Již v roce 1835 napsal Josef Jungmann definici mokřadu. Tvrdil, že jde o mokřinu, temeniště (pramen) a mokré místo. V dnešní době však má pojem mokřad širší a obsáhlejší význam. Hovoříme o ploše alespoň 100 m2 a s nepravidelným okrajem, která slouží k udržení vody v krajině, stejně jako podmínek pro živočichy a rostlinstvo, které jsou vhodné k jejich správnému vývoji. Jde o různé nivy řek a nebo jejich mrtvá ramena, podmáčené lužní louky, bažiny a rašeliniště, poldry a prameny či prameniště, rákosiny, ale i zatopené lomy, štěrkovny a pískovny, případně ostřicové louky. Pro mokřady je specifický výskyt organismů vyžadujících ke své existenci a prosperitě stálý účinek povrchové vody a nebo alespoň velmi vysoké hladiny podzemní vody. Mokřady obvykle tvoří přechod mezi suchozemským a vodním ekosystémem. V 70. letech 20. století začal pojem mokřad používat Dr. Jan Květa jako ekvivalent anglického slova wetland, výraz je však samozřejmě mnohem starší (viz Jungmann) a původně označoval mokré, nevysychající a nebo jen dočasně vysychající místo. A pojďme ještě dál, definice mokřadů byla stanovena pro účely takzvané Ramsarské úmluvy. Tato definice hovoří o území bažin, slatin, rašelinišť (vrchovišť) i území pokrytá vodou, přirozeně i uměle vytvořená, trvalá či dočasná, s vodou stojatou či tekoucí, sladkou, brakickou či slanou, včetně území s mořskou vodou, jejíž hloubka při odlivu nepřesahuje 6 metrů. Vedle mokřadů v užším slova smyslu zahrnuje také vodní plochy, například hluboká jezera. Toto opravdu široké pojetí mokřadů umožňuje mezinárodní ochranu biotopů a ekosystémů velkého rozsahu. Není ale vhodné pro vědecké účely, zde jsou vhodnější funkční definice (například definice používaná federální organizací U. S. Fish and Wildlife Service, podle ní je mokřad území na přechodu mezi suchozemskými a vodními systémy, kde leží vodní hladina obvykle mělce pod povrchem nebo při povrchu anebo mírně nad úrovní podkladu (dna či půdního povrchu)). Bažina (také močál, obecněji zamokřené území)Rašeliniště (místa, kde se tvoří rašelina)Vrchoviště (území s nepropustným podložím zásobené srážkami)Slatiniště (území zásobené podzemní vodou)Slanisko (mokřad s vyšším obsahem solí pocházející z mořské vody nebo z minerálních pramenů)Mangrovy (místa s brakickou vodou, kde se mísí mořská a sladká voda) Mokřady především představují přirozenou zásobárnu vody v krajině a mají značnou retenční schopnost v případě nadměrných srážek. Poskytují též vhodné podmínky pro existenci specifických mokřadních organismů a jsou přirozeným prostředím pro řadu rostlin a živočichů pro život v mokřadech přizpůsobených (viz výše). Vlastně jde o jedny z největších fondů genetické biodiverzity v krajině i na celé planetě, patří tedy mezi tři biotopy s největší biologickou aktivitou (hned po deštných pralesech a korálových útesech). Mokřady jsou proto považovány za vysoce cenné biotopy, bohužel se však jejich počet i rozloha stále zmenšují. U nás proto byla zahájena kampaň Naše mokřady, která má cíl vyhledávat a mapovat drobné mokřady, zajišťovat jejich praktickou ochranu a popularizovat problematiku. Ubývání mokřadů je totiž smutným trendem, dříve představovaly cca 6 % souše, ale na základě odhadů z přelomu 80. a 90. let 20. století jich přibližně polovina zmizela vybagrováním, zavezením zeminy, odvodněním, tvorbou příkopů a nebo znečištěním.Ochranu významných mokřadů na planetě pak řeší takzvaná Ramsarská úmluva, která byla vyhlášena v íránském městě Ramsar 2. února 1971. Česká republika přistoupila k této dohodě 1. ledna 1993 a na plnění závazků z ní plynoucích dohlíží Český ramsarský výbor. Jde o mokřady, které jsou chráněné v rámci Ramsarské úmluvy a proto jim též říkáme ramsarské mokřady:Šumavské slatěTřeboňské rybníkyNovozámecký a Břehyňský rybníkLednické rybníkyKrkonošská rašeliništěLitovelské PomoravíPoodříMokřady dolního PodyjíMokřady Liběchovky a PšovkyPodzemní PunkvaTřeboňská rašeliništěKrušnohorská rašeliništěRašeliniště JizeryPramenné vývěry a rašeliniště Slavkovského lesa Ochrana vod je komplexní činnost, která spočívá v ochraně množství a jakosti povrchových i podzemních vod v souladu s požadavky českého práva i práva EU. Základním právním předpisem Evropského parlamentu a Rady ustavujícím rámec pro činnost Společenství v oblasti vodní politiky členských států je směrnice 2000/60/ES z 23. října 2000. Ochranu vod, jejich využívání a práva k nim pak upravuje český zákon č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon). Některá jeho paragrafová ustanovení jsou upřesněna či rozvedena tzv. podzákonnými předpisy (nařízení vlády, vyhlášky). Ministerstvo životního prostředí společně s Ministerstvem zemědělství každoročně předkládá vládě Zprávu o stavu vodního hospodářství v České republice. V této zprávě je popisován a hodnocen stav jakosti a množství povrchových a podzemních vod i související legislativní, ekonomické, výzkumné a integrační aktivity.Zdroj: wikipedie.org, magazinzahrada.cz, zakonyprolidi.cz