Pro černé “ovoce“ platí obecně dvě pravidla: buďto je nebývale zdravé a nebo nezvykle jedovaté. V případě temnoplodce jde naštěstí o první variantu, ostatně příbuzný (byť vzdáleně) rudých a též velmi zdravých jeřabin to dokládá již jen faktem, že musíme při sklizni předběhnout ptáky. Černé jeřabiny prostě musíme chránit stejně jako třeba třešně. Chutnají kdekomu z ptačí říše a pořádány jsou na ně doslova nálety, letecké manévry a přehlídky organizované s jediným cílem. Sezobat, sežrat. Určitě však něco ptactvu nebeskému nechte, ostatně sklizně bývají bohaté, jen to chce si přichvátnout, aby něco zbylo i na vás. Na konci léta je proto třeba zbystřit (od půlky srpna do konce září). Navíc je jeřáb černý i významnou rostlinou medonosnou, tedy v době květu. Jeřáb černý u nás roste i na okrajích lesů, nejen v parcích a zahradách, kde je ostatně v menšině. Odborníci přitom o této dřevině hovoří téměř jako o zachránci lidské civilizace. Černé malvičky totiž obsahují neuvěřitelnou hromadu pro lidské tělo důležitých látek. A právě těch látek, které nejvíce pomáhají v boji s civilizačními chorobami. Počínaje vysokým krevním tlakem a špatným cholesterol až po vysokou hladinu stresu a rakovinu. A co víc, kromě krásné tmavé barvy nabídnou tyto jeřabiny i příjemně výraznou chuť, byť trpkou. Opravdu extrémně vysoká kombinace jodu, draslíku, hořčíku a dalších látek (vápník, fosfor, antokyany a vitaminy včetně a především vitaminu C) zlepšuje funkce lidského metabolizmu i nervového systému. Dokonce jsou plody temnoplodce vynikající i pro dosažení emoční vyrovnanosti. Plody temnoplodce pomáhají s poškozenými cévami, antokyany mají silné protinádorové účinky a fungují i preventivně. U některých typů rakoviny (především u nádorových buněk napadajících trávicí trakt) mohou antokyany dokonce nádorové buňky ničit, zamezovat v jejich růstu a tvorbě tumorů, což je vědecky dokázáno. Sklizeň provádíme tak, že trsy (hrozny) malviček odstříháme zahradnickými nůžkami a při zpracovávání doma je dobré si vzít nějaké horší oblečení a gumové rukavice. Šťáva z bobulí nevratně barví oblečení a na pokožce se také udrží dlouho. Však to znáte třeba v případě borůvek. S plody zacházíme jemně, aby se nám nerozmačkaly, jinak ale vydrží dosti dlouho v čerstvém stavu (na chladném a suchém místě až 2 měsíce), antokyany totiž zamezují napadání plodů plísněmi a škůdci. Plody stačí nasypat do misky a jíst syrové, ovšem je třeba se smířit s trpkou chutí, kterou však později oceníte jako osvěživou. Kromě džemů, kompotů, šťáv, vína a likérů můžeme plody aronie také sušit například na plechu na topení a později přidávat do sypaných čajů, müsli, koláčů a jiných sladkostí. Pro jeřáb černý přitom stačí v zahradě najít slunné stanoviště, ovšem roste dobře a plodí i v polostínu pod většími stromy. A o víc se již starat nemusíte, jde o nezmara, který si se vším poradí sám. Pěstovat přitom můžeme keře i menší stromky, záleží na odrůdě. Je též třeba vědět, že stromy rychle stárnou a po čase nás proto čeká nová výsadba. Rod temnoplodec (Aronia) neboli aronie, případně černý jeřáb či jeřáb černý zahrnuje tři druhy opadavých keřů z čeledi růžovité, z nichž třetí je křížencem prvních dvou. Vzdáleně je příbuzný hrušním a jeřábům. Temnoplodec pochází ze Severní Ameriky (východ kontinentu), kde roste nejčastěji ve vlhkých lesích. V Evropě se začal pěstovat v roce 1700 a postupně se rozšířil i do přírody, kde však nepůsobí invazně. Historie pěstování této dřeviny dokonce hovoří i o neslavně známém ruském pokustónovi Ivanu Mičurinovi, po kterém se amatérským pěstitelským nezdarům začalo říkat mičurinství. Listy má aronie střídavé, jednoduché, celokrajné a s vroubkovanými okraji, na podzim září červenými a oranžovými odstíny. Květy jsou malé, s pěti okvětními a pěti kališními lístky, složené v chocholičnatých květenstvích. Plodem jsou malé malvice se svíravou tříslovitou příchutí. Obliba těchto plodů ptáky pak také “nese ovoce“, jelikož ptáci rozšiřují temnoplodec svým trusem dál. A to dokonce na značné vzdálenosti. Severoameričtí indiáni používali plody aronie k výrobě potravin, dnes však jde i o okrasné keře, což je ovšem škoda, nevyužít takový poklad v podobě náruče zdraví je doslova hřích. Nejvíce kultivarů bylo vypěstováno pro zahradní výsadby, ovšem najdeme i kultivary plodící větší ovoce, ze kterého se pak vyrábí džemy. Větší rozměry plodů usnadňují sklizeň. Plody je dokonce možné nechat na keřích či stromcích až do prvních mrazíků, přešlé mrazem ztratí něco ze své trpkosti. Jelikož však trpkou chuť způsobují právě ceněné antokyany, není důvod to dělat. Navíc by vám toho do mrazíků ptáci mnoho nenechali.Temnoplodce lze množit semeny, vegetativně pak kopčením a očkováním na hloh. To jsou právě zmínění stromovití jedinci, ale očkovanci jsou velice krátkověcí. Temnoplodec černoplodý (Aronia melanocarpa (Michx.) Elliott) a nebo též černý je menším keřem, obvykle dorůstá jen jednoho metru, vzácně až tří. Velice snadno se šíří kořenovými výhonky. Listy má menší (dlouhé max. 6 cm), jemně zubatě ochlupené a žláznaté na líci a na spodní straně holé. Květy bývají bílé, o průměru 1,5 cm a s holými kališními lístky. Černé plody mají průměr 6 až 9 mm a přes zimu nezůstávají na stromech, co na podzim nesklidíme a nebo nesezobou ptáci, to opadá. Temnoplodec planikolistý (Aronia arbutifolia (L.) Pers.) roste do výšky 2 až 4 metry, vzácně až 6 m. Listy má dlouhé 5 až 8 cm a zubatě ochlupené na vnitřní straně. Květy jsou bílé a nebo narůžovělé, mají 1 cm v průměru a jsou vybavené žláznatými kališními lístky. Plody jsou červené, v průměru mají 4 až 10 mm a v zimě zůstávají na stromech, jsou silně vonné. Temnoplodec třešňolistý (Aronia prunifolia (Marshall) Rehder) je křížencem obou výše zmíněných druhů. Listy má na spodní straně středně ochlupené a plody má vybarvené od barvy červené až po černou. Velké jsou v průměru 7 až 10 mm a přes zimu na keřích nevydrží.