Pokud jste neprospali všechny hodiny fyziky, víte, že voda šibalsky mění svá skupenství. A při teplotě 0°C začíná přecházet v led. S vytvářením krystalové mřížky vznikajícího ledu se pak pojí zvětšování objemu tuhnoucí kapaliny, zhruba o 9 %. Barel naplněný až po okraj hektolitrem vody pak musí uchovat ve svém objemu 109 litrů látky, což pokud není nafukovací, pro něj obvykle dobře nedopadne. Prolomí se, roztrhne, rozlomí. Jak tomu předejít? Jednoduše tak, že přes zimu nebudete uchovávat vodu v barelech, sudech a nádržích tam, kde mrzne. Obvykle to znamená, že nádoby na uchovávání vody je třeba vyprázdnit a zazimovat. Jak na to? Dohromady to není žádná velká věda. Při posledním vydatném zalívání spotřebujete všechnu vodu ze zásob, do poslední kapičky. I drobná kalužina na dně sudu by mohla být problém. Ani ne tak kvůli ledu a námraze, ale kvůli hnití a mikrobiologickému rozkladu, který by se v takovém uzavřeném jezírku mohl rozjet naplno, až se zase oteplí. A třeba také kvůli korozi, nebo chemické degradaci. Takže vybírejte kbelíkem do prázdna, odsajte hadicí. Do sucha. Že už není co zalít? Naložte vody stromům, zvlhčete kompost a hnojiště. Tam se vody vejde dost. A dál? Větší kovové barely se pak otočí dnem vzhůru, rozměrné díže a nádrže se rovněž dají překlopit, u IBC kontejnerů a dalších vododržných celků otočíte kohout spodní výpusti. A samozřejmě, odstavíte přívod vody, propojovací součásti, třeba od okapu. Protože po prvním kroku – vypuštění vody – musí následovat další. Zajištění, že se žádná voda dovnitř nedostane. Uzavření poklopem, deklem či víkem, nebo přetažení plastovou fólií současně zabrání tomu, aby dovnitř nezapadlo nějaké neopatrné zvíře, nebo dovnitř nesesedalo listí, sníh. Další postup záleží na vašich možnostech. Za ideální se totiž považuje, když nádoby na zadržování vody postupně vyčistíte, vysušíte a přesunete do nezámrazných podmínek. Někam pod střechu. Proč, když jsou už bez vody? Jednoduše proto, že teploty pod nulou, mráz a sníh, se negativně propisují do jejich životnosti. Plasty, LDPE i tvrzené HDPE, se zdají být nezničitelné, ale zima s nimi umí pořádně zatočit. Činí je křehké, náchylné k poškození. Pod střechou na ně také nespadne ulomená zledovatělá větev, nezavalí je lavina sněhu ze střechy, neprobije je odlomený rampouch. Obyčejné sudy z PP (polypropylenu) jsou po jedné zimě na mraze k odpisu. Že bychom je tedy měly schovat smysl má, ale realita je většinou jiná. Když to vezmeme od konce: není místo k naskladnění, transport sudů ze zahrádkářské kolonie někam do garáže je logisticky přehnaně náročný. Navíc jsou některé nádoby na vodu extrémně těžké, máme je zastavěné a zaskládané. V tom případě je lepší s nimi moc nezápasit (abychom je zrovna tím překlápěním a manipulací zbytečně nepoškodili), a jen zajistit, aby přes zimu nedošly k úhoně. Přistavěnou stříškou, ohrádkou. Obalením lacinou tkaninou, starými hadry nebo ochrannou fólií. Ta je užitečná i proto, že nádoby na vodu chrání před UV zářením, dalším neviditelným nepřítelem, snižujícím životnost. U lehčích kousků se zase postaráme o to, aby je neodnesl velký vítr. Můžeme je třeba k něčemu přivázat. Jak důslední být při demontáži připojovacích součástí? Názory se různí: někdo u IBC kontejnerů vymontovává celý spodní