Zdá se, že stejně jako české výsostně majetnické sklony velí obyvatelstvu našich luhů a hájů si pořizovat rodinné domy, nebo alespoň vlastnit byty, je nutné mít k novému rodinnému domu bazén. A kdo jej nemá, může jen závidět. Dochází i k takovým případům, kdy se sousedé rozhodnou za největšího vedra okupovat bazén v sousední zahradě, aniž by o tom majitelé věděli. Ti pak přijedou domů a nestačí se divit. Samozřejmě jsou z toho jen zbytečné mrzutosti, zlá krev a sousedská zášť. Sousedské vztahy jsou narušeny. Bazén je ale bazén a vedro vedrem. Nemít u svého domu bazén, to je skoro jako nemít druhý automobil. Jenže právě bazény představují rozmařilost, mrhání penězi i zdroji, včetně životního prostředí. Pestrost toho, v čem jsme světoví, je vlastně až neskutečná, malé národy se nutně potřebují nějak vyšvihnout. Ať už jde o počet exekucí na počet obyvatel, konzumaci piva i jiných alkoholických dobrot, houbaření, vybavení domácností elektronikou, chovem exotických zvířat a pěstováním exotického rostlinstva. S bazény je však potíž, předně zabírají na často příliš malých zahrádkách příliš mnoho místa, dále sem vlastně vůbec ani nepatří, natož jakési nízké skleníky, kterými bazény zakrýváme. Navíc spotřebují ohromné množství drahocenné vody i spoustu elektřiny, chemii polykají po kilogramech. Jaký to má vůbec smysl? Před rokem 1990 určitě ne. To znala naprostá většina populace uzavřené za drátěným plotem jen veřejné plovárny, rybníky, řeky a jezera. Kdyby někdo měl bazén, ze závisti by byl možná i zavražděn. V Rusku to šlo dokonce tak daleko, že si lidé schovávali záclony a do oken dávali noviny. Dokonce ještě dlouho po sametovce (tzv. sametové revoluci) na tom vůbec nebyl národ český až tak dobře, aby si mohl houfně pořizovat bazény. Jak je tedy možné, že dnes dominují každému leteckému snímku kdejakého předměstí? Vlastně těžko říct. Možná nám kdysi dodalo sebevědomí hokejové Nagano, možná vstup do NATO a EU. Určitě platí, že dosud většina Čechů vlastní především nemovitý majetek. A většinou jde právě o dům či byt, ve kterém bydlí. Zde by to jistý smysl dávalo. Bazén zvýší hodnotu nemovitosti. O tom žádná, jenže také vytáhne z kapes spoustu peněz a je vůbec otázkou, jestli se může V NĚČEM vyplatit. Poměry se začaly v Česku měnit krátce po roce 2000. To jsme překonali dosud nevídaný počet padesáti tisíc domácích bazénových instalací. V roce 2005, kdy jsme vstupovali do EU, to již bylo 100 000 instalací, v roce 2012 bylo možné napočítat 250 000 instalací a v roce 2017 již půl miliónu. Ano, čtete správně, nyní je nás necelých 11 miliónů a bazén vlastní každá čtvrtá a dokonce možná až třetí domácnost, která má k dispozici zahradu.Suma sumárum, země, kde je parita kupní síly až na 43. místě ve světě, máme nejvíce toho nejdražšího a zároveň nejzbytečnějšího i co se týká našeho klima. Přece jen od podzimu do jara může svůj bazén využívat málokdo. Nezbláznili jsme se? Otázka je o to závažnější, že počty bazénových instalací stále rostou. Samozřejmě to může také znamenat, že si někdo pořídí bazén nový místo starého, již nevyhovujícího. Ale stejně... Prostě a jednoduše jsme porazili Američany, Španěle, Francouze, Italy, Němce, prostě úplně všechny. A co víc, nejprodávanějšími modely jsou u nás bazény o rozměrech 6 krát 3 metry, které vyjdou s plnou výbavou, ale bez solární termiky, na cca 150 000 korun a více. Zajímavé též je, že bazény většinou vlastní rodiny, které tráví v létě spoustu času u moře, takže svůj bazén vlastně nepotřebují. V mnoha věcech