavuje rozvoj zánětů v těle. Nepomáhají však jen byliny, účinné jsou také některé houby, například shiitake, reishi, maitake, hlívy, lišky a jiné. A nakonec je dlužno říci, že tím výčet zdaleka nekončí.Zdroj: herbavis.cz, magu.co, wikipedia.org, herbarka.cz, vasebylinkarka.cz, novinky.cz
