Čerstvá výmalba pěkně voní a dezinfikuje stěny, snižuje prašnost v místnostech a pěkně vypadá. Dělá interiér útulnějším a působí příznivě na naši psychiku. Někomu přitom vyhovuje čistá bílá barva, která interiér nejlépe prosvětluje, jiný zase sáhne po jemných odstínech a někdo si vybere pastelové barvy. Lze kombinovat barevnost jednotlivých stěn, lze na stěně vytvořit barevný pruh, motivy, ale i obraz. Můžeme si pořídit konkrétní barvy a odstíny a nebo si můžeme nechat barvu namíchat. Vhodná doba pro malováníVhodná doba pro malování. Vymalovat interiér můžeme prakticky celoročně, dokonce i v zimě. Stačí dostatečně topit a větrat a zdi vysychají velmi rychle, pokud je venku slunné počasí a mrzne (vzduch je suchý). Akorát se vyhneme deštivým dnům, kdy je venkovní vzduch velice vlhký. Čili mimo zimní období malujeme za teplejšího a slunného počasí.Nejdůležitější je správně odhadnout časovou náročnost výmalby svépomocí. Určitě si výmalbu bytu, její přípravu a úklid naplánujte na volné dny, třeba víkend, který si případně prodlužte dnem či dvěma dny dovolené. Vhodné je též vymalování bytu provádět po místnostech. Například v sobotu jednu včetně přípravy, zakrytí nábytku a podlahy a úklidu, v neděli druhou. A třetí třeba až za týden či 14 dní. Radikální vymalování celého bytu naráz skutečně zabere příliš mnoho času a spolyká spoustu energie. Jak často malovat?Jednou za 4 či 5 let? Každé dva roky? Nebo ještě častěji? Představte si, že podlahy, parapety, nábytek a jiné předměty v interiéru uklízíte – zbavujete prachu, mastnoty a jiných nečistot v podstatě neustále. A co stěny místností? Proč se dávají za pracovní desku kuchyňské linky a sporák keramické či jiné obklady? Proč obkládáme koupelny a toalety? Protože je pak snadno pravidelně setřeme hadrem s čistícím přípravkem. A pokud nátěr, pak na více exponovaná místa používáme barvy omyvatelné. Ze stejného důvody a potřeby se obkládají i celé budovy zvenčí. A proč by pak měly dostat stěny novou „koupel“ jen jednou za 5 let či déle? A to vůbec nehovoříme o tom, že je pro naši psychiku příjemné změnit prostředí. Ale kvůli starým malbám na zdech se přece nemusíme rovnou stěhovat. Byt může vypadat jako nový velmi rychle.Co budeme k malování potřebovat?Pokud si doma malujete sami pravidelně, zřejmě některé nářadí, potřeby a prostředky již jen dokoupíte. Určitě ale budete vždy pořizovat barvy a penetraci. V opačném případě budete potřebovat vše pořídit, čili z prodejny malířských potřeb si odnesete kromě barev a penetračního prostředku v dostatečném množství i štětku, štětce a válečky, polštářky a stříkací pistoli, zakrývací fólie a maskovací pásky (na ochranu nábytku apod.), štafle, hadry, malířskou škrabku, bílou sádru (pozor na šedou, těžko se překrývá), ocelové hladítko, špachtle, brusný papír, odstraňovač skvrn (např. od dehtu - pokud někde jsou) a mazlavé mýdlo - obzvláště stěny bytů kuřáků bývá třeba nejprve omýt, ovšem tímto mýdlem odstraníme i mastnotu v kuchyni. A pozor – při malování nikdy nekombinujeme dvě nebo více technik malby v jedné místnosti (s výjimkou ploch třeba za radiátory). Každý nástroj zanechá na stěně odlišnou stopu a povrch je pak nejednotný. Výjimku představují speciální techniky, kterými chceme ozvláštnit jednu stěnu či její část. Malířské nářadíIdeální je pokrývat stěny barvou pomocí válečku. Ovšem výběr nářadí musíme přizpůsobit povrchu stěn a druhu barvy, se kterou budeme pracovat. I malířská štětka je stále oblíbeným nástrojem a musíme se s ní naučit pracovat stejně jako s válečkem, ovšem po válečku nám obzvláště u prvních pokusů o svépomocnou výmalbu nezůstanou na stěnách takzvaní „kocouři“ - tahy štětkou. Kromě klasické štětky budeme potřebovat i malý štětec a takzvaný zároháč, kterým se dostaneme třeba za radiátory. Štětky i štětce se vyrábí v různých velikostech, tvarech (ploché, kulaté, oválné, zárohové) a s různě dlouhými štětinami (přírodními či umělými), přičemž za nejkvalitnější jsou považovány štětce z prasečích štětin. Ovšem pro vodou ředitelné barvy jsou nejvhodnější štětce s umělými vlákny.Válečky jsou vhodné pro práci na větších plochách bez členění a nejsou příliš vhodné pro disperzní barvy. Válečky jsou různě široké (od cca 4 do 60 cm) a liší se i druhem potahu (jehněčí či syntetický - polyester, polyakryl, polyamid). Rozhodující