Mar del Plata je městem, kde by chtěl žít každý. Snad kromě těch, kteří tu už žijí. Ti, a je jich v širším okolí včetně předměstí 650 000, rozhodně nepopírají, že jejich sídlo je překrásné, nabízející spoustu pamětihodností, vyhlášené pláže a za městem i proslavené vinice. Jenže právě proto sem každý rok zamíří statisíce turistů z celé Jižní Ameriky a zbytku světa. A to je moment, kdy jinak úžasné a krásné město pro své obyvatele kouzlo mimořádnosti ztrácí. Jen v kapacitě ubytovacích zařízení se tu totiž sejde 440 000 výletníků, kteří oblehnou pláže a bary. Místní tehdy přemýšlí, kam se schovat, než to přejde. Projekt rodinného domu Casa Galicia je příběhem přesně takových obyvatel Mar del Plata, kteří letní sezónu raději stráví uzavřeni mimo svět turisty přesyceného centra. Je to obydlí, které je útočištěm, místem klidu a pohody. Klienti architektů si přáli takový dům, v němž mohou mezi vnější a vnitřní svět postavit hradbu, přes níž nepronikne hluk a ruch města. Současně se ale nechtěli odříct přírody. Alespoň v minimálním provedení zahrady, na níž by mohli trávit volný čas. Dům díle rozvádí motiv pasivní klimatizace, křížového provětrávání a zastínění. Mladý pár se dvěma dětmi (a dvěma auty) se potřeboval vejít do domu, usazeného na nepravidelné a mírně svahem limitované parcele. Návrh počítal se 147 metry čtverečními užitné plochy, a tím, že větší část rodinného života se přesune do patra, zatímco přízemí bude vymezeno zahradě o rozměrech 10x19 metrů. Dům, nabývající tvaru písmene L, ji obestupuje. Čelem do ulice se staví skutečnou „hradbou“ z betonu, vstupním portálem a vjezdem do garáže. Tuto nevlídnou a nepohostinnou tvář pak kompenzuje vnitřní otevřeností. Jejím ústředním rysem přitom je prosklená fasáda společenských místností, garantující kontakt mezi vnitřním a vnějším prostředím. Širší hranu objektu definují obslužné programy, technická místnost, garáže. A směrem na sever pak skladovací prostory, hygienické zázemí, prádelna. To už se ale objekt rozevírá směrem do dvora, k terase a „relaxačním prvkům“ v patře. Nechybí zde nezbytné quincho, prostor pro grilování, usazený na terase „nad zahradou“. Členění pokojů v patře zachovává rozdělení na soukromou a společenskou část, s tím, že kromě ložnice rodičů a domácí pracovny se náležité porce klidu dostává i dospívající dceři. Studuje, a potřebuje prostor na soustředění. Inspirativní výhledy odtud směřují ke svahu, zalesněnému úbočí džungle. Ze společenských místností, kuchyně-jídelny se pak vyhlíží do dvora a jeho zahrady. Plán domu působí na první pohled komplikovaně, ale v podstatě v sobě nese silnou „paměťovou“ stopu a umožňuje každému z obyvatel volit podvědomě ty nejkratší cesty do cíle. Místnosti se mohou zdát poněkud nahloučené, protože často nabývají podoby širších koridorů. Tlak nedostatečného prostoru v takových partiích snižují okna tažená do výšek patra. Stavebně je objekt řešen jako kombinovaný model, v němž přiznaný masiv beton vytváří nosnou strukturu (patrné je to zvláště na obráceném nosníku, vedeném přes celou čelní šířku pozemku), a cihelné stěny pak zajišťují výplň. Ze stropů místy vystupují profilované dřevěné vazníky, kotvící celý průběh střechy. Může se zdát, že Casa Galicia je v některých pokojích až příliš šerá, ale je to rys, který v úpalném slunci argentinského léta oceníte. Stejně jako ticho a klid od okolního města, zaplaveného turisty. Dům je hájemstvím rodiny, prostorem pro tvůrčí práci i relax.Materiály: LOI ArquitecturaFoto-kredit: Obralinda
