Skutečný začátek chataření můžeme podle Fialové datovat někam ke konci 19. století. Lidé se v té době začali ve velkém přesouvat do měst. Města se stávala centry průmyslové výroby a s tím v ruku v ruce samozřejmě přicházelo i horší životní prostředí, nepříjemný zápach, nedostatek přírody… a tak lidé začali alespoň ve volných dnech za přírodou utíkat.Tenkrát ale ještě nešlo o klasické chaty a chalupy jak je známe dnes. Útěk na venkov byl spíš výsadou bohatých. Místo chatiček u vody měly víkendové domy podobu rozlehlých vil, kde se to hemžilo služebnictvem. Oproti šlechtickým zámečkům vlastně žádná velká změna. První chatky, které si představíme dnes, u nás začaly podle Fialové vznikat v meziválečném období. Stále se jednalo spíš o výsadu bohatých. Kolem roku 1918 do české kultury začal současně s chatkama pronikat také trempink, který dal kořeny i dnešní podobě chatařství (přestože něco takového trempové neslyší příliš rádi). A lidé začali (mimo jiné díky vlivu westernových rodokapsů) stavět první chaty dnešní podoby. Největší rozmach zažilo chataření v období komunismu, především v 60. a 70. letech. Cestování do zahraničí bylo pro většinu lidí nedostupné. Chaty a chalupy byly alespoň malý únik ke svobodnému životu. Táborák, příroda, pohoda, houbaření a klid.A tyto potřeby v nás přetrvávají dodnes. Kolem nutlých let docházelo k pomalému útlumu chateření. Cestování se stalo finančně dostupné pro více lidí a moře nás lákalo přece jen o něco víc než chata na vesnici. Obrat přišel s pandemií Covidu, která nám jedinečné kouzlo chataření odpět připomněla. „Jedeme na chatu.” Jasné a srozumitelné sdělení. Ale jedete skutečně na chatu, nebo spíš na chalupu? Spousta lidí (často i samotných stavařů) mezi těmito termíny nerozlišuje, přitom se jedná o dvě naprosto odlišná stavení.Chata je jednodušší stavba čistě pro rekreační účely. Jedná se stavení, která najdeme v chatových osadách, podél řek, přehrad a dalších rekreačních oblastech. Většinou se jedná o jednoduchou, dřevěnou budovu, často se suchým záchodem a venkovní sprchou (to už dnes ale samozřejmě není pravidlem, v dnešní době se i chaty posouvají, aby odpovídali vyšším nárokům).Chalupa je oproti tomu menší venkovská usedlost často s dlouholetou historií, které sloužily často s přilehlým polem nebo zahradou ke každodennímu životu. Pandemie je už dnes jen nepříjemnou vzpomínkou, ale obliba chalup v nás přetrvává. Současná situace na trhu s nemovitostmi však lidem často neumožňuje pořízení vlastní víkendové nemovitosti, ale to nás v ničem nebrzdí.Chataření má dnes různou podobu. Velmi populární je tak zvaný glamping, který v sobě spojuje svobodu stanování se všemi výdobytky moderní doby. Lidé utíkají do kontejnerových chatiček uprostřed lesů a luk a velmi oblíbený je také pronájem chat a chalup, kterým se zabývá například server Interbohemia.cz.Víkendové, týdenní nebo třeba silvestrovské pronájmy chat umožňují útěk do přírody i lidem, kteří se nechtějí starat o vlastní nemovitost, nebo nechtějí svůj volný čas trávit jen v jedné lokalitě a preferují poznávání různých koutů republiky. Chataření je skutečně českou specialitou. Jinde v Evropě ani ve světě nenajdete tolik majitelů letních domů a domečků. Server Českovdatech.cz uvádí, že na 1000 obyvatel připadá 744 cest na vlastní chalupu ročně. V patách je nám snad jen Kypr s počtem 644 výletů a Finsko (563).Tak co. Už víte, kam o víkendu vyrazíte vy?
