Původně dvoupokojový byt, který prostorem ani světlem zrovna neoplýval, se nacházel v bytovém domě. Jeho stavba, vytvořená v 70. letech minulého století, se jednostranně opírala okny do ulice. Což ale znamenalo, že k oknům přivrácená místnost byla světlá, zatímco druhý pokoj za zdí byl odsouzen k tomu, aby byl „temnicí“. Svítit se v tom pokoji muselo i ve dne. Už tak rozlohou nedostatečný prostor k dennímu obývání se tak nepříjemně redukoval na polovinu. Co s tím? Architekti, kteří byli k tomuhle „případu“ přivoláni, měli jasno. Navrhli úpravu interiéru, která odrušila nadbytečné stěny, a ze dvou pokojů vytvořila jeden souvislý prostor. Počínali si dost radikálně, ale z té programové stísněnosti vytvořili cosi odvážného a otevřeného, co nově pojímá myšlenku moderního městského bydlení. Teď už sloučený jediný rozlehlý objem maximalizuje prostup světla a výhled z rozsáhlé prosklené fasády. Jak už tu ale padlo, třiačtyřicet metrů je spíš diagnóza, která bude vždy neoddiskutovatelným faktem a zátěží. Protože vedle prostoru denního tu musí existovat i ten noční, soukromý. A na něj bude místa vždy málo. Aby tedy bylo zachováno zdání soukromí (a aniž by byla ohrožena otevřenost), byly základní prvky, jako postel, úložné prostory, vstup a koupelna, diskrétně uspořádány podél zadní stěny v souvislém pásu. Který se, a to je to velké odhalení, skrývá za závěsy. Ty splývají od podlahy ke stropu. Proměnu z denního na noční režim, hranice mezi osobním a společenským prostorem, tu tedy vykresluje majitel pohybem závěsu. Není to kdovíjak originální, ale je to především funkční. Tento flexibilní přístup vytváří úroveň intimity a přizpůsobivosti díky měkkým, pohyblivým příčkám, které lze v okamžiku stáhnout. Vzhledem k tomu, že koupelna bez oken byla ukryta v zadní části bytu a odříznuta od přirozeného proudění vzduchu, museli architekti najít řešení. Odpovědí bylo pohledné křídlové okno v koupelně, které se otevírá do bytu a vytváří nečekané, ale elegantní spojení mezi soukromými a společenskými prostory. Které zve přirozené světlo a větrání hluboko do prostoru. Na třiačtyřiceti metrech byt předvádí osobitou studii prostorové efektivity, kde se stírá hranice mezi veřejným a soukromým, pevným a plynulým, a z mála se dělá hodně. Ve výsledku tak z neoptimálního vytváří dostatečné. Působivý prostor, který proměnil tradiční kompaktní půdorys v otevřené, experimentální bydlení.Zdroj: Minuit ArchitectesFoto: Minuit Architectes