nám však vlastnictví bazénů vůbec nepomáhá. Byť jich mají na hlavu v přímořských státech méně než my, můžeme se chlubit vyššími statistikami utonulých. Zřejmě rádi přeceňujeme své síly. To je však to nejmenší, alespoň ubude nějaký ten majitel zbytečného bazénu, když už nedovedl odhadnout plavecké schopnosti, jakých v něm nabyl. Jenže jsou zde i o dost závažnější čísla. Předně je sucho a bazény potřebují spoustu vody. Vody, kterou pak natolik dopujeme chemií, že se s ní už ani nedá zalévat zahrádka, leda tak umýt auto. A uvažujme dál. Průměrná spotřeba vody na obyvatele naší země a den činí 90 litrů, což je cca 360 litrů pro běžnou čtyřčlennou domácnost. Ovšem bazén průměrných rozměrů 6 krát 3 metry a hloubky okolo dvou metrů spotřebuje cca 25 000 litrů vody na jedno napuštění. A to je spotřeba vody čtyřčlennou rodinou za cca 2 měsíce. Napouštění bazénu je navíc prováděno jednorázově, prostě si v jednom dni koupíme 25 000 litrů vody. A když to udělá v konkrétní menší obci naráz několik desítek domácností, je problém na světě.Smutnou statistikou totiž je, že napuštění bazénu napadne tak nějak všechny naráz. Anebo téměř naráz. Navíc v době, kdy již začínáme pociťovat sucho a vody začíná být nedostatek. A teď ještě jedno neuvěřitelné číslo. V tuto dobu teče do českomoravských bazénů denně 13 300 000 000 litrů vody. Je sice pravda, že vodou dovedeme plýtvat i jinými zaručenými způsoby, ale jak se zdá, naše populace bude muset poznat opravdu velkou nouzi o vodu, aby si jí začala vážit. V době, kdy u nás nastává počasí na koupání, přestává pršet a začíná být horko a sucho. Jednoduše řečeno vysáváme vodní zdroje tak neuvěřitelným způsobem, že kolaps prostě musí přijít. A pak se nebudeme stačit divit. A vůbec nejde jen o bazény. Pokud nyní myslíte, že směřuji k modernímu zelenému politickému myšlení, zdaleka ne. Používám totiž právě to, čím se kdekdo z nás Čechů rád ohání, totiž zdravý selský rozum. Když bychom udělali celoroční průměr spotřeby vody, na bazény ještě zbývá. Potíž je však, kdy je pravidelně napouštíme a dopouštíme. Prostě a jednoduše každá další bazénová sezóna v konkrétní dobu fatálně zatíží vodovodní síť. Dešťovka a voda studniční se do bazénů nedoporučují, byla by složitá úprava vody na správné hodnoty, navíc jí však obvykle ani není dost. A když nastane doba vypouštění bazénů, pro změnu je enormně přetěžovaná kanalizace, jako za povodní. Vezmeme-li v úvahu, že právě výše zmíněných 25 000 litrů vody je množství, kterým bychom mohli celé léto zalévat běžnou zahrádku, je opravdu naše počínání docela nepochopitelné. Na podzim nejenže není bazénová voda k zálivce třeba, ale ani pro ni není vhodná pro obsah chemie. Stejně tak se tato voda nehodí k vaření, pití, prostě skoro k ničemu. Nemohou ji pít ani zvířata a hmyz. Dokonce by se zřejmě nelíbila při mytí ani našemu automobilu. Prostě zničená voda, ve které se z nějakého těžko pochopitelného důvodu pořád cachtáme jen my sami. A když vezmeme v úvahu, kolikrát si při svých koupelích i lokneme, není to zrovna pěkná představa... Připočteme-li koupací jezírka i obvykle řádově menší jezírka okrasná, má v sobě česká vodní mánie něco těžko uchopitelného. Však si v sezóně třeba zkuste sjet řeku na raftu. Masová záležitost podobně jako kdysi rekreační střediska ROH. Bude nám ještě v brzké době vůbec stačit voda? Jasně že bude, když už jsme v něčem první na planetě!Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, avcr.cz, nature.com, komunalniekologie.cz, nazeleno.cz, npr.org, novinky.cz