Myšlenka chaosu se opírá o tvrzení, že malé změny v systému mohou způsobit velké fluktuace, neboli malá změna v počátečních podmínkách vede časem k velmi odlišnému výsledku. Jako příklad lze uvést teorii motýlích křídel (motýlí efekt), kdy mávnutí motýlích křídel vyvolá jen nepatrné změny v atmosféře, které ale v průběhu času mohou vést až k tak dramatickým změnám, jako je výskyt tornáda. Dokázat se to ale nedá. Chaos gardening je nový zahradnický trend, který je určen pro každého, kdo rád porušuje pravidla, stejně jako pro každého, kdo chce pomoci životnímu prostředí. Dokonce se hovoří o zahradničení s až šílenou neuspořádaností, zahradničení chaotickém. Tento přístup pramení ze samotné přírody, kde je vše neukázněné, každý živý organismus se snaží přežít a často i na úkor jiných. Běžně se také hovoří o přírodních zahradách, i v nich je však patrný určitý plán, záměr, nějaké uspořádání. Zatímco v chaotických zahradách spolu zdánlivě nic nesouvisí a vše roste doslova, jak se lidově říká, jako dříví v lese. Chaos gardening je vlastně přímá pozvánka do přírody, vzpoura proti kontrole a úhlednosti tradičního zahradničení. A stále více lidí to může vnímat jako vítaný krok k přirozenějšímu stylu zahradničení, ekologickému přístupu, který uznává nespoutaný vzhled krajiny. A základní princip? Nekontrolované šíření a míchání rostlinných druhů. Prostě je necháme, aby se svévolně šířily, vydobývaly si své místo na slunci, potlačovaly jiné a jinými byly potlačovány. Důležitým pravidlem pak je nebojovat s rostlinami plevelnými. Šok? Ne, celosvětový trend. Dokonce i v lidských megapolích nabývají při ozeleňování veřejných prostor plevele stále většího významu. Důkazem jsou například i poslední ročníky slavné zahradnické výstavy RHS Chelsea Flower Show, kde plevele slaví razantní nástup na výsluní. Proč? Jsou přirozené, šíří se rychle a vydrží nejvíc. Tato výstava doslova pobízí zahradníky, aby byli k plevelům tolerantnější. Nový trend chaosu v zahradách je vlastně přímou reakcí na ekologicky smýšlející lesnictví, zemědělství a parkové výsadby. Například Suzanne Simard svým výzkumem v Knepp v Západním Sussexu dokazuje, že rostliny fungují nejlépe, když jsou ponechány samy sobě. A naopak rostliny pěstované v izolaci s cílem maximálního výnosu jsou náchylnější vůči chorobám a škůdcům. Prvními vlaštovkami v tomto směru bylo například kombinování růží s jinými trvalkami nebo pěstování jedlých rostlin s doprovodnými rostlinami, často opět jedlými bylinkami. Výsledkem chaotického zahradničení pak dokonce mohou být i báječná překvapení. „Mámo, vůbec jsem netušil, že bodláky mohou v zahradě vypadat tak krásně. A víš co, už mi vůbec nevadí, že se nám tady vysemenil zrovna ostropestřec mariánský, vždyť je to neskutečně krásná rostlina. Navíc zdravá, nic lepšího na moje zničená játra než jeho titěrná semínka neexistuje.“ Chaos gardening vlastně ještě ani není všeobecně uznávaným termínem, tato terminologie se pouze snaží popsat výstižně uvolněnější přístup k zahradám a rostlinám v nich. Prostě jde o zahradničení, které nemá žádné formální plány pro pěstování rostlin. Však zauvažujte opačně. Proč vnímáme přírodu jako chaotickou, neuspořádanou, plnou nepořádku a naopak co nejdokonaleji udržované plochy jsou pro nás jakousi normou? Něčím zcela normálním? Nemělo by to být naopak? Zjednodušeně řečeno mladší zahrádkáři lépe a citlivěji reagují na probíhající ekologickou krizi, lépe chápou výzvy, kterým čelíme. Proč třeba v centrech měst vysazovat na závlahu a pletí náročné okrasné kompozice, když běžné plevele (např. kopřivy) přežijí bez jakékoli péče jakékoli výkyvy počasí? A pro místní mikroklima přinesou mnohem více? Chaos gardening lze dokonce nazvat i jakýmsi hnutím mladší generace zahradníků a zahrádkářů, kteří se snaží vymanit z formálnosti a tradičních postupů. Vnímají takový přístup jako inspirující, osvobozující. Vlastně se v chaotických zahradách děje to samé, jako když příroda ovládne nějaké opuštěné místo. I když se rozpadá dům, hromady suti jsou rychle kolonizovány rostlinstvem i živočišstvem. Proto také taková zahrada nepotřebuje dokonalou pergolu, ale kus napůl zřícené zdi, staré rezivějící nádoby, k sezení různé staré židle. Jelikož jsme však lidé, kteří mají tendenci dávat zpětně všemu přece jen nějaký řád, začaly vznikat různé teorie, jak chaotickou zahradu vytvořit. Ta první káže KOPÍROVAT PŘÍRODU, pak je zde princip učící využít veškeré zbytkové osivo, jaké máme, které promísíme s pískem a po zahradě nahodile vysejeme. Princip lze zjednodušeně nazvat PROMÍCHEJ A ROZSYP, jenže tento přístup už svádí k záměrnému vytváření směsí. Někteří zahradníci dokonce doporučují, abyste vyzkoušeli vysít cokoli a pozorovali, čemu se právě ve vaší zahradě daří nejlépe. Zároveň je ale třeba nebojovat s pleveli. Na teorie se vykašlete, chaos je prostě chaos. A kdo ví, třeba až motýl vzlétne z vašeho bodláčí a zamává křídly, někde na Floridě (nebo na jihu Moravy) pak za pár měsíců udeří tornádo. Jestli to ale způsobil právě váš motýl, pozorovaný fešák jménem babočka admirál, to se už nikdy nedozvíte. Lepší nevědět...Zdroj: AUTORSKÝ TEXT – Petr Pojar, ČESKÉSTAVBY.cz, houseandgarden.co.uk, Wikipedia, instagram.com/hearthnvine, www1.cuni.cz, rhs.org.uk/shows-events/rhs-chelsea-flower-show
