Život cibulovin je v zimě vlastně zcela utajený. Liší se však u jednotlivých druhů a rodů cibulovin vegetační cyklus, jeho doba. U všech ale končí předchozí období začátkem toho nového. A to samé platí i pro rostliny hlíznaté. Oproti cibulovinám začíná většina ostatních trvalek své vegetační období viditelnými změnami na svých nadzemních částech. U cibulovin však dochází k prvním změnám pod zemí.Pro cibuloviny platí, že výsadbou cibulí ukončíme období klidu. Stačí je vysadit do správné hloubky! Poté můžeme záhon zalít, nikdy však nesmíme hnojit anorganickými hnojivy pod cibule. Spálily by se kořeny cibulí a zničily zásobní látky v cibulích. Na podzim či na jaře vysazujeme pouze zdravé cibule s čistými slupkami, pevné a bez skvrn. Pokud se rostliny přihlásí k životu ještě před výsadbou cibulí (začnou rašit), není to vůbec na škodu. Nesmíme však při výsadbě poškodit narašené výhony. V cibulích začnou v půdě probíhat změny vývojové, nikoli genetické, ty nejsou možné. Nově vzniklé cibule si tedy uchovávají vlastnosti mateřských rostlin. Pokud dojde ke změně barvy květů a jiným změnám ve vzhledu rostlin, je to většinou dáno virovou infekcí. V půdě přezimující cibuloviny se přihlásí k období vegetačního klidu tím, že zaniknou jejich nadzemní části, ale pod zemí i kořeny, prostě zůstanou „jen“ cibule. Ovšem po celou dobu vegetačního klidu je pro tyto cibule typický „bouřlivý neklid.“ 2 až 3 měsíce probíhají v cibulích bouřlivé proměny biologického a morfologického charakteru. A již nyní se vyvíjí tvar budoucích rostlin. Některé druhy cibulovin mají v cibulích dokonce ještě před podzimní výsadbou vytvořené veškeré budoucí orgány rostlin. Například hyacinty jsou zkompletovány již půl roku před začátkem vegetačního období. Důležitý je také zkrácený stonek, který tvoří spodní část cibule, takzvané podpučí. Podpučí je ztvrdlé, korkovité a má po obvodu kořenový věnec. Právě v podpučí se vytváří základy kořenu, bez kterého nemůže rostlina prosperovat. Při výsadbě je pak samozřejmostí, že podpučí musí směřovat dolů! Sice nám vyraší i rostliny s opačně vysazenými cibulemi, ale budou slabé, případně dokonce vůbec nepokvetou. A pokud podpučí poškodíte, nové si již rostlina nedovede vytvořit.Na začátku vegetačního období rostliny zásadně nepřihnojujeme, stejně jako nevysazujeme cibule do pohnojené půdy. Všechny potřebné zásobní látky si rostliny nesou právě v cibulích. V žádném případě se v době vegetačního klidu též nesnažíme s cibulemi jakkoli manipulovat! Poškození cibulí je vysoce pravděpodobné! Nemusíme se ani před výsadbou jakkoli zajímat o staré kořeny, těch se rostliny zbaví zcela bezpečně bez naší pomoci, načež si na podpučí vytvoří hustý věnec kořenů nových! Čím však můžeme cibulím pomoci, to je voda. Při svém zakořeňování totiž vyžadují její dostatek! Bez ohledu na husté mlhy, rosu a podzimní deště, záhony pro jistotu ještě zalijeme, obzvláště ty u zděných stěn, kam se při srážkách nedostane tolik vody! Na druhou stranu však cibule nesnáší půdy těžké, přemokřené. Do „mokřadů“ prostě cibuloviny nepatří. Závlahu provádíme pouze za dní, kdy nemrzne. Další vydatné zálivky cibuloviny vyžadují v době, kdy začnou tvořit své nadzemní orgány, tedy v předjaří a na jaře (podle druhu). Bohužel musíme přes zimu počítat se škodami na cibulích, které způsobí hlodavci. Pro vysoký obsah zásobních látek jsou cibule chutným, šťavnatým soustem. Je proto vhodné opatřit záhony s cibulovinami jedovatou návnadou, pozor ale na domácí zvířata.Zdroj: ČESKÉSTAVBY.cz, shutterstock.com
