Přáním klienta, skutečného starousedlíka z ostrova Maui, bylo vzdálit se přeplněnému pobřeží, kterému dominují turistické resorty, a přiblížit se víc „krajině předků“. Jinými slovy, chtěl si vybudovat malou rodinnou chatičku. Tam, kde ještě před pár generacemi lidé z jeho kmene obdělávali kamenitá terasovitá políčka na úbočí vysokých hor. Jak se ukázalo, problém nebyl s přístupností, stavebními povoleními ani vlastnictvím takového pozemku, ale s divokou geologickou minulostí a hlavně přítomností onoho místa. Hora Haleakal, místními přezdívaná Dům Slunce, 3055 metrů vysoký masiv, je totiž pořád činnou sopkou. A ona romantickou zahrádku, dědictví předků, relativně nedávno převálcoval proud žhavého magmatu. Když ale máte sen, nedokáže vás zastavit ani sopka. Po poradě s architekty se proto klient rozhodl trochu víc uzpůsobit svůj záměr podmínkám v místě, a nechal si naprojektovat dvou-pavilonové rekreační bydlení, uprostřed lávového pole. Nutno dodat, že pro designéry to byla pořádná výzva: ne vždy se vám nabízí možnost navrhovat stavbu v lokalitě, kde se extrémně projevila síla nespoutaných živlů… a kde příroda, v podobě zatím odpočívajícího vulkánu, bude mít ještě dlouho poslední slovo? Vytvořené obydlí o celkové rozloze 22 m2 na to reaguje svou „pomíjivou“ povahou, respektive modulární povahou konstrukce, absencí pevných základů a snadnou demontáží. Pokud dá o svých explozivních a žhavých plánech Haleakal? vědět v dostatečném předstihu, oba pavilony bude možné včas rozmontovat a odsunout. A když ne? Pak dva pavilony chaty jednoduše zmizí. Což ale není nic nepřirozeného, jen projev vyšší vůle. Tento osobitý přístup pak podtrhuje další smýšlení majitele, který nemá záměr přetvářet pro účely stavby okolní krajinu, ale spíše s ní koexistovat. Je si vědom, že když se tu před 300 lety – kam paměť sahá - přelila láva poprvé, přinesla katastrofa s odstupem úrodnou půdu jeho kmeni. A že si ji před 70 lety vzala sopka zpátky? Tak to prostě na Havaji chodí. Proto se nesnaží vytvářet něco trvalého. Rekreační zázemí je tvořeno dvěma menšími pavilonovými stavbami. Obytným jednopokojovým boxem s ložnicí a druhým otevřenějším blokem, zastřešenou venkovní kuchyní s připojenou venkovní koupelnou. Dvě stavby představují dvě místnosti, zatímco zbytek pozemku lávového pole, prorůstajícího dnes zelení, je obývacím pokojem, dvorem i zahradou. Obytné stavbě se přezdívá mauka, tedy „kaňon ve vnitrozemí“. Je to příhodné, protože svým příjemným zástinem a vítaným chladem získává ložnice velmi intimní atmosféru. Nepůsobí ani trochu improvizovaně, její vybavení i obklady z načervenalého dřeva, galvanizovaná vnější plášť, jí dodávají velmi komfortní vyznění. Objekt kuchyně je nazýván mouka – „k moři obrácený“. Což plně postihuje jeho rozpoložení. Je kuchyňskou linkou a terasou současně, nabízí překrásný výhled na zátočiny, svahy zarostlé bujnou džunglí a siluety nedalekého ostrova Kahoolawe, pěkně z výšky. Právě takovým výhledem se mohli opájet předci současného majitele. Je to opravdu návrat k minulosti. Jiné úpravy jsou na parcele, zvrásněné krustou lávového pole, neznatelné. Stavby jsou umístěny kvůli vyrovnání na betonových patkách, ale jinak je členitá topografie bez zásahů. Balvany porůstající lišejníky, pionýrské traviny razící si cestu kořeny tvrdým povrchem, k tomu pár stromků mamane. Tak to tady vlastně vypadalo vždycky. A bude vypadat znovu, až se jednou bohové v Domu Slunce, nejvyšší sopce regionu, rozhodnou vzít si místním zapůjčenou půdu zase zpátky.Materiály: FLOAT Architectural Research and DesignFoto-kredit: Olivier Koning
