Nejvýraznějším prvkem v zahradě je novostavba rodinného domu, jehož půdorys je totožný s původním, již neexistujícím obytním stavením. Další architektonickou dominantou tohoto prostoru je stodola. V zahradě je několik stávajících zdí a zídek, které ji ohraničují a jasně vymezují jednotlivé části zahrady. Zahrada má své vlastní vnitřní členění, jenž je dáno původní funkcí jednotlivých ploch tvořících dnešní zahradu: Plocha za stodolou. Samostatný pruh pozemku, oddělený z obou stran vyššími zídkami. Původně sloužil tento pozemek jako chodník či spojovací cesta k okolním pozemkům. Podle požadavků investora bude sloužit jako užitková část zahrady. Vlastní plocha zahrady, která bude mít především okrasnou a rekreační funkci. Větší část pozemku má specifickou terénní modelaci danou množstvím zídek a změn provedených původními majiteli. Pozemek je svažitý od stodoly kolem rodinného domu až k spodní zídce oddělující zahradu od silnice. Největší výškový rozdíl je na dolní hraně rodinného domu, kde je v obou variantách umístěná skalka. Výškový rozdíl asi jeden metr překonává i zídka, ohraničující pětiúhelníkovou terasu mezi stodolou a vstupem. Vnitřní prostor okrasné zahrady byl tak už původními majiteli rozčleněn na tři výškově rozdílné terasy. Dnes je větší část plochy zatravněná a porostlá množstvím druhů jehličnatých dřevin. V zahradě se nacházejí i dřeviny, které budou zachovány a se kterými se počítá v návrhu zahradních úprav. Nejcennější jsou zachovalé porosty popínavých dřevin u hraničních zdí, které dodají nově vysázené zahradě atmosféru. Zbytek dřevin je ve špatném zdravotním stavu, nebo se svým charakterem růstu (případně umístěním) do návrhů nehodí. V původní zahradě je na poměrně malé ploše koncentrováno velké množství stavebně - architektonických prvků, jenž už předem určují ráz zahrady. Velice cenným stavebním prvkem, uplatněným v obou variantách, je studna se zajímavým vnitřním prostorem šachty. Zachované bude také kryté posezení u stodoly. Obě varianty návrhu zachovávají původní členění dané především zdmi, zídkami a zároveň uplatňují požadavky investora na použití vodního prvku a posezení s krbem v prostoru okrasné části. Keřová výsadba je v obou variantách situována po obvodu zahrady nebo bodově jako doplněk ve skalce a trvalkovému záhonu. Popínavky jsou zde použity ve větší míře, protože jsou schopny vytvořit na poměrně malém prostoru velkou hmotu a to především do výšky. Žádná zahrada se bez stromu neobejde a proto je v obou variantách několik menších stromů použito. U zdi domu budou umístěná dřevěná nebo kamenná koryta, osázená vhodnými druhy keřů a trvalek. Na rozhraní dolní a střední terasy zahrady je umístěná skalka, pro kterou jsou tady vhodné podmínky. Horní terasa u stodoly je v obou variantách koncipována jako venkovská předzahrádka. Dominantu zde budou tvořit vysoké trvalky v kombinaci s kvetoucími keři, opřené o klasický vysoký laťkový plot. Pro zjednodušení údržby prostoru u stodoly jsme navrhli trávník. Schéma této varianty je založeno na řadě protínajících se nebo samostatně vykreslených kruhů různého průměru. Kruhový námět je použit i v tvarování posezení s krbem, studny a dřevěných ploch kolem studny. Podél východní stěny okrasné části je ve třech kruhových jezírkách, propojených potůčkem, umístěn vodní prvek. Kruhová nádržka s vodou je posazena i naproti vstupu na pozemek. Do jejího středu jsme navrhli malou fontánku. Nejzajímavějším a nejpřitažlivějším místem zahrady by měl být prostor u studny. Ta bude řešena jako klasická kruhová studna, kolem které je dlažba zdůrazňující její kruhový charakter. V její těsné blízkosti je dřevěná plocha z palubovek vhodná pro posezení, z něhož bude krásný výhled na pramen, potůček a jezírko v jeho těsné blízkosti. Pramen a koryto budou spuštěny jenom při pobytu majitelů, jezírko by mělo fungovat celoročně. Vodní rostliny je nutno umístit především v spodním jezírku, případně v horních dvou. Kolem potůčku jsou navrženy rostliny snášející i vyschnutí. V této variantě je použita tzv. anglická dlažba. Je uplatněna nejen v celistvé ploše mezi vstupem, stodolou a posezením, ale také jako šlapáková cestička ohraničující kruhovou plochu trávníku, případně květinový záhon na dolní terase. Šlapáková cestička tak bude plnit několik funkcí: zabránění prorůstání trávníku do záhonu, zdůraznění kruhového charakteru trávníkové plochy a současně bude sloužit jako komunikační prvek. Základním prvkem je tady široký chodník u domu, který by mohl být v budoucnu zčásti zastřešen a měl by tak funkci verandy, stojící v těchto místech často u venkovských stavení. Tato varianta pak více imituje venkovskou zástavbu. Široký chodník před dome bude ale především velice pohodlnou spojnicí mezi jednotlivými části zahrady a současně z něho bude pěkný výhled na jednotlivé partie zahrady. Situování stavebních prvků v zahradě je obdobné jako v předešlé variantě, jenom jejich tvarosloví je formálnější, založené na hranatých, převážně pravoúhlých tvarech. Zajímavým prvkem použitým zde v spojitosti s vodní kaskádou je dřevený mostek. Šlapáky i dlažba by měly mít aspoň 50 % kolmých tvarů, aby tak podpořily charakter celé kompozice. Navrhovali bychom svěřit realizaci zpevněných ploch odborné firmě. Ta musí osadit celistvé zpevněné plochy ve vstupní části u domu a schody před začátkem realizace sadových úprav. Materiál na šlapáky by měl být součástí dodávky. Vlastní šlapáky budou osázeny až při realizaci zahradnickou firmou po urovnání terénu a to v jemných terénních modelacích. V dolní části zahrady souvisí i s holou stěnou rodinného domu bez oken, na které je připevněna vysoká treláž s popínavkou. Popínavka a záhonové keře jsou vyzdviženy nad původní terén a opřeny o suchou zídku zalomeného tvaru. Střední část je věnována především trávníkové ploše, která je lemována keřovými a trvalkovými záhony.