ventil kohoutu. Jiní tak nečiní, aby jej někde nezaložili nebo nepoškodili. Navíc by přístupným otvorem dovnitř mohlo zalézt nějaké zvědavé zvíře, a zabydlet se uvnitř. Trocha péče navíc neuškodí dřevěným sudům – venkovní nátěr po impregnaci, a za antikorozní nátěr/nástřik budou rády nádrže kovové. Když to uděláte teď, budou se mít účinné látky čas vstřebat, a na jaro už bude zase čisto, bez chemie. A čištění? To je docela samostatná kapitola. Jako všechno náčiní, které nám celý rok dobře sloužilo, si rovněž nádoby na vodu údržbu zaslouží. Pokud by ale razantní čištění mělo být spojeno s tím, že můžeme sud, barel nebo nádrž poškodit, je možná lepší nechat to být. Protože čištění má obvykle jen dvě varianty: mechanickou a chemickou. První je jasná, a obvykle zahrnuje hrubý smeták nebo kartáč, kterými přístupný objem nádoby vydrhneme, očistíme a necháme proschnout. Odstraňujeme přitom zjevné nečistoty, většinou rez, usazeniny, plísně, hnilobu. Práci si můžeme hodně usnadnit s vysokotlakým vodním čističem, wapkou. Ale pozor na přílišný tlak, abyste „nevydřeli“ obal. S chemií je to ještě složitější.Pochopitelně, že na usazeniny vodního kamene zabere ocet, že zelené řasy zahubíte rozokem modré skalice (5-7 gramů na kubík vody) chlorovým čističem nebo bazénovou chemií. Ale – pak stejně musíte mrtvé zahubené řasy odstranit mechanickou cestou – a k tomu máte hezkých pár kbelíků chemicky znečištěné vody, kterou nemůžete použít na zálivku. Účinnější (ale o dost toxičtější) jsou pak nejrůznější profi-odmašťovače a čističe, uzpůsobené přímo k očistě IBC kontejnerů. V principu jsou ale určeny pro průmyslové čištění v závodech, kde je znečištěná voda jímána do speciálních odtokových nádrží. Doma byste teoreticky něco takového, jako nebezpečný odpad, správně neměli ani vypouštět do kanalizace. Můžete si pochopitelně na hloubkové čištění IBC pořídit speciální nástavec rotační střičky (což se vám asi u jednoho exempláře nevyplatí), ale úplně nejlepší samozřejmě je, když IBC čistit od nárostů řas nemusíte. Jde to, když řasám nevytvoříte podmínky pro růst. Nedopřejete jim světlo. Dosáhnout toho můžete tím, že si zvolíte IBC v černo-plastovém neprůsvitném provedení, nebo tím, že bílý natřete na černo. Tím populaci řas silně zredukujete, a ušetříte si dost práce později. Aby se řasy ani ve světlé nádrži později neuchytily, se dá zařídit tím, že do vody přidáte „štamprli“ dezinfekce nebo Sava. Takovou „šedou“ vodu pak můžete bez obav využívat v domácnosti ke splachování nebo praní prádla, ale na zahradu nesmí. Pro situace, kdy vodu uchováváme celoročně v nádržích uvnitř řekněme nevyhřívaných prostor: v nevytápěném sklepě, kůlně u domu nebo v garáži, kde ale (obvykle) nemrzne? I tady je lepší se vody předem zbavit. Když to nejde jinak, dá se doporučit pár kreativních postřehů. Je lepší nádoba kruhového průřezu, je třeba ji dobře zaizolovat (nikoliv ode dna, ale po stranách), prospívá velký objem vody a také nakloněná hladina. Všechny tyhle prvky snižují šanci na zamrznutí a tvorbu ledové krusty. Pokud ale udeří opravdu vydatné mrazy, dobře to nejspíš nedopadne. Pořád totiž platí, že velkoobjemové zahradní nádrže na vodu by měly jít do zimy prázdné, čisté, suché a zajištěné, uklizené ideálně tam, kde se jich mráz nedotkne.