je při výběru vždy délka vláken - čím hladší je malovaný povrch, tím kratší potřebujeme vlákna. Respektive čím jemnější je povrch válečku, tím hladší bude povrch malby. K nátěrům špatně dostupných míst se používají speciálně tvarované válečky. Nabízené jsou takzvané sety, které obsahují váleček s nástavcem, případně i s teleskopickou násadou, nádobu na barvu a otírací mřížku. Nabízené jsou též velmi praktické válečky, u kterých se barva nasává do rukojeti, ze které je pístem dávkována ven. Polštářky jsou mnohými řemeslníky považovány za nejčistější způsob malování. Jde o jakýsi kompromis mezi štětkou a válečkem. Polštářky (houbičky) jsou ploché a obdélníkové a na povrchu mají jemná vlákna. Výborné jsou na práce kolem hran a v rozích. Ideální jsou však také na velké plochy.Stříkací pistole velmi usnadní a zrychlí malířské práce, o to víc ale musíme být důslední při zakrývání oken dveří, podlahy, obkladů a nábytku. Spoušť za sebou zanechává stříkací pistole značnou. Z tohoto důvodu jsou pistole používány především na venkovní práce a ve velkých průmyslových, zemědělských a obchodních budovách. Vybíráme nátěrovou hmotuDruh barvy (respektive materiál) vždy volíme podle podkladu. Důležité je též znát odolnost nátěru vůči otěru. Volit můžeme u některých barev také mezi lesklým a matným povrchem. A zajímat by nás také měla kryvost konkrétní barvy. Mohli bychom být nepříjemně překvapeni, že ještě nemáme hotovo, vše jsme poctivě spočítali, a barva došla. Přitom namíchat později zcela stejný odstín už bývá problém. Naopak by nám měla barva po dokončení prací přebývat pro budoucí možné lokální opravy. Nezapomeňte též na to, že některé barvy dovolí stěnám a jejich omítkám dýchat, jiné jsou zase parotěsné. A nakonec je též rozdíl ve způsobech aplikace různých barev. Poraďte se proto vždy s prodejcem. Asi nejjednodušší a také nejlevnější to budou mít majitelé starých chalup, kteří nedají dopustit na vápno a dělají dobře. Z hygienického hlediska je ideální, kvalitně vyhašené má výbornou kryvost a nechá stěny dýchat. V moderních interiérech by si však měl začátečník raději připlatit za moderní nátěrovou hmotu. A pozor – pokud přece jen preferujete bílou barvu, nebo ji chcete alespoň na stropech, nezapomeňte, že i bílá barva se prodává v mnoha různých odstínech. Váleček či štětku namočte do vodyPřed malováním na chvíli namočte štětec nebo váleček do vody. Materiál zvláční a práce bude snadnější už od prvních tahů. Zvažte též, na co sami stačíte, mnohdy je vhodnější zaplatit profesionála, pokud nás tato investice nebude tížit. Především výběr materiálů, ale i odstínů a jejich kombinace vyžadují zkušenosti a cit. A není výjimkou, že někdo vezme do ruky v barvě namočený váleček a po prvních tazích s ním znechuceně praští o zem a běží si omýt obličej a vymýt barvu z očí. Nic nejde samo o sobě. Problémem může být i správné ředění barvy a podobně. Kolik vrstev barvy je třeba?Běžně se hovoří o dvou vrstvách, ovšem je třeba barvu správně naředit a použít vhodný materiál. Navíc je též běžná první vrstva penetrační, která má za úkol spojit pevněji stávající omítky s podkladem a zároveň umožnit lepší přilnutí nové vrstvy barvy. Vynechat penetraci se obvykle nevyplácí. A to už máme vrstvy 3 a nemusí to být ještě vše, pokud není místnost pěkně vymalována ani po dvou nátěrech barvou, bude třeba nátěr třetí. Dvě vrstvy nového nátěru obvykle stačí, pokud je povrch stěn hladký a původní nátěr světlý. Ovšem 2 vrstvy nestačí, pokud jsme výmalbu velice dlouho zanedbávali, nebo použijeme odlišný materiál.Příprava podkladu před penetracíNa prvním místě je vždy odstranění staré malby, pokud nedrží. Lze to suchou i mokrou cestou, záleží na okolnostech a právě vhodnost výběru jedné z těchto dvou metod by měl vyřešit odborník. Pokud malbu neodstraňujeme, zvážíme omytí stěn směsí vody a mazlavého mýdla. Poté je v jedné vrstvě nanesen penetrační nátěr (někdy je však nutné i penetrační nátěr opakovat). Následně jsou srovnané nerovnosti stěrkou či sádrou a povrch je po jejich zaschnutí vybroušen brusnou mřížkou. Až poté můžeme malovat. Pokud není třeba škrábat omítku, je vhodné stěny před nanesením penetrace alespoň omést. A pozor, sádru musíme použít jedině bílou, šedá sádra se extrémně špatně překrývá barvou. Zdroj: www.dumbarev.cz
